Zlatý let? Rozdíly mezi lanthanoidy a ptačími léky

Homeopat Doug Brown pečlivě zkoumá jemné rysy, které odlišují lanthanoidy od ptačích léků.

Doug Brown, CCH, RSHom (NA), FNP se plně věnuje homeopatické léčbě v Portlandu ve státě Oregon. Dříve pracoval jako sociolog v rámci programu výzkumu amerických indiánů na Cornell University, mimo to vystudoval domácí lékařství na Yale University. V roce 2001 dokončil Hahnemannovu College of Homeopathy a v současné době se věnuje výuce studentů homeopatie a školení praktikujících homeopatů. Je aktivním členem výkonné rady  organizace A Promise of Health (Příslib zdraví), která je zaměřena na poskytování homeopatické léčby části populace, pro které je zdravotní péče obtížně dostupná.

Musím se přiznat, milý čtenáři, že jsem tuto esej napsal především pro sebe. Slyšel jsem totiž až příliš často, že lidé, kteří potřebují ptačí léky, a lidé, kteří potřebují lanthanoidy, jsou si velmi podobní. Proto jsem si potřeboval sám pro sebe ujasnit, v čem jsou si tyto léky podobné a v čem se liší. Jsou si opravdu tak podobné? Jak je možné tak snadno zaměnit dvě skupiny léků z různých říší?

Ti z nás, kteří se snaží následovat mílové kroky R. Sankarana, si určitě pamatují jeho radu, že jednotlivé říše můžeme jasně odlišit pouze na úrovni smyslového vnímání a fyzických pocitů. Přitom ne každý pacient je schopen popsat, jak se cítí a co prožívá na tak hluboké úrovni. Ano, pocit posílení nebo rozpadu struktury je jiný než pocit klece vs. svobody, oběti vs. agresora. Pokud je základní zkušenost tak radikálně odlišná, pak je ještě zajímavější zjištění, že vnější vyjádření těchto rozdílných pocitů může být velice podobné a někdy může dokonce splývat nebo se vzájemně překrývat.

Začneme tedy tím, že sestavíme seznam společných znaků lanthanoidů a ptačích léků. Obě skupiny budou s největší pravděpodobností vykazovat rysy uvědomění si sama sebe, citlivost, altruismus a afinitu k očím/zraku, sexuální aspekty, pocity, že se liší od ostatních, a sklon k duchovním věcem. Pacienti z obou skupin budou působit jako velice odpovědné a schopné osoby. Zajímavé je, že Jonathan Shore říká, že řada homeopatů potřebuje ptačí léky, a Jan Scholten zase říká, že řada homeopatů potřebuje lanthanoidy. O těchto skupinách léků asi budeme uvažovat u lidí typu, který můžeme charakterizovat jako nekonvenční léčitel/terapeut, pozorující, introspektivní hledající a zprostředkovatel změny.

Níže uvádím tabulku, ve které možná až příliš zjednodušeně zdůrazňuji rozdíly mezi lanthanoidy a ptačími léky. Dále se pokusím podrobněji rozebrat a kvalifikovat informace z tabulky.

Stejně jako ostatní minerální léky mají lanthanoidy problém s pociťováním emocí. Na druhou stranu se ptáci velice zaměřují na své pocity. Mají rádi doteky a mají vizuální a kinestetický způsob vnímání. Velice charakteristické pro ptáky je, že milují dotyk vzduchu na kůži nebo ve vlasech. Tento kinestetický způsob vnímání, smyslové vnímání, je součástí hlubší polarity: pocit, že žije, je volný a přirozený vs. pocit, že je v kleci a nesmí žít svůj skutečný život. V této negativní polaritě smysly umřou a zůstává pouze necitlivost, chlad a neschopnost cítit uzemnění země nebo volání větru.

Jednotlivé lanthanoidy můžeme podle jejich horizontálního rozmístění v 6. řadě periodické tabulky prvků charakterizovat tak, že získávají, mají nebo ztrácejí určitou konkrétní úroveň důvěry v manifestování nezávislosti a vnitřní síly. Tyto prvky mají určitou statickou kvalitu, která je dána jejich pozicí v konkrétním průsečíku řady a sloupce periodické tabulky. Připomínají mi plakát, na kterém je napsáno: „Nedělej nic, jen stůj!“ Stejná úroveň důvěry v manifestaci vnitřní síly a nezávislosti se objevuje v různých sférách a časových obdobích pacientova života. Pokud se podrobně seznámíme s rozdíly jednotlivých sloupců, určitě jasně poznáme konkrétní sloupec. Výjimku samozřejmě tvoří soli lanthanoidů. Tady může být vnější vyjádření sloupce poněkud posunuto směrem k druhému iontu – nelanthanoidu. I tady však pečlivé posouzení, především aspektů moci a autonomie, ukáže konkrétní sloupec.

Ptáci naopak nemají statickou kvalitu. Mohli bychom říct, že jde o BYTÍ vs. DĚLÁNÍ, a uzavření, dokončení něčeho! Ptáci konkrétně hovoří o zážitku pohybu přes určitou hranici nebo určitý práh. Interpersonální hranice vnímají jako tenké, neurčité, prostupné. Vzhledem k tomu je tu intenzivní interpersonální citlivost, která přispívá k pocitu chycení v pasti, v kleci, a související potřebě jít ven a být volný. To vše můžeme shrnout tak, že lanthanoidy i ptáci mají rys uvědomění si sebe sama, ale u lanthanoidů má toto formu vnímání prostoru a obrácení dovnitř, zatímco u ptáků formu pohybu a péče.

Lanthanoidy jako podskupina 6. řady, zlaté série, mají úzký vztah k penězům a k moci. Avšak raději než uchopení jasné moci ve světě si lanthanoidy vyberou vlastní nezávislost a kontrolu nad svým vlastním životem. Lanthanoidy mají stejný vztah k nelanthanoidům ze série zlata jako ptáci k plazům. Ptáci místo toho, aby zaměřili svou energii na materiální úspěch a vnější moc, což reprezentují naleštěná rychlá auta, se snaží pozvednout se nad negativitu a rozvinout duchovní aspekty. Zážitek angažovanosti a spojení jim poskytuje jakýsi žebřík, který jim umožňuje onen únik od negativity materialistické, egoistické soutěživosti a boje. Zajímavé je, že evoluce ukazuje, že ptáci se skutečně vyvinuli z velkých ještěrů, dinosaurů.

Srovnání „zemitosti“, „praktičnosti“ lanthanoidů se „zasněností“ ptáků je asi nejproblematičtější z výše uvedených srovnání. Lanthan se svou zmateností sloupce 3 může působit poměrně zasněně, nepřítomně. Hrabaví (bažanti) a další nelétaví ptáci, např. kukačka kohoutí, se mohou naopak jevit jako poměrně zemití. A i pokud jde o miasma, ne všichni ptáci spadají do spektra rakoviny a tuberkulózy. Papoušek ara má silně malarické vlastnosti, stejně jako vrána. A můžeme předpokládat, že u menších ptáků žijících v hejnech se setkáme více s malarickou charakteristikou, zatímco u ptáků, kteří létají sólo, najdeme více „pravostranné“ miasma.

I když jak ptáci, tak lanthanoidy obvykle dosáhnou úspěchu v tom, co podniknou, vztah ptáků k jejich úspěchu bývá složitější než u lanthanoidů. U lanthanoidů je úspěch a dosažení výsledků nejvyšším cílem. U ptáků úspěch vyvolává složitější a jemnější pocity, které zahrnují aspekty vztahů a skupiny. Jak říká pacient v průvodním článku (případ papouška ara): „Ve většině věcí si hodně věřím. Ať dělám cokoliv, dělám to velice dobře. V minulosti jsem měl kvůli tomu v práci problémy, osobní problémy. Jsem na sebe přísný. Vše se musí udělat správně, vše musí být správně. A lidé si zřejmě myslí, že když takto přistupujete k sobě, máte stejný přístup i k nim. Tak to není. Ale jak máte lidem vysvětlit, že je nesoudíte stejným metrem? Kolegové si nakonec myslí: „Aha, tak ty jsi ten chlapík, kvůli kterému my všichni ostatní vypadáme jako blbci,“ nebo: „Ty jsi ten člověk, který nastavuje vysoký standard, který my ale nechceme plnit“. Jednoduše řečeno, úspěch u ptáků v sobě nese semínko a odehrává se v kontextu zvířecí konkurence a žárlivosti, zatímco úspěch u lanthanoidů se děje v kontextu, kde existují rozdíly v síle, moci a relativní hodnotě.

Problém tohoto článku spočívá v tom, že jasně popisuje něco, co se v praxi nemusí až tak zřetelně projevit. Teprve při hlubokém ponoření se do případu se může ukázat pravda, neboť tato pravda je hluboce zakotvena v buňkách pacienta a v celém jeho životě. Pokud jí dáme šanci promluvit a homeopat bude naslouchat s otevřenou a nezatíženou myslí, pravda nemůže zůstat skryta.

Převzato z Hpathy Ezine, January, 2013, přeložila Mgr. Jana Vlková