Skončila letní škola Homeopatické akademie

Letní škola se konala od 30. 6. do 6. 7. 2012 u přehradního jezera Seč, v krásné, zvlněné, typicky české krajině. Intelektuálně jsme se však přenesli do neméně hezké krajiny homeopatické materie mediky, v níž jsme potkali řadu léků a seznámili se blíže s novými metodami analýzy našich případů. Přednášel pan doktor Russell Malcolm, pravidelně vyučující na Homeopatické akademii již 17 let. Byla to jeho x-tá návštěva (neodvažuji se říci, kolikátá již). Od loňského roku je dr. Malcolm děkanem londýnské Faculty of Homeopathy, instituce odpovědné za homeopatické vzdělávání britských lékařů, má svou kliniku v Glasgow, je angažován v činnostech glasgowské homeopatické nemocnice a také londýnské, stále cestuje a přednáší, polemizuje veřejně s britskými skeptiky (jsou i tam), organizuje výroční konferenci Faculty of Homeopathy, která se bude konat opět po dvou letech na podzim, čili má práce až nad hlavu – a s námi si také neodpočinul.

Hlavní důraz položil tentokrát na polarity v lécích. Je to až do nedávna značně opomíjená oblast. Všechny provingy léků, a tím pádem také repertoria, obsahují, především v modalitách, protikladné rubriky (např. zlepšení chladem i teplem). Pokud jsou tyto polarity v softwarových repertoriích označeny (zatím se tak stalo jen v případě Boeinnghausenova repertoria, historicky prvního repertoria, které má jen 130 léků), může jejich zvážení přispět významně k přesnosti předepsání. Polarity se samozřejmě snažíme brát v úvahu vždy, ale až dosud jsme k tomu nepřistupovali dost systémově a důsledně. Dr. Malcolm klade značný důraz na repertorizaci a jeho názor je, že kentovsky stavěná repertoria (všechna syntetická repertoria) svým větvením do mnoha podrubrik mohou do značné míry oslabovat přesnost předepsání dle koncových podrubrik, které se postupným vývojem repertorií vzdálily původnímu významu, obsaženému v názvu první úrovně. Proto považuje za spolehlivější používat při počítačové repertorizaci vyšší úrovně rubrik i s nevýhodou toho, že je zde často příliš mnoho léků. To je však vyváženo přesností smyslu rubriky. Z toho důvodu značně akcentuje právě Boenninghausenovo repertorium (von Boeinghausen byl přímým žákem S. Hahnemanna), které nevětví symptomy do podrubrik, vzdalujících se základnímu významu první úrovně. Prováděla se i analýza živého případu s pracovním rozdělením studentů do skupin a další věci, včetně přednášek o některých lécích, jak jsme na to z letních škol již zvyklí a dr. Malcolm se pozitivně zmínil i o autopatii.

V pátek, když studenti odjeli, jsme si udělali s Russellem dvanáctikilometrový výlet k tisícileté lípě, umístěné v malé vísce. Tilia europaea (má v Kentově repertoriu několik set rubrik) byla ve výborné formě, se zdravými listy, a právě si ji tam fotografoval pán zřetelně dost přes osmdesát let. Zeptal se, odkud jsme, a poté, co se dověděl, že jeden z nás je ze Skotska, začal plynnou angličtinou vzpomínat na časy, kdy ve Skotsku „před mnoha lety“ studoval. Odjížděli jsme z letní školy s pocitem, že evropská homeopatie je na dobré cestě.