Vědci a homeopatie

Kněží materialistické víry, kteří jsou také někdy nazýváni „vědci“ navzdory tomu, že nechtějí vědět nic, ale opravdu nic, co nezapadá do jejich systému, musí občas spolknout hořkou pilulku, jako v následujícím případě:

Americký časopis New Scientist uveřejnil v čísle 2491, které vyšlo v březnu 2005, článek hodně výjimečný. Pojednává o třinácti jevech, které sice existují, ale neodpovídají „vědeckému“ pohledu na svět (13 things that do not make sense). Jedním z nich je homeopatie. Článek se zmiňuje o Madeleine Ennis, farmakoložce, působící na Queenské univerzitě v Belfastu, která byla odpůrcem homeopatie a rozhodla se dát jí ránu vědeckými argumenty. Nejvíce jí byl samozřejmě trnem v oku fakt, že homeopatie působí na lidský organismus nekonečně malými ředěními látek, a zdálo se jí, že právě zde najde slabé místo k zasazení zničujícího úderu. Její tým se pustil do výzkumu působení extrémně zředěných roztoků histaminu na lidské bílé krvinky při zánětlivém procesu.

„Když jsou buňky napadeny, tyto „bazofily“ uvolňují histamin. Jakmile se histamin uvolní, zamezí buňkám v dalším uvolňování. Výzkum, který byl proveden ve čtyřech různých laboratořích, ukázal, že homeopatické roztoky – tak zředěné, že pravděpodobně neobsahovaly ani jedinou molekulu histaminu – fungovaly přesně stejně jako histamin.“ Badatelka samozřejmě i nadále zůstává skeptická (a tudíž i na svém původním místě na univerzitě), avšak říká ve své studii, jak uvádí článek: „Nejsme schopni objasnit výsledky našeho výzkumu a informujeme o nich, abychom vyzvali ostatní ke zkoumání tohoto jevu. Pokud se prokáže, že jsou výsledky pravdivé, bude to mít dalekosáhlé důsledky: možná budeme muset přepsat fyziku a chemii.“ (Inflammation Research, sv.53, s.181)

Je typické, že se výsledkům výzkumu paní Ennisové nedostalo žádné zvláštní publicity a nebýt tohoto jednoho článku v odborném tisku, nikdo by se o něm asi nedověděl.

Avšak ani autoři zmíněného článku a Belfastského výzkumu neví nic o tom, že podobný, vědeckou metodou uskutečněný pokus provedl už otec moderní vědy, Charles Darwin (1809–1882). V r. 1874 zkoumal vliv solí amonia na masožravou rostlinku rosnatku okrouhlolistou (Drosera rotudifolia), která je také používána v homeopatii. Zjistil, že živá rostlina reaguje nejen na obyčejný roztok solí, ale i na velmi zředěná „množství“ například na 1/20,000,000 gránu, a to úplně stejně, jako na materiální množství. Zjistil také, že rosnatka takto reaguje jen na některé soli, zatímco na jiné nikoliv (v homeopatii, která je na tomto jevu založena, tomu říkáme similarita nebo rezonance). Vylíčil ve svém dopise profesoru F. C. Dondersovi z Utrechtu svůj pokus a k tomu dodal: „Jsem opravdu nešťastný z myšlenky, že bych měl svůj objev publikovat.“ Darwin patřil k oporám materialistické ideologie, která v 19. století ovládla akademickou sféru. Stejně jako upadl v zapomnění jeho pokus s rosnatkou, málokdo nyní ví, že tento muž trpěl od svých třiadvaceti let závratěmi, zvracením, bolestmi žaludku a slabostí. Lékaři mu nedokázali pomoci a jeho problémy se stále zhoršovaly, a to v průběhu dvanácti let, na jejichž konci slabost zesílila a objevily se záchvaty mdloby. To mu velmi bránilo v práci a sám napsal, že je schopen pracovat „jen dva dny ze tří“. Zdálo se, že teorie o vývoji druhů (dnes velmi kontroverzní a mnoha „alternativními“ vědci považovaná za nepravdivou, nicméně na školách stále vydávaná za pilíř „vědy“) nikdy nebude moci spatřit světlo světa. Až Darvinovi někdo doporučil Dr. Jamese Gullyho, skotského homeopatického lékaře. Přestože byl Darwin velmi skeptický, poslušně jedl homeopatické léky a jeho stav se velmi rychle zlepšoval. Měsíc od začátku léčby Darwin oznámil, že je v „téměř perfektním zdravotním stavu“. Dlouholeté potíže ho opustily. Zemřel až o 33 let později. Celých těchto dalších 33 let strávil bojem proti „obskurním“ a „nevědeckým“ (rozuměj „nematerialistickým“) metodám a nikdy se nezastal homeopatie, přestože existuje spolehlivá písemná dokumentace o tom, jak mu pomohla.

Údaje o Darwinovi a homeopatii jsem čerpal z knihy Dany Ullmana The Homeopathic Revolution, která vyšla v roce 2007 v nakladatelství North Atlantic Books v USA.