Vzpomínka na Petera Chappella

Peter podepisuje své knihy o přestávce přednášky na Homeopatické akademii, 2007.

Peter udělal mnoho pro šíření homeopatie a homeopatických principů, hlavně tam, kde homeopatie dosud nebyla a zejména u nás. Neúnavný učitel, praktik a autor knížek. Když mě zastihla zpráva, že těsně před koncem minulého roku odešel ve věku 82 let, pomyslel jsem si, že dokonale naplnil větu, jejímž autorem je zakladatel oboru a která je vyryta na Hahnemannově náhrobku v Paříži: „Non inutilis vixi“ (Nežil nadarmo).

Původně počítačový expert pracující pro IBM, opustil své solidní povolání, když se seznámil s homeopatií. Později vyučoval v Londýně na homeopatické škole. Krátce po pádu komunismu se u nás objevil jako vyslanec této školy a pomáhal nám zakládat kurzy. Česko si natolik oblíbil, že tu i po léta žil, léčil a učil. Homeopatie pro něj byla podstatnou životní náplní. Kdykoliv jsme se setkali, a těchto setkání bylo mnoho, vždy se hovor točil výhradně kolem tohoto tématu, který pro něj byl nejen profesí, ale i tou  nejlepší zábavou – učit a pomáhat lidem homeopatií. A to zrovna v zemi, kde byla homeopatie krátce před jeho příchodem po mnohá desetiletí úředně zakázána. S úsměvem jednou poznamenal u večeře v restauraci, v širším okruhu přítomných homeopatů, že by všichni lidé v Česku potřebovali na začátku homeopatického působení Staphisagrii, a to kvůli následkům potlačujícího režimu, v němž jsme před tím žili.

Později, i po své šedesátce, pomáhal také v Africe, nedbaje osobních rizik a nepohodlí, v zemích, kde bylo mnoho obyvatel postiženo genocidou a infekcí HIV.

Jeho knížky přeložené do češtiny jsou dál čteny a používány v praxi, takže je jeho duch stále s námi, přestože Peter, tento obětavý, zasloužilý a skromný člověk, už tu není. Non inutilis vixi.

Pohled do auditoria Peterovy přednášky.