Staphysagria, aneb panické ataky v dopravě a co se může stát v porodnici …

Na konzultaci přichází 40letá žena se strachem z jízdy v dopravních prostředcích.
Dříve ji panická ataka přepadala pouze, když byla sama řidič, přestala tedy řídit a začala jezdit jako spolujezdec. Situace se ale začala postupně zhoršovat, musí pracovně jezdit na služební cesty a zvláště dlouhé cesty po dálnici začaly být horor. Silvii hodně pomáhalo, když věděla, že auto může při atace ihned zastavit, na dálnici to ale není vždy možné.
Pomáhalo jí také, když aplikovala jogínské dýchání, nádech jednou nosní dírkou a výdech druhou. Techniky dechu jsou v těchto případech velmi přínosné, ale nejsou léčivé ve smyslu, že by příště zabránily další panické atace.

Problémem také začínaly být cesty hromadnou dopravou, dlouhé a nové cesty vadily nejvíce. Nečekané opravy metra a zavřená stanice byly spouštěčem ataky.
Silvie dokázala jezdit naučené trasy do práce, ale celkově se její stav stále horšil. Při atace jí pomůže hned zastavit, do 2 minut pak úzkost odezní, akutně cítí tlak v hlavě a zimnici, na zvracení jí není, jen divný pocit v žaludku, a také ví, že se nebojí vybourání. Je si jistá, že si to spouští sama, ale myšlenky před cestou a v průběhu cesty nedokáže kontrolovat.

Při podrobnějším zkoumání dojdeme k příhodě z dětství. Při lyžování s matkou vyjíždí nahoru lanovkou a Silvie projede pod tyčí na sedačce, matka jí zachytí za bundu a podaří se jí dostat zpět do sedačky. Víc si nepamatuje, ale může jít o první problém, při kterém byla vystavena strachu v pohyblivém, dopravním prostředku. Bylo jí cca 6 let. Bojí se jezdit také lanovkou a lodí, nelze je totiž hned zastavit a vystoupit.

Klíčový dotaz, kdy se nejvíce zhoršila, nás ale přivádí o 6 let zpět. Silvie vypráví nejhorší zkušenost svého života – jde o porod jejího syna. Porod byl v termínu, ale 3x vyvolávaný. Matka měla diagnostikované myomy v děloze, které se v průběhu těhotenství zvětšily, a lékaři nechtěli přistoupit na císařský řez, dokud nebude zcela nutný. Při dlouhém, nepostupujícím porodu byla Silvii doporučena horká sprcha, sestry začínaly být nepříjemné a situace houstla, matka začala cítit, že není podporovaná, že zdržuje. Situace došla tak daleko, že nechali matku samotnou ve sprše, kde došlo k opakovaným ztrátám vědomí. Sestry ji našly pozdě, porod byl již rozjetý. Došlo k rychlému zákroku s nástřihem hráze a syn se narodil přidušený. Silva prožila obrovský stres, bála se o dítě, zda bude normální. Sestry cítily tlak a byly nepříjemné a dávaly to matce za vinu. Při líčení porodu Silvie brečí a dává si za vinu, že nebyla tvrdší a neuměla se prosadit, což jí jinak nedělá problém. To také rozhodlo, že již nechce další dítě, které by normálně ráda měla.

Ovšem celá věc nebyla ještě u konce. Po porodu došlo ke špatnému hojení nástřihu hráze a vznikla zde bulka. Po laboratorních testech se zjistilo, že jde o zhoubný nález, bulku vyřízli a rána se nechala přirozeně zhojit.

Radio a chemoterapie nejsou v těchto případech doporučovány, jde o velmi vzácné nálezy, které se u většiny žen dokáží zhojit samy a případy jsou pouze sledovány. Bohužel, po 1,5 roce byla bulka zpět a je větší, opět doporučeno vyříznutí bez následné léčby. Poslední operace byla před 3. lety.

Silvie do teď cítí, že porod neproběhl dobře, nese si následky, vyčítá si, že podlehla tlaku. Při podrobnějším zjišťování dojdeme k pocitu ponížení a smutku. Ještě teď cítí vztek, který nemohla dát najevo a musela ho potlačit. Sama říká, že to nechápe, protože jinak v práci dokáže být ostrá a popisuje se jako cholerik.

Toto se pravděpodobně často děje v nemocničním prostředí, kde stížnost nebo projevení emocí může znamenat snížení péče. Jde o opakované pocity lidí, kteří se s tímto v mé praxi svěřují a já jím věřím. A zvláště pokud jde o dítě, matky nerady riskují a raději se podřizují, i když později nesou vážná následky. Všechno ještě zhoršuje jejich extrémní vyčerpání a strach.

Silvie v době rekonvalescence zhoubné bulky navštívila též homeopatku a odnesla si předpis na cca 5 léků ve vysokých potencích, které měla brát střídavě. Lísteček s předpisem mi není moc jasný. Nicméně již 3 roky je rána zahojená a zatím stabilní, pouze je psychicky zhoršená a má panické ataky v dopravních prostředcích.

Můj předpis jasně směřuje na etiologii potlačeného vzteku a ponížení. Staphysagria 200C na 3 dny, za 7 dní pauza, pak Staphysagria 1M na 3 dny, dále neopakovat žádný lék. Pacientce je vysvětleno, že nebylo dobře zaléčené trauma z porodu a ona to potvrzuje. V předchozím předpise od homeopatky Staphysagria bohužel nebyla. Akutně předepisuji také Cocculus 30C při cestování, nejdříve však za 7 týdnů od posledního podání Staph 1M, pokud bude potřeba. ( doporučeno na základě plánované dovolené a nutnosti cestovat)

Symptomy charakteristické pro Staphysagrii, které byly použity v repertorizaci:

• Mysl – onemocnění po – ponížení (Staph 4) – potlačeném vzteku (Staph 3)
• Generálie – zranění – operace, onemocnění z ( Staph 3)
• Kůže – tumory ( Staph 3 )
• Modality zhoršení ( Boericke ) – vztekem, urážkou, zármutkem, ponížením ..
• Mysl ( Morrison ) – Nemoci z potlačeného hněvu, nemoci z urážek a ponižování, pláče při hovoru, záchvaty vzteku, ale nízké sebevědomí
• Generálie ( Morrison ) – celkové zhoršení po chirurgickém zákroku
• Kůže ( Morrison ) – jizvy a kožní tumory často citlivé a bolestivé, kožní rány a chirurg.řezy

 Kontrola za 3 měsíce:
Po podání Staph 200C cítí víc harmonie v životě. Po podání Staph 1M víc prožívá stres, víc se mění nálady, ale vše pak odeznívá a cítí se velmi dobře. Od podání Staph není panická ataka v autě. Teď je to spíš něco jako náběh, ale nerozjede se to do ataky a samo vše odeznívá.

Po více jak 7 týdnech jsou prázdniny a jede na cestu dlouhou 3 hodiny a bojí se zhoršení, bere akutně před cestou Cocc 30CH – celou cestu se cítí bez potíží, není ani náběh. Cocc celkově potřebovala 2x, teď už nebere.

Další doporučení: čekat, pouze akutně při zhoršení v autě vzít Cocc 30CH, ale nebrat preventivně.

V poslední době mám mnoho případů lidí, co přicházejí s určitými potížemi a odcházejí s předpisem na zcela jiný problém, pohledem pacienta. Někdy je důležité klientovi vysvětlit, proč a na co se v léčbě zaměřujete, tedy proč předepisujete daný lék. Klienti často dohledávají informace o lécích a pokud mají od homeopata vysvětleno, proč postupuje při předepisování právě tímto způsobem, jsou dle mých zkušeností ve větším klidu.

Z hlediska praxe jde tedy primárně o to správně určit, co je v danou chvíli nejvíce „aktivní“, anebo kde je příčina těchto potíží. Zde je nutné se umět dobře zeptat, pokládat správné otázky. Pokud je v případech takto zjevná etiologie, je nutné vždy začít léčením příčiny a až pak popř. podat další léky, pokud vůbec budou potřeba. I v tomto případě je jasné, že Staph měla silný vliv na panické ataky v dopravním prostředku, i když nejde o lék, který je k tomu primárně určený a napadne vás určitě jiný.
Cocc 30 CH byl předepsán jako určitá pojistka a také jako účinný, akutní lék.
Ze zkušenosti vyplývá, pokud je do konstituční léčby dobře předepsaný akutní lék, vitální síla se ještě lépe aktivuje a dochází ke zvýšení celkové úrovně zdraví. Není tedy na škodu do léčby přidat akutní lék, jen si musíte být jistí, jaký lék to bude, a ne vždy to můžete vědět dopředu. Pokud akutní lék bude podaný špatně, může dojít naopak k narušení účinku hlavního léku. V tomto případě se to dalo dobře zjistit a léčba zatím funguje.

S pacientkou jsme domluveny na dlouhodobém sledování, ale zatím je bez potíží.
Též dala souhlas se zveřejněním svého příběhu, jméno a věk bylo změněno, ale fakta zůstávají. Případ zde uvádím, protože účinek léku nastoupil rychle, předpis směřoval na etiologii a zároveň byly podané 2 odlišné léky dohromady, které se účinkem vzájemně podpořily.