Zdraví a nemoc z pohledu ájurvédy (a homeopatie)

Dva měsíce letošního roku jsem strávila v bezprostřední blízkosti jednoho z nejstarších léčebných systémů na světě, ájurvédy, v jihoindickém státě Kerala. Coby studentka Homeopatické akademie jsem se nemohla zdržet toho, abych na léčebné přístupy ájurvédy pohlížela prizmatem homeopatické léčby.

V ájurvédském centru Ayurveda Mana, kde jsem pobývala první tři týdny, jsem měla možnost zažít léčebné čisticí kúry na vlastní kůži, zbytek pobytu trávený na ájurvédské klinice Padinharkkara House jsem pak byla v roli přímého pozorovatele. V následujících řádcích jsem se pokusila zachytit poznání principů ájurvédy učiněné přímo „v terénu“ a srovnat je s principy homeopatie. A protože objektivita ve své niterné podstatě neexistuje, kromě faktických údajů představuje tento text ryze osobní pohled; případné závěry tedy zcela ponechávám na čtenářích.

Ájurvéda a zdraví

Slovo ájurvéda pochází se sanskrtu a doslova znamená „věda o životě“, jak je také její význam do mnoha jazyků překládán. To proto, že zahrnuje všechny aspekty lidského života; ve svém absolutním významu je tedy spíše „životním stylem“ než pouze „léčebným přístupem“. Z hlediska léčebného přístupu je ájurvéda uceleným lékařským systémem skládajícím se z celkem osmi „odvětví“ (např. chirurgie, ORL, pediatrie včetně gynekologie a porodnictví, toxikologie, omlazující terapie věnující se stárnutí, oblast andrologie a afrodiziak aj.). Z hlediska životního stylu se pak slovy Deepaka Chopry, indického ájurvédského lékaře a populizátora ájurvédy na Západě, snaží „ovlivňovat, tvarovat, prodlužovat a zcela ovládat naše životy bez rušivých vlivů nemoci nebo stáří.“

Ájurvédu tedy můžeme chápat jak činitel preventivní (v případě ájurvédy „jako životní styl“), tak léčebný (v případě ájurvédy „jako léčebný systém“.) Tak či onak vychází ájurvéda ze základní premisy zachování rovnováhy a její udržení nebo – v případě nemoci – její znovuobnovení a posléze udržení. Takový výrok je poněkud vágní, pokud nevíme, mezi čím rovnováhy dosahovat. Ájurvéda předpokládá, že všechno ve vesmíru, tedy i člověk, se skládá z pěti prvků; mluvíme o elementech země, vody, ohně, vzduchu a prostoru (někdy také nazývaném „éter“). Jakmile je těchto pět prvků v rovnováze, nastává stav dokonalého zdraví („zdraví“ v nejobecnějším slova smyslu; „zdravé“ totiž může být nejenom tělo nebo strava, ale také náš způsob myšlení, prostředí, ve kterém žijeme, nebo vztahy, které udržujeme – ať ty vůči druhým, tak i ten nejzákladnější: vztah sám k sobě). Nastane-li jakékoliv narušení této rovnováhy, vznikají podmínky pro nemoc.

Na základě těchto pěti prvků a jejich vzájemné kombinace ájurvéda stanovila tři základní energie (funkční principy), tzv. dóši, které se vyskytují v celém vesmíru; tedy i v těle člověka: dóša váta, pitta a kapha (vyslovuj kafa). Podle toho také mluvíme o „člověku typu váta, pitta a kapha“ a jejich kombinaci. Každý z typů se vyznačuje charakteristickými vlastnostmi a pro každý z nich je typický určitý vhodný způsob stravy, fyzického cvičení nebo způsob trávení volného času tak, aby se člověk daného typu cítil v harmonii sám se sebou, byl spokojený a tím vším přispíval především k mentální pohodě a zdraví. Protože ájurvéda (podobně jako řada jiných přístupů) nahlíží na mysl a tělo člověka jako na spojené nádoby (někdy se také používá slovo tělomysl), změna v jednom z nich se tedy dříve či později projeví i ve druhém.

Ájurvéda a nemoc

Pro jednotlivé dóši jsou také charakteristické určité „typy“ onemocnění dané charakterem dané dóši. Např. člověk se zvýšenou pitta-dóšou (protože to je tzv. horká dóša) bude tedy vykazovat symptomy týkající se horkosti v těle: horečkami, záněty nebo návaly horka počínaje přes symptomy „pálení“ všude v těle – pálení žáhy nebo konečníku – až po „horkost“ v povaze vyznačující se netrpělivostí, náladovostí, ale také bystrostí a jasným intelektem.

Nemoc z hlediska ájurvédy nastává narušením rovnováhy dóš v organismu. Tento léčebný princip tedy neléčí nemoc samotnou, ale podobně jako homeopatie se dívá na jednotlivé symptomy, které organismus, v okamžiku nemoci vychýlený ze své rovnováhy, vykazuje. Vzniklou nerovnováhu se potom snaží vyvážit konkrétními opatřeními vedoucí buď ke snížení zvýšené dóši nebo naopak zvýšení snížené dóši. Používají se k tomu čistě přírodní léky v nejrůznější podobě: od léčivých olejů používaných na masáže nebo bylinné klystýry přes léky v tekuté podobě nebo bylinky „nadrcené“ v prášek až po byliny slisované do podoby tablet zatavených do tzv. „platíček“, jak známe tabletky z našich lékáren. Další metodou léčby mohou být různé typy olejových masáží, bylinné sauny či parní lázně, bylinné klystýry či vyvolávané zvracení či průjmy. Ty nacházejí uplatnění především v pročišťovacích kúrách.

Protože je ájurvéda „vědou o životě“, tedy o celém komplexu existence člověka, nejenom jeho určitých částí, i léčebné postupy tvoří více méně ucelené „balíčky“ potřebných opatření. Takové „balíčky“, ušité na míru zákazníkovi alias pacientovi, zahrnují jak léky/byliny samotné, tak doporučená dietetická opatření nebo tipy na denní režim (např. omývání hlavy v chladné vodě, sedací koupele nebo meditace). Vhodná strava – tedy s přihlédnutím k danému typu člověka, pokud možno ale vždy lehce stravitelná a v rámci možností, které má člověk zrovna k dispozici, čerstvě připravovaná – je během léčby, ale především v běžném každodenním životě samozřejmostí. Strava z pohledu ájurvédy je tak rozsáhlým tématem, že není dostatek prostoru se mu zde podrobněji věnovat, určitě ale stojí za povšimnutí. Stravu totiž ájurvéda chápe jako prevenci onemocnění, a tedy jeden z pilířů zdraví. Ty jsou podle ájurvédy celkem tři: zdravá (rozuměj „správná“) strava, zdravý sex a zdravý spánek. Co si představit pod pojmy „zdravý sex a spánek“, podává vysvětlení lékařka Aparna z ájurvédského centra Ayurvedana Mana: „Je zapotřebí, aby byl člověk víc propojený se svým okolím a přírodními podmínkami. Takže v létě, když je horko, se nemilovat tak často, protože to je velmi vysilující. A už vůbec ne přes den… A vhodný spánek je ten, který odpovídá rytmu slunce: při jeho východu vstávat, při západu jít spát.“

Ájurvéda klade velký důraz na mysl, která má ten potenciál „utvářet realitu“, a to jak v pozitivním, tak i v negativním smyslu. Proto je tak důležité vyhýbat se tzv. negativním myšlenkám, které z velmi zjednodušeného pohledu narušují rovnováhu v mysli, a tím může (ale nemusí) vzniknout nemoc. „Mysl je jako dveře, kudy k nám mohou vcházet nežádoucí myšlenky. A to je důvod, proč „čistit“ mysl. Protože mysl je silná, víc než tělo, a ze všeho nejdůležitější je myšlenka,“ potvrzuje důležitost lidské mysli pro ájurvédu a indickou filosofii vůbec dr. Sethumadhavan z kliniky Padinharkkara House. K roli ájurvédy v okamžiku léčby nemocí říká: „Jde o to zachytit včas nežádoucí myšlenky a včas věnovat pozornost všem podmínkám, ze kterých by se později nemoc mohla vyvinout. To je případ, kdy může ájurvéda nemocem předcházet: Prozkoumá životní styl a mentální zvyky daného člověka, takže když potom za mnou přijde člověk například s diabetem, vysokým krevním tlakem, rakovinou, Alzheimerovou chorobou nebo astmatem, mohl jsem už před pěti lety zjistit, že se u něj tyto nemoci rozvinou.“

Shrnutí

Jak ájurvéda, tak homeopatie ve svých premisách pracují s konceptem rovnováhy jako podmínky k zachování (či obnovení a následného udržení, je-li už organismus z rovnováhy vyveden) zdraví člověka. Z pohledu homeopatie to je vitální síla, skrze kterou je rovnováha dosažena. Na obnovu či posílení této vitální síly se používají homeopatické léky, které dodávají organismu informaci vedoucí k posílení této vitální síly. Homeopatický lék tedy sám o sobě neléčí; je pouhým „nosičem informace“.

Z pohledu ájurvédy je rovnováhy dosahováno pomocí harmonizace tří principů, tzv. dóš váta-pitta-kapha, které jsou v lidském organismu zastoupeny všechny, některé výrazněji. Podle toho tedy rozlišujeme „člověka typu váta-pitta-kapha“ a jejich kombinace. Každý typ má své charakteristické vlastnosti odrážející se v celé jeho bytosti, mentální a emocionální rovinou počínaje (povaha člověka) a vhodnými stravovacími návyky či „typickými“ onemocněními, která se dají v případě dané dóši očekávat, konče. Protože koncept samotných dóš stojí na předpokladu, že základem všeho je energie potřebná jak k pohybu, tak k udržení stávajícího stavu, vidíme, že ájurvéda – podobně jako homeopatický lék – pracuje na velmi jemných úrovních lidského těla, jehož fyzická podoba je pouze jednou z jeho více částí.

Jak homopeatie, tak ájurvéda stojí na vysoké individualizaci v přístupu k člověku a v okamžiku onemocnění neléčí nemoc, ale zohledňuje projevené symptomy, na jejichž základě vyhledává vhodnou léčbu. Co se týká individualizace, mám však pocit, že je homeopatie daleko propracovanější, především díky velkému množství symptomů mysli, které je možné v homeopatickém Repertoriu nalézt. Zatímco ájurvéda – podle toho, co jsem měla možnost vidět a prožít – pracuje s ryze základním rozlišením „nežádoucí myšlenka“ a „správná myšlenka“, skrze konkrétní homeopatické léky či jejich celé skupiny jsme schopni vidět ucelený obraz lidské psýché včetně nejrůznějších bludů mysli. Někdy dokonce tyto obrazy nabývají podoby tak neuvěřitelně živého a plastického portrétu člověka, který bychom z hodnocení „správná myšlenka-nežádoucí myšlenka“ odhalili jen velmi těžko.

Osobní postřehy

* Dost často kolem sebe vídáme drastické zjednodušení ájurvédy na pouhou typologii váta-pitta-kapha a jejich dietetické zásady („ty jsi typ váta, takže bys měl jíst tohle a tohle, ale tamto ti škodí“). Toto považuji za primitivní a dosti degradující „vykostění“ ájurvédy, protože právě ona přistupuje k léčbě člověka velmi komplexně. Stravovací návyky jsou jedním, nikoliv jediným pilířem dosažení a udržení zdraví pomocí ájurvédy.

* Z léčebných přístupů ájurvédy jsem na vlastní „kůži“ vyzkoušela synchronní olejovou masáž těla a tzv. širodháru – olejovou masáž hlavy. Oba typy slouží k celkovému uvolnění; masáž těla k uvolnění těla a širodhára k uvolnění mysli. Olejový bylinný klystýr Basti, jehož samotná příprava je velmi zajímavým zážitkem, eliminuje plynatost a suchost organismu (pro zajímavost: vyrábí se přímo na místě, těsně před aplikací, a jeho součástí je kromě léčivých bylin také kamenná sůl, med a olej.) V okamžiku střevních potíží jsem opakovaně podstupovala konzumaci najemno nadrceného prášku se sladkou chutí vyrobeného z (pro mě) neznámých bylin se zázvorem. Akutně tento lék působil, při jeho konzumaci je ale dobré si hlídat dvě věci: jednak abyste před podáním každé lžičky nashromáždili v ústech dostatečné množství slin, aby se vám podařilo prášek proměnit v polknutelné „bahýnko“, a jednak abyste během mísení prášku se slinami v zavřené dutině ústní pokud možno nedýchali; jinak hrozí vdechnutí dost štiplavého (zázvorového) jemného prášku a následné vyprsknutí celého obsahu dutiny ústní všude kolem sebe. Jako dlouhodobé řešení (dlouhodobých zažívacích potíží) však tento typ léčby použitelný nebyl.

* Z rozhovoru s dr. Sethumadhavanem a z pozorování jeho způsobu práce s pacienty vyplynulo zajímavé poznání o traumatech ve smyslu, jakým o nich hovoří psychologie, konkrétně metoda somatic experiencing. Postup, který dr. Sethumadhavan aplikoval a který jsem měla možnost sledovat, tyto psychosomatické projevy, které s největší pravděpodobností stály za daným onemocněním, ve své léčbě vůbec nezohlednil. Na dotaz, zda ájurvéda ve svých léčebných postupech uvažuje o traumatech v jejich psychosomatickém významu, se mi dostalo odpovědi, ze které vyplývalo, že slovo „trauma“ používá pouze v jeho tradičním lékařském smyslu, v jakém o něm uvažuje traumatologie coby jeden z lékařských oborů (zabývající se prevencí, léčením a následnou rehabilitací zranění, nejčastěji pohybového aparátu). Co se týká homeopatie, na základě vlastní zkušenosti a pozorování mohu říct, že ta má potenciál nabudit vitální sílu natolik, aby člověk v první řadě vůbec uviděl, že nějaké takové „trauma“ (zablokovanou nashromážděnou a nezpracovanou energii, chceme-li) usazené v těle, v nervovém systému má, a pak aby měl dostatek sil (psychických i fyzických) postavit se těmto traumatům čelem. Přesně stanovit, kam až v takovém procesu může dosáhnout sama homeopatie a kde bude vhodné (či dokonce zapotřebí) přidat jinou metodu, např. práci s tělem nebo zmiňovanou metodu somatic experiencing, je podobně donkichotské jako chtít stanovit – na tisícinu miligramů přesně, jakou hmotnost bude mít výsledná substance poté, co v alchymickém kotlíku proběhne transmutace vložených materií.

* Lidská mysl má v ájurvédě (a v indické filosofii vůbec) ústřední postavení; je to mysl, co může způsobit nemoc těla, a je to také mysl, která může přispět k jeho uzdravení. S tímto pohledem v zásadě souhlasím; zkušenosti mě však dovedly k tomu, že každý systém má svá omezení, svůj „strop“ a že harmonie těla a mysli, která je předpokladem pro zdraví a jeho udržení, je nejenom během na dlouhou trať, ale v okamžiku „léčení“ (čili obnovování narušené rovnováhy) také otázkou „správné kombinace správných metod ve správnou dobu“. A tam, kam jedna nedosáhne vůbec nebo v dlouhém časovém horizontu, je možné léčebný proces podpořit metodou další; myslím, že vybírat je z čeho. Homeopatie a ájurvéda jsou některými z nich.

Použité zdroje (a další tipy k četbě):
N.A.Murthy, D.P.Padney. Ayurvedic Cure for Common Disease. New Delhi, Orient Paperbacks: 1995
D. Chopra. Perfektní zdraví. Praha, Pragma.