Žena, která nechtěla nic měnit

V prosinci r. 1999 jsem odebíral homeopatický případ ženy ročník 1959. Hlavním problémem jsou trávicí obtíže, údajně vředy na střevech, pociťované bolestivě před i po stolici. Při kolonoskopii je viděla na obrazovce, bílé jako afty v ústech. Před dvěma roky to začalo obrovskou plynatostí, ta po dvou měsících přešla a začaly kašovité až vodnaté průjmy, stolice napěněná žlutá až okrová, 12× denně. Silné pálení kolem řiti, následovala anální trhlina, která se zhojila až po nitrožilní výživě při čtrnáctidenní hospitalizaci. Lékařská diagnóza zněla Crohnova choroba.

Má velký strach z bolesti, těžko ji snáší. Má nervozitu z očekávání, například před cestou, silně zrudne, z břicha stoupá tlak do krku, rudnou uši a tváře. To se jí děje, když se vnitřně rozčílí, drží vše v sobě, nemůže to říci nahlas. To má od dětství, sama se zavřela v pokojíku, plakala, ale neřekla, co ji trápí. Zevně se ale nerozčílí, po incidentech se jí klepou ruce, musí si číst nebo uklízet, aby vztek přehlušila. Nesnáší lidi, nenastoupí do plného autobusu, nechá ho odjet a čeká na prázdný. Sedne si vzadu do rohu a velmi jí vadí, sedne-li si někdo vedle ní. Úplně pak ztuhne. Kdyby se chtěl s ní bavit, byla by to pro ni katastrofa, velmi by ji to obtěžovalo. Nesnese čekání ve frontách – pochoduje podél fronty sem a tam. Je spousta věcí, s nimiž vnitřně nesouhlasí, ale udělá je, protože „se to musí“. Nesnese změnu čehokoliv, chce mít léta vše stejné. Stačila nová sedací souprava u rodičů a roky si na ni nemohla zvyknout. Nesnese ani změny k lepšímu.

Velmi odporní jsou jí pavouci, trochu se bojí i vos a včel. Má alergii na ATB (penicilin, tetracyklin, framykoin ) – osype se. Vadí jí jarní pyly – vrba, jíva, pampeliška. Z nosu kape čistý vodnatý sekret, červené oči slzí a svědí. Vadí jí horko, špatně se opaluje, hned zrudne a udělají se jí pihy. S menzes má celý život problémy, nepravidelné 36–42 dní, trvá jen jeden až dva dny, pak jen špinění. Hodně potivá, pořád větrá a zavírá topení. Ve spánku se jí silně potí hlava a zátylek.

Je od mládí samotářka, vše sama, matku přemlouvala, když pro ni přišly kamarádky, aby ji „nepustila“ ven. Do kina jde sama, cítí se nejlépe sama. Nikoho nepotřebuje, lidé ji obtěžují. Není to tréma, nevadí jí mluvit k lidem, dělala trenérku aerobiku. Musí si být ale jistá v tématu a mít promyšlené všechny varianty předem. Chce ticho, vadí jí i tikání budíku, má proto digitální. Po průjmech strašný pocit chladu, vyčerpání, ledové ruce i obličej – musí si lehnout. Pocit, že jí uniká energie ze solar plexu, musí si lehnout. Klid to zlepší vždy.

Před časem měla od jednoho lékaře homeopatický ARS, získaný „nabitím“ vody přístrojem. Trochu to zlepšilo vitální energii.

Začala chodit do církve Baptistů a zase přestala. Napřed se to zdálo svobodné, pak začalo, že „musí“ – desátky z platu, jóga je od ďábla, homeopatie je od ďábla. To se jí příčilo, přestala tam chodit. Protože je velmi nerozhodná, neumí se rozhodnout, co je správné a co ne. Líbilo se jí, že Bůh rozhodl za ni. Nutili ji dělat přednášky, co je špatné, co je hřích a ona s tím vnitřně nesouhlasila. Rozum jí říká „ano“, nitro říká „ne“ a to se v ní pere.

V kolektivu neumí říci svůj názor, raději pracuje samostatně. Nerada ale zařizuje, nerada telefonuje, nerada organizuje. Nyní dělá samostatnou práci – obsluhu EEG, to jí vyhovuje.

Spí na levém boku, dříve na břiše. Přikrytá jen do pasu, má pocity horka. Sny má málokdy.

Žíznivá moc není, nápoje má ráda chladné, ne však ledové. Ráda sladké nápoje. Z jídel nemusí maso, když tak rybu a kuře. Maso jí od dětství nechutná. Po medu má pocit hořkosti v ústech, vadí jí červená jablka, po nich ji svědí v ústech. Žlutá a zelená jablka nevadí.

Je dosti obézní, mívá nekontrolovatelné záchvaty „žravosti“, hlavně v noci. Brání se tomu tak, že doma nemá žádné zásoby jídla, ale hlad je takový, že o půlnoci sní třeba suché kůrky chleba s hořčicí.

Od roku 1992 je sama s dcerou, nic jí nechybí, sexuální touha nulová. Chce splynout s davem, být nenápadná, nevyčnívat.

Ráda tmavé oděvy – černá, šedá, fialová. V bytě má ráda oranžové závěsy a potahy, i hnědou a béžovou.

Je citlivá na pachy a vůně, dráždí ji ke zvracení například vůně sekané, ale i bylin či voňavek. Lék by si vybrala něco ze vzduchu a slunce.

Řešení případu:

Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, co je hlavním problémem oné ženy. Tomu odpovídalo i podání více léků. První podaný lék byl OZONE 200C. Ten přivodil zlepšení na fyzické úrovni – zmizely průjmy, zmizelo rudnutí z nervozity a pocit stoupání tlaku ze žaludku do krku, zmizel nervózní třes rukou po incidentech, menzes pravidelná po třiceti dnech, zmizely pocity únavy.

Nezřízená chuť k jídlu a odpor ke všemu novému zůstává. Nechuť k lidem zůstává, nemá chuť se bavit ve společnosti, při kontrole líčila, jaké bude vymýšlet důvody, aby nemusela na sraz spolužáků. Začaly nové problémy se soustředěním, má hrůzu, že nezvládne svoji práci.

Lék OZONE 200C byl podán v prosinci 1999, pak v březnu a v červenci 2000. Protože nedošlo ke zlepšení na mentální úrovni, rozhodl jsem se změnit lék. Vzhledem k přetrvávající nezřízené žravosti jsem se rozhodl pro lék COLA 30C, který byl podán koncem srpna 2000.

Po léku už druhý až třetí den uvedla pacientka výrazné zlepšení nálady, chuť podívat se na hezký film, číst si knihy. Opět se vrátila chuť do života. Dříve jí pomáhalo „nastartovat“ se do nového dne tak, že se ráno napila Coca Coly. Chuť k jídlu je stejná, pocit, že se začaly vracet potíže se střevy.

Spánek velmi dobrý, opět se zdají příjemné sny. Zlepšily se výsledky stěrů z gynekologie, takže bylo upuštěno od konisace čípku.

Záchvaty žravosti trvají – sní tvrdou vánočku s hořčicí, housky na strouhání, cokoliv.

Nechuť k lidem zůstává. Když začal jezdit autobus, kterým jezdí do práce, jinou trasou, přičemž ale stanice před domem a výstupní u nemocnice zůstaly, tak jí to tak rozhodilo, že začala chodit raději přes celé město pěšky do práce. Přibrala 14 kg. Cítí se velmi unavená, neschopná se soustředit na práci. Sama si koupila a podala COLA 200C – stesk, deprese, neví zda nemá jít k psychiatrovi. Jídlo jí dává pocit bezpečí. Pocit olověných nohou.

Teprve v tomto stavu, kdy jsem byl zoufalý já i klientka, mi to „zapálilo“. Klíčové je to, že ta žena nesnese změnu ! V Murphyho repertoriu je v kapitole MYSL rubrika změna – touha po a podrubrika nemá rád změnu kde jsou pouze dva léky, Caust a Bol-l. Samozřejmě, že jsem sháněl lék Boletus laricis. V seznamu Helios není, až na telefonický dotaz bylo sděleno, že je k dispozici pouze v potenci 30C, kterou zaslali.

Lék Bol-l 30C podán v dubnu 2002.

Po dvaceti letech, kdy v bytě nepohnula ani soškou o centimetr, začala s kompletní rekonstrukcí bytu – novou kuchyňskou linku, bílé závěsy a oranžově vymalovala, aby to působilo vesele. Bude měnit potahy na sedací soupravě. Vše dělá sama, včetně štukování. Změnila jídelníček, hubne. Stolice už jen 1–2krát denně.

Protože Vánoce pro ni bývají velký stres, vzala před Vánoci 2002 znovu Bol-l 30C. Stav byl určitě lepší, střeva dobrá. Strašně ji bolí kolena, má-li vsedě pokrčené nohy.

Postupně se stav dále zlepšoval. Shání nové šaty na další sraz spolužáků. Matce o Vánocích 2004 ukázala, že dělá bez potíží dřepy, které už mnoho let nezvládala. V březnu 2004 mi napsala dopis, ze kterého cituji:

„Milý Petře, díky Tobě jsem nejšťastnější člověk na světě. Cítím se skvěle, už se mé vnitřní já nehádá s rozumem. Jsem svobodná, sama sebou, vím, kam patřím, čeho jsem součástí, i když jsem jedinečná. Vše důležité, co potřebuji k životu, mám teď ve svém srdci a mysli a je toho tolik, že to mohu rozdávat plnými hrstmi.

Úplně se mi změnil život i můj pohled na něj. Stále se seznamuji s novými a novými lidmi, kteří si chtějí se mnou popovídat, chtějí mou radu či pomoc. Zjistila jsem, že se musím pořád moc a moc učit a mám pocit, že stále nic nevím. Je to fajn, protože nemám čas se ani chviličku nudit. Ani nevíš, co vše jsi pro mě udělal. Dostala jsem od Tebe dar života.

Díky za všechno.“

Lék Boletus laricis je „malým“ lékem, tomu odpovídá i malé zastoupení v rubrikách repertoria. Přesto se jich řada k případu vztahuje.

• (1) Mysl změna – touha po – nemá rád změnu
• (1) Mysl deprese, smutek
• (2) Mysl neklid
• (1) Mysl podrážděnost obecně
• (2) Generálie slabost, pocit že je
• (2) Jídlo chuť k jídlu obecně – ke stimulaci
• (2) Břicho bolest břicha
• (2) Břicho řezavá bolest
• (1) Břicho úporná bolest
• (1) Střeva škroukání v

Pozn. red.: Jak říká software KENT, celkový počet rubrik Murphyho repertoria obsahujících Bol. je 162.