Staphisagria

Žena, cca 50 let, která trpěla na silné migrény, brala antidepresiva. Vyzvala jsem ji, aby mi o sobě řekla, co bude pokládat za důležité. Rozpovídala se, její řeč se neustále točila kolem jejího dětství, sourozenců, rodičů, které velmi milovala. V podstatě měla všechny ráda, se vším byla vždy spokojena, měla nejhodnější děti, hodného manžela, byla spokojená se svou prací. Začínala však mít strach, že své práce bude muset zanechat pro nesnesitelné bolesti hlavy a z toho pramenící deprese.

Anamnéza: Běžné dětské nemoci v dětství, jako malá se opařila na noze, nebyla zimomřivá, netrpěla návaly. Nestěžovala si na žádnou jinou fyzickou bolest ani problém. Již starším rodičům se narodila jako páté dítě, chtěné. S láskou mluvila o svých rodičích, kteří už umřeli, otec na rakovinu a matka na srdeční selhání, oba dost po osmdesátce. Jejich smrt velice těžko nesla a svěřila se, že na ně myslí každý den. Nevadí jí teplo ani zima, jakékoliv počasí, může spát na jakékoliv straně, jídlo miluje a může jíst všechno, pije ráda teplé čaje a také má ráda minerálky. Říká o sobě, že je velmi klidné povahy, ale také dovede vybuchnout, když se někdy hodně naštve.

Po hodině intenzivní výpovědi, jsem se v podstatě nedozvěděla nic, čeho jsem se mohla chytit. Přemýšlela jsem, že jí podám placebo a při její příští návštěvě se snad dozvím něco podstatnějšího, ale pak se to stalo.

Náhle řekla: „Jediné, co jsem nesnášela už jako dítě, bylo, když jsem musela jít do kostela ke zpovědi. Naši byli velmi pobožní.“ Pak nastalo dlouhatánské vyprávění o náboženském rituálu, který rodina dodržovala, jak byla vedena k pravdomluvnosti a k lásce k Bohu. „To muselo být krásné,“ řekla jsem, „ale proč jste nesnášela zpovědi v kostele, je to přece očista duše.“ „No právě, a to jsem celý život nemohla udělat,“ řekla a podívala se na mě tajemně. Byla nejmladší z narozených dětí a zřejmě rodiči nejmilovanější. Jeden z jejích bratrů, o osm let starší, byl problémový. Pro své chování byl často otcem bit. Bylo jí bratra velmi líto a právě tento bratr ji začal v 8 letech pohlavně zneužívat. „To jsem přece nemohla nikomu říct, kdyby se to tatínek dozvěděl, určitě by ho zabil, věděla jsem to. Co jsem to řekla!“ Pak mi s pláčem vyprávěla podrobnosti, které nebyly nutné. Poprvé řekla něco, co nikdy nikomu nepověděla. Podala jsem STAPHISAGRII 200C.

Reakce byla pro ní i pro mě ohromující. Druhý a třetí den měla známé bolesti hlavy, které pomalu odcházely, začala se cítit úplně jiným člověkem. Pomalu nevěříce vysazovala antidepresiva. Vše řekla manželovi i svým dětem. Navštívila svého bratra a vše mu řekla, jak trpěla, jak se bála o tom s někým mluvit. Vše si vyříkali. Bratr ji prosil o odpuštění a zřejmě se za své činy velice styděl. Odpustila mu. Staphisagrii 200C jsme po čase opakovali ještě jednou, po dvou měsících při prvních náznacích migrény a po roce dostala ještě 1M. V současnosti netrpí na migrény ani na deprese.