Tlak, který změnil mou praxi

Dr. Gabriel Blass se podělil o svou metodu svalového testu a jak ho používá k určení similima. Jeho pozitivní a negativní výsledky jsou velmi užitečné pro přesnost konečného výběru léku. Velmi podrobný popis této málo používané metody.

Věřím, že nejlepší klinické výsledky jsou dosahovány pomocí získání detailní a kompletní anamnézy a následného důkladného rozboru případu. Navzdory tomu ovšem moje zkušenost za poslední tři dekády je, že v mém nadšeném hledání similima někdy skončím se dvěma nebo více léky, které všechny vyšly dobře z repertorizace a které mohu shodně potvrdit s pomocí materie medicy. V minulosti to, se kterým lékem nakonce případ otevřu, bylo záležitostí odhadu.

Před 4-5 lety jsem začal experimentovat se svalovým testem. Jde o techniku, kterou mi ukázal můj chiropraktik, když mi napravoval záda. Následně jsem navštívil kurs Dotek Pro Zdraví, který mi ukázal několik technik, ale ani u jedné jsem nebyl spokojen s výsledky. Zjistil jsem, že jsou příliš komplikované pro mé použití. Mým jediným cílem bylo co nejpřesněji jak je to možné potvrdit mojí volbu léku.

Věděl jsem, že existuje něco jako svalový test, ale nebyl jsem zatím schopen fromulovat nejlepší způsob jeho provedení, který by mi vyhovoval. A tak jsem začal experimentovat. Na konci konzultace, když byla veškerá moje  práce hotová a já se potřeboval rozhodnout pro finální výběr léku, provedl jsem s pacientem svalový test. To pro mě byl způsob, jak se zeptat přímo jeho vitální síly, co si myslí o mém výběru léku.

Co je svalový test?

Takže co je to svalový test? Je to zhodnocení svalového tonu nebo svalové skupiny a to, jak se změní, když je testovaná osoba vystavena nějakému stimulu. V našem případě je tím nejdůležitějším stimulem homeopatický lék.

Díky provedeným experimentům jsem jasně ověřil, že vitální síla je schopná vnímat přítomnost homeopatika už jen když se ocitne v blízkosti těla, aniž by bylo aplikováno ústy nebo čichem. Ale existuje spousta dalších stimulů, které mohou být takto testovány. Třeba slovní otázky, ale takové, kterým bude testovaný jednoznačně rozumět, jsou v praxi také užitečné. Například otázka týkající se frekvence opakování podávaného léku a podobně. Ale zjistil jsem, že čím složitější je testovaný dotaz, tím je větší prostor pro chybu. Takže nejlepší je udržet vše co nejjednodušší. Můžeme takto také testovat jednotlivé orgány. Tím, že přidržíme lék v jejich blízkosti, lze získat náznak, jak daný lék bude tento orgán ovlivňovat.

Z určitého úhlu pohledu, když jsem začal používat svalové testy, byl to pro mě obrovský skok v mé víře, protože jsem byl díky svému vědeckému a medicínskému studiu připraven akceptovat pouze čistě racionální přístup. Tato nová metoda se zdála být užitečná a funční, ale chyběl tam mechanismus, kterému bych rozuměl a byla v tom spousta neznámých proměnných – zkrátka tak trochu jako homeopatie. Stalo se to spojnicí na rozhraní mezi konvenčním myšlením a intuicí.

Případ, který všechno změnil

Byla to konkrétní zkušenost s pacientem, která mi naprosto jednoznačně a jasně ukázala hodnotu této techniky. Poprvé jsem ho potkal na klinice 24. 5. 2018.

Pacient byl přibližně 50 letý muž, který skoro nemluvil anglicky. Přišel sám, bez tlumočníka. Podal mi soubor poznámek. Byl diagnostikován s pokročilým difúzním vekobuněčným B lymfomem, který byl s největší pravděpodobností v terminálním stádiu.

V říjnu 2017 měl epigastrickou bolest a bolesti ve spodní části břicha. CT vyšetření ukázalo, že jsou zasaženy lymfatické uzliny a pobřišnice. V prosinci 2017 dostal první dvě dávky chemoterapie (R-CHOP).

Na konci ledna 2018 byl akutně hospitalizován pro bolest žaludku. Následná laparotomie ukázala perforaci způsobenou rozšiřujícím se lymfomem, který nezareagoval na podané dvě dávky chemoterapie. Poškozená předstěrka (omentum) byla paliativně ošetřena. Následně po operaci nastaly komplikace s pohrudničním výronem a kolapsem plic a také s infekcí.

Než se pak objevil u mě, neproběha žádná další léčba lymfomu. Asi si umíte představit, že jsem z toho byl pořádně vystresovaný. Měl jsem tu tohoto velmi nemocného pacienta, se kterým jsem nedokázal komunikovat.

Požádal jsem ho, aby zavolal přítele, který by nám mohl tlumočit. Pak jsem ho poučil, že správně by měla moje léčba postupovat společně s péčí původního medicínského týmu, který se o něj staral doposud. Velmi neústupně mi sdělil, že už žádnou další chemoterapii nechce. Tak jsme si jasně vyjasnili, že si je plně vědom závažnosti svého stavu a že přesto chce, abych ho já léčil. Cestoval velmi daleko, aby se se mnou mohl setkat. Takže co se dalo dělat?

Nějak se mu podařilo mi vysvětlit, že má silné bolesti ve spodní části břicha, zhoršující se ležením na obou bocích, lepší když leží na zádech. Ukázal mi, že nosí podpůrný pás a že ten ho svým externím tlakem zlepšuje. To bylo asi tak všechno, co jsem dokázal získat jako anamnézu.

Během vyšetření jsem zjistil zatvrdlinu v jeho pravém horním břišním kvadrantu, což bylo konzistentní s rozšiřováním metastáz do pobřišnice. Dále citlivost v pravé jámě kyčelní a několik zvětšených tříselných lymfatických uzlin. Jeho slezina nebyla hmatná. Od počátku nemoci zhubl o 8 kilogramů.

Bylo celkem jasné, že lymfom se už rozšířil do celé dutiny břišní a pravděpodobně i jinam. Jeho bolesti byly zřejmě způsobeny nějakou překážkou v trávicím traktu.

Díky jazykové bariéře jsem nebyl schopen zjistit žádné další informace. Bylo toho opravdu málo na předepsání. V zoufalství jsem sesbíral všechny léky z Ramakrishnanových (Aur, Iod, Spong, Scroph-n, Thuj, Con, Phyt) a Banerji (Bell, Thuj, Kali-m, Hepar, Calc-f, Ferr-p) protokolů pro lymfom a ještě přidal několik podle svého výběru, jako Scir, Carc a Ars a celé jsem to podrobil svalovému testování. Naštěstí výsledky byly velmi jednoznačné a jasné.

Reagoval silně na Bell a Ars a také na jejich kombinaci tak jak jsem vybral potence a jejich opakování. Takže jsme začali s Bell 30C dvakrát denně a Ars 200C jednou denně.

Po dvou týdnech (7. 6. 2018) hlásil, že bolesti břicha, ačkoliv stále přetrvávají, jsou výrazně lepší a také že má více energie.

Po dalších dvou týdnech (5. 7. 2018) už nebyly žádné bolesti břicha, ale rychle se cítil po jídle přesycený. Toužil už se vrátit do práce a tak začal s lehčími úkoly jako součást svého postupného návratu k normálu.

Zlepšování pokračovalo, postupně sílil a nabral zpátky váhu, kterou při nemoci ztratil.

Pozoruhodné bylo, že od 2. 8. 2018 už pracoval normálně 5 dní v týdnu, 7 hodinové směny, jen bez zvedání těžkých předmětů.

Ve stejném způsobu léčby jsme pokračovali až do jeho návštěvy 7. února 2019, kdy mi svalový test ukázal, že už potřebuje změnit na Bell 200C jednou denně a Ars. 1M jednou týdně. V tu doby už byl silný jako býk a vypadal celkově dobře.

Naposledy jsem ho viděl 2. května 2019. Řekl mi, že se plánuje vrátit do své domovské země. Pak už jsem ho nikdy neviděl. V říjnu 2019 mi jeho přítel sdělil, že je stále v pořádku.

Svalový test – jak na to

Doposud jsem provedl tisíce svalových testů a postupně jsem vypiloval techniku jejich provedení. Cítím se teď velmi jistý v tom jak a kdy tento test provést. A o tyto své znalosti bych se chtěl nyní podělit.

Před tím, než přistoupíme k testování léku, je potřeba stanovit pozitivní a negativní reakci. Obvykle používám k testu pravou ruku, pokud tam není nějaký problém s ramenem nebo jiná bolestivá komplikace, která by jejímu využití bránila.

Pacient předpaží nataženou paži dlaní dolů. Během testování se pacientovi nedívám přímo do tváře. Pacientovy nohy by neměly být překřížené. Pacientovi celou proceduru vysvětlím s tím, že ho požádám, aby plnou silou vzdoroval tlaku, který budu vyvíjet na jeho ruku.

Obvykle ruku stlačuji dolů pouze pomocí prostředníčku a ukazováčku položených asi 5 cm nad zápěstí. S maximem pozornosti, jakou jsem schopen posbírat, aplikuji stálý a postupně se zvyšující tlak tak dlouho, až se vyrovná maximu kterému je pacient schopen odolávat (než paže začne poklesávat).

Zapamatuji ji sílu potřebnou pro dosažení tohoto výsledku z pocitu napětí v kloubech mých prstů. To je pozitvní (silná) reakce. Pokud necítíte od pacientovy ruky žádný odpor, tak buďto nepochopil vaše instrukce, nebo tam je nějaký jiný problém, který je potřeba vyřešit.

Je samozřejmé, že různí lidé mají jinou fyzickou sílu a jsou v odlišných zdravotních stavech, což vede k odlišným výsledků. Toto je nutné vzít v potaz a techniku tomu přizpůsobit. Například u starých lidí, abych dostatečně citlivě posoudil svalový tonus, použuji jen malíček. Ale v případě atleta tlačím celou dlaní.

Pozitivní test – testovaná paže je silná

Pak se ukazováčkem a prostředníčkem druhé ruky dotknu pacientova čela uprostřed, asi palec nad obočím, v místě pomyslného třetího oka. Netlačím, jen se lehce dotýkám. V této pozici provedu znovu svalový test jako prve s použitím stejné síly jako u prvního testu. Téměř ve všech případech se ruka poddá při daleko menším tlaku, než tomu bylo při prvním testu. Vysvětlení, proč k tomuto dojde, mi stále není plně jasné, ale tato procedura nějakým způsobem naruší proudění vitální síly nebo čhi centrálním meridianem. Čímž se způsobí negativní (slabý) výsledek.

Negativní test – testovaná paže je slabá a podvolí se malému tlaku

Následuje další svalový test, ale tentokrát už s testovaným lékem. Ten během testu umístím někam do blízkosti pacienta, zpravidla do jeho levé ruky. A poznamenám si, jakou silou nyní jeho testovaná paže vzdoruje mému tlaku.

K popisu tohoto potřebného tlaku používám čtyři stupně. „Slabý“ když na stlačení paže potřebuji sílu menší nebo podobnou jako bylo potřeba u negativní kalibrace na začátku. „Silný“ pokud tato síla je stejná nebo vyšší než u úvodní pozitivní kalibrace. „Prostřední“ pokud je to někde mezi těmito dvěma. A „velmi silný“ pokud pacient dokáže snést daleko větší tlak, než bylo během úvodní pozitivní kalibrace.

Někdy máte při zatlačení během testu pocit, že byste se od pacienta mohli odrazit. To je vzrušující odezva, protože tak víte, že daný lék má schopnost skutečně posílit vitální sílu.

Pokud je pozitivní výsledek vyvolán lékem, mohu provést dodatečný potvrzující test, kdy se opět dotknu čela pacienta tak, jak jsem to udělal během úvodní negativní kalibrace. V případě testu s lékem ale očekávám, že paže bude silnější než byl původní test bez léku. Tím si ověřím příspěvek léku k posílení vitální síly.

Takto otestuji všechny před tím vybrané léky. Pokud tímto způsobem hledám optimální volbu mezi pečlivě vybranými kandidáty, tak tato procedura obvykle ukáže výběr toho správného léku velmi jasně. V takovém případě šťastně předepíšu ten, který vybudil nejsilnější odezvu.

Pokouším se test dělat naslepo (zřejmě tak, aby neviděl název zkoušeného léku – pozn, př.) abych sám neovlivňoval výsledky. Často lék, o kterém jsem pevně přesvědčen, že bude silný, protože v repertorizaci vyšel tak skvěle, v reálu vyjde slabý. Stále mě to překvapuje, ale je užitečné to vědět.

Vždycky testy opakuji abych se ujistil, že výsledky jsou konzistentní a reprodukovatelné. Pokud v této fázi vyjdou dva léky stejně silně, tak požádám pacienta, že teď chci otestovat, který lék má prioritu. A v následujících testech jeden lék zůstane silný a druhý, před tím stejně silný, zeslábne. Tato interakce mezi mými vědomými instrukcemi a reakcí pacientova těla mě neustále udivuje.

Svalový test léku, který pacientka drží v ruce

Tato technika je užitečná, ale není blbuvzdorná.

Pokud iniciální pozitivní a negativní kalibrace vycházejí stejně, je celý test totálně nespolehlivý.

Test velmi závisí na konzistentní technice provádění, tím myslím, že se jejich výsledky postupně zpřesňují s nabýváním zkušenosti a se zvyšováním citlivosti na pacientův svalový tonus. Ovšem není to čistě otázka svalového tonu, k mému překvapení jsem někdy schopen říct už v okamžiku, kdy se prsty dotku pacientovy paže a ještě před tím, než začnu tlačit, zda ruka bude slabá nebo silná. V tento moment nastupuje nějaký druh energetické interakce. A navíc, umím si představit, že u různých testujících budou různé výsledky. Budete si muset metodu přizpůsobit tak, aby vám fungovala.

Často mě láká udělat dvojitě slepou studii, abych si ověřil výsledky, ale cítím to tak, že by bylo neomluvitelné podat pacientovi lék, který testoval slabě, tak jsem takovou studii ještě neudělal.

Na klinice, přestože mám vždy tendenci potvrdit předpis léku svalovým testem, stejně nemám 100% úspěšnost. Takže je velmi zřejmé, že tato technika není absolutním garantem úspěchu.

Největším nedostatkem je počet falešně pozitivních výsledků. Myslím tím to, že svalový test vyjde silný pro daný konkrétní lék, ať už testuji na totalitu symptomů u chronického případu nebo v akutní situaci. Ale tento lék po jeho podání nemá požadované klinické výsledky.

Pokud je lék vytestovám pozitivně, tak to znamená, že je nějakým způsobem v harmonii s vitální silou, ale to ještě nemusí znamenat že dokáže napravit pacientovu centrální rozladěnost. Například během kontroly pacient poznamená, že jeho nehty jsou silnější a méně se lámou, což znamená, že lék nějakým pozitivním způsobem ovlivnil vitální sílu. Ale jde jen o periferní zlepšení, přičemž hlavní problém zůstává nezměněn.

Tato technika je velmi užitečná pro rozpoznání nejpřesnějšího léku, když byl před tím vypracován krátký seznam kandidátů. Lze pak vycházet z toho, že byl proveden kompetentní výběr potenciálně správných léků a že similimum tedy musí být mezi nimi. V opačném případě tato metoda nemá potenciál vyřešit daný problém.

Někdy se stane, že jak pozitivní tak i negativní úvodní kalibrace vychází slabě. Pokud toto nastane, často pomůže tento problém vyřešit vypití nějaké vody. Zdá se, že dehydratace test negativně ovlivňuje.

Jednou z možností, jak toto ověřit je, že během úvodní kalibrace provedete pozitivní test a pak požádáte pacienta, aby si během dalšího testu jemně zatahal za vlasy. Pokud tento druhý test vyjde slabě, je problém s dehydratací. Po vypití vody tento efekt do několika minut zmizí, pokud dehydratace způsobovala inkonzistenci v testování.

Testování může být dále rozšířeno na zjišťování potenciálního efektu léku na jednotlivé orgány, ale to už přesahuje rámec tohoto článku.

Doporučuji vám, abyste si tuto techniku vyzkoušeli sami a sami si ověřili její spolehlivost. Mně při mnoha příležitostech pomohla vyhnout se vběhnutí do slepé uličky. Najít similimum je v některých případech opravdová výzva a toto je užitečný nástroj, který vás udrží na správné cestě.

Překlad: Ing. Tomáš Volfschutz

Zdroj: hpathy.com

Reference k případu:

The Banerji Protocols, Prasant and Pratip Banerji, Dr Prasant Banerji Research Foundation, 2013.

A Homeopathic Approach To Cancer, A U Ramakrishnan, and C Coulter, Ninth House Publishing, 2001.