Rozhovor s Rogerem Morrisonem a Nancy Herrickovou

Strach jako největší problém v homeopatické praxi

Praha 2010

Letošní květnové přednášky Homeopatické akademie se jako zahraniční hosté zúčastnili Roger Morisson a Nancy Herrick. Kromě karbonových léků a provingů nových léků posluchačům představili spoustu praktických případů. Témata zajímavá a času zase pomálu. Po zkušenosti z minula jsme proto rozhovor uskutečnili už den předem…

Nancy, v homeopatii se specializujete na oblast výživy. Proč je výživa pro průběh homeopatické léčby tak důležitá?

Jak tohle o mně víte? (smích)

Našla jsem to na internetu při přípravě na rozhovor…

Nancy: Homeopatii praktikuji třicet pět let, ale o oblast výživy během léčby se víc do hloubky zajímám pouze několik posledních let. Při práci se svými pacienty jsem přišla na to, že výživa je v kombinaci s použitým lékem velmi důležitá a dokáže hodně pomoci.

Roger: O důležitosti výživy při homeopatické léčbě mluvil už Hahnemann ve svém Organonu…

Na účinky některých potravin či nápojů, např. kávy či alkoholu, se názory mezi homeopaty z celého světa dost liší. Jedni tvrdí, že homeopatické léčbě neškodí, druzí zase pacientům doporučují spíš se jim vyvarovat. Kde je tedy pravda?

Nancy: Osobně souhlasím s názorem, že káva může při léčbě skutečně působit kontraproduktivně, a to až u poloviny pacientů. Ale jako homeopat nevím, který z mých pacientů patří do které skupiny. Proto jim vždy raději doporučuji, aby se kávě vyhnuli, a zvýšili si tak šanci na úspěšnou léčbu. Z praxe vám povím o jednom případu desetileté holčičky, kterou trápily silné migrény. Nemohla kvůli nim chodit do školy ani si hrát. Po podání Natria muriatika se zlepšila natolik, že byla schopná vstát z postele, chodit do školy a být znovu plně funkčním dítětem. Jednou její matka přidala do těsta na palačinky jenom a chuť špetku mleté kávy. Tato rodina měla dalších pět dalších dětí; nikdo z nich po pozření tohoto skutečně malého množství nevykazoval žádné problémy, jenom této dívence se ten samý den zase vrátily šílené migrény. Tato zkušenost mě natolik přesvědčila, že káva některým z nás při homeopatické léčbě vadí a některým ne. Proto svým pacientům raději doporučuji alespoň na měsíc kávu pro vlastní dobro vysadit. A pokud se k ní chtějí po léčbě vrátit, rozhodně jim nebráním – prostě uvidíme, do které z polovin pacientů s náchylností ke kávě patří…

Ví se, proč zrovna káva takto působí?

Nancy: Ne, to se neví. (smích)

A co třeba máta? Máte s ní podobné zkušenosti?

Nancy: Ano a především v kombinaci s natrii působí máta jako silně antidotující látka. Proto pacientům radíme, aby se těmto potravinám vyhýbali. Naše poslední a nejčerstvější zkušenost se ale týká cestování letadlem na dlouhé vzdálenosti. Z praxe jsme zjistili, že dlouhý let antidotoval už pěknou řádku léků našich pacientů. Jestliže jsou lidé unavení, vyčerpaní, slabí a zranitelní, může let do vzdálených destinací působit jako antidotující látka.

Roger: Třeba taková cesta ze San Franciska do Prahy… (smích)

Nancy: Proto jsme si každý s sebou vzali svůj lék v potenci 12C a po příletu si ho vzali. Zdá se, že to pomohlo.

Homeopatická léčba jako svobodná volba

Spolupracují s vámi pacienti a dodržují vaše doporučení týkající se výživy?

Nancy: Ano.

Protože chtějí…

Nancy: Ano. Nebo alespoň doufám, že chtějí. (smích)

A když nespolupracují, co v takovém případě dělat? Homeopat je přeci nemůže nutit a něco jim přikazovat nebo naopak zakazovat.

Nancy: Jak už jsem řekla, v léčbě je nejdůležitější homeopatický lék, a jestliže pacientovi pomůže, pak je daleko víc o jeho svobodné volbě. Systém nutričního doporučení, jak ho pacientům předkládám, není nic bláznivého, nejde do extrémů. V prvé řadě věřím geneticky neupravovaným potravinám, což možná tady u vás není takový problém jako u nás v Americe. Tam už je všechno upravené, nějakým způsobem zpracované nebo zušlechtěné. Krásným příkladem je mléko. Jen si to vezměte: seženete nízkotučné mléko, mléko s obsahem jednoho procenta tuku, mléko s obsahem dvou procent tuku, někteří lidé pijí sojové mléko, mandlové nebo rýžové mléko.. My s Rogerem věříme jenom mléku získanému přímo od krávy, nijak ho dál neupravujeme, nevaříme, nic, prostě ho pijeme tak, jak je.

Také když se podíváte na to, jak se lidé stravovali dříve, uvidíte, že jedli všechno tak, jak to bylo, žádné úpravy. Stejné je to s margaríny, ty nejíme, dáváme přednost pravému máslu. Navíc s otázkou tuku v potravě se to v Americe přehnalo. Lidé ho úplně přestali jíst v domnění, že je to zdravé. My si to nemyslíme. Takhle nějak tedy vypadají moje nutriční doporučení. Není to nic extrémního, je to pouze cesta podobná té, kterou praktikovali naši předci před několika milióny let.

Dá se říct, že tato cesta v homeopatii – oblast výživy v homeopatické léčbě – je jednou z těch, kudy se bude homeopatie v budoucnosti ubírat?

Nancy: Nevím, co na to říct. Řekla bych že ne, ale to je jenom můj názor. A navíc to určitě není cesta, kudy by se ubírala homeopatie v celé Americe.

Čeho byste vy osobně ráda dosáhla v homeopatii?

Nancy: (smích) Myslím, že už jsem dosáhla… Dvacet let vedeme spolu s Rogerem školu pro homeopaty, kde jim pomáháme na cestě stát se profesionálními homeopaty. To považujeme za velký úspěch a to mi dělá obrovskou radost.

Také do homeopatie přinášíme spoustu nových myšlenek, včetně provingů. Sama jsem jich ve svém životě provedla už osmnáct. Možná se dá říct, že právě tohle považuji za svůj největší úspěch ve své homeopatické praxi.. Velmi mě fascinují zvířecí léky, kterých vlastně není vyzkoušeno zase příliš… Známé je Lac caninum, Lac felinum, ale existuje jich daleko víc, které ještě prozkoušeny nebyly. Provedla jsem tedy provingy Lac delphinum, Lac equinum („koňské“ mléko, pozn. KK)…

Roger: …také lvího a vlčího mléka…

Nancy: …a tohle všechno jsem popsala a zachytila ve svých knihách. Zpracování jednotlivého provingu zabere dva roky – pojmenovat všechna témata, hlavní myšlenku léku, objevit jeho esenci… Stejně může postupovat každý homeopat na celém světě. No vida, a já to provedla osmnáctkrát… (smích)

Asi dost náročné, ne?

Nancy: Dost. A pak vše připravit pro knižní vydání a pro tisk…Takže tohle považuji za svůj největší úspěch. Ale nejdůležitější je pořád léčba pacientů a hledání jejich správného léku.

Názorové bitky znesvářených skupin škodí homeopatii

Rogere, do Prahy jste přijeli z Mnichova, kde jste se setkali se svými německými kolegy. Určitě jste konzultovali mnoho zajímavého…

Roger: Asi nejzajímavější byla diskuse o politice v homeopatii, protože nám ukázala, jak může názorové rozdělení homeopatii škodit. Jedna skupina bojuje proti druhé, jeden názor proti druhému a to je pro homeopatii jako celek velmi destruktivní. Jedna skupina si myslí, že ví nejlépe, jakými způsoby se v homeopatii léčí a jak k homeopatii přistupovat. A tak o tom chce samozřejmě přesvědčit druhou skupinu. Ta ale říká: Ne, my známe nejlepší způsob a my vás ho naučíme. A tak vznikají nekonečné boje o to, kdo vlastně ten nejlepší způsob zná. V Mnichově jsme mluvili hlavně o tom, jak je tento přístup ničivý a nebezpečný.

Podle mě je na tom všem nejdůležitější, že homeopatie může být praktikována různými způsoby, vždy vzhledem k osobnosti a talentu homeopata. A ten by měl být otevřený vůči všem technikám, které jsou schopné pacientovi pomoci. Místo toho každý věří jenom svému přístupu…

To je tedy váš osobní názor…

Roger: Ano.

A když jste ho řekl svým kolegům v Mnichově, jak na něj reagovali?

Roger: Myslím, že souhlasili. Ano, souhlasili… Vlastně to samé řekli oni mně. Je to prostě tak: Jsou-li dva homeopaté v jedné místnosti, objeví se tam tři názory… (smích)

Je stejná situace také v Americe?

Roger: Všude je to stejné… Ale myslím, že homeopatům už dochází, jak tento přístup homeopatii škodí. Osobně doufám, že boje mezi jednotlivými tábory přestanou. V jiných oblastech přírodní medicíny se to neděje tolik jako v homeopatii, tak doufám, že si z toho vezmeme ponaučení..

Souhlasíte s názorem, že různé léky mají určité typické vlastnosti odkazující na jejich fyzické vzezření? Tedy např. pulsatila typicky jako blonďatá, křehká osoba…

Roger: Samozřejmě, že existují určité typy v populaci odpovídající jednotlivým lékům, ale většina pacienti jim neodpovídá. Většina pacientů, kteří budou pulsatila, nebudou blonďatí, s růžovými tvářemi, nebudou při vyšetření plakat apod. Vzhled pacienta může někdy hodně pomoci, ale daleko důležitější je věnovat pozornost tomu, co pacient prožívá uvnitř. Tak abych vám odpověděl, fyzický vzhled může pomoci, ale neměli bychom se na něj fixovat.

Na čem v současné době pracujete?

Roger: (mírně překvapeně) Na dvou knihách, na jedné spolu s Nancy, na druhé sám. Jedna je nová edice mé první knihy vůbec, Desktop Guide, druhá kniha se bude týkat miasmat. Během homeopatické praxe nám došlo, že pro některé metody nejsou knihy tím nejlepším učebním materiálem. Tím je sám pacient. Proto se nyní soustředíme na vydávání DVD zachycující sezení s pacienty, kteří spadají do jednotlivých typů miasmat nebo rodin léků apod. Snažíme se tak skrz pacienta, jeho prostřednictvím ukázat základní charakteristiky jednotlivých miasmat a léků. Jdeme tedy spíš cestou videoknih než klasických knih.

Homeopat neléčí – je pouze nástrojem

Při vykonávání praxe se homeopat chtě nechtě dopouští spousty chyb. Jak se jim vyhnout?

Roger: Chtít se vyhnout chybám v homeopatii vede k tomu stát se alopatem. Protože být homeopatem znamená, že vždycky budete dělat chyby. Vždycky. Ale nejlepším způsobem, jak se vyhnout alespoň některým z nich, je dobře naslouchat pacientovi. Nemyslet si, že víte, co pacient svou výpovědí míní, ale vždycky mu pečlivě naslouchat. Když vedete homeopatické interview, mějte mysl zcela otevřenou všem informacím, které vám pacient sděluje.

Častokrát, hlavně ve svých začátcích, jsem dost předjímal. Položil jsem pacientovi otázku, on začal povídat a já si už pomyslel: Tohle není to, co jsem svou otázkou myslel, a snažil jsem se pacientovu výpověď změnit. Ale to, co řekl, představovalo přece to nejdůležitější pro něj, ne pro mě. Proto tvrdím pečlivě pacientovi naslouchat a vnímat, co je důležité pro něj, ne pro mě. Naprosto vyskočit z konceptu, který mám v hlavě, a celým srdcem naslouchat svému pacientovi, to je nejlepší způsob, jak se vyvarovat aspoň některých chyb.

To zní dobře, ale něco mi říká, že to zase tak jednoduché nebude…

Roger: (smích) Není to jednoduché, je to vlastně vůbec to nejtěžší. Důležité je nechat pacienta mluvit o tom, co má skutečně uvnitř sebe. Aby pouze nevyprávěl příběh, ale aby šel víc do hloubky. A k tomu mu má pomoci právě homeopat: pomoct najít, co se pod pacientovým příběhem skrývá. Co pacient skutečně cítí, jaký je jeho vlastní prožitek a pocity, i když jde třeba jenom o bolest hlavy. Co skutečně cítí, když ho bolí hlava. Neptát se jenom, kdy bolesti přicházejí a zda jsou pravostranné nebo levostranné, ale ptát se, jak danou bolest cítí, jak ji prožívá. To je podle mě hodně důležité: pomoci pacientovi odkrýt, jaký daný prožitek je. Jak na hladině emoční, tak fyzické.

Existují nějaké metody, jak udržet svou mysl otevřenou, nepředjímat a během odebírání případu se na nic nefixovat? Jak tedy zůstat plně otevřený? Pokud to tedy není pouze otázka času a zkušeností homeopata…

Roger: Čas je pouze částí této otázky, největším problémem je strach. A tímto strach je homeopatova zarytá myšlenka, že za každou cenu musí najít správný lék. To je podle mě největší problém. Pokaždé, když homeopat začne odebírat případ, chtě nechtě ho přepadne ono vzrušení hraničící se strachem: Najdu správný lék, nebo nenajdu? A jakmile tento strach pocítí, už od první pacientovy věty začne předjímat. Pacient se třeba svěří, že ho bolí hlava v deset hodin ráno a popíše další symptomy. A homeopata napadne: A mám to, to jsou ukázkové symptomy Natria muriatika. A tak k němu začne tíhnout – protože se bojí, že nenajde správný lék.

Takže jestliže existují nějaké metody, jsou to metody, jakými dosáhnout naprostého klidu v nás, homeopatech, samotných. Jak najít ono místo, kde budeme vyrovnaní a klidní, kde se budeme cítit velmi příjemně a kde budeme vědět, že to nejsme my, kdo léčí, ale to božské v nás a co nás přesahuje. My, homeopaté, neléčíme, jsme pouze nástrojem. A když si tohle bude každý z nás dostatečně uvědomovat, můžeme dosáhnout klidu a harmonie. A jakmile budeme vyrovnaní, můžeme nechat pacienta vyprávět svůj příběh a plně mu naslouchat. Když budeme plni obav, jestli najdeme správný lék, budeme předjímat a mystifikovat každé slovo, které pacient vyřkne. A pak uděláme chybu. Strach je velký nepřítel správné analýzy případu a předepsání správného léku…

Nancy: Ve své praxi uplatňujeme víc metod a všechny jsou důležité. Jednou z nich je také pozornost k pacientově gestikulaci, ta hodně pomůže porozumět jeho osobnosti. Když např. pacient udělá nějaké skutečně výrazné gesto nebo ho během sezení často opakuje, požádám ho, zda by mohl popsat, co tím myslí, co to pro něj znamená. A pak se spolu snažíme jít víc do hloubky a odhalit skutečnou podstatu a důvod jeho gest. Gesta jsou pro homeopaty velkým pomocníkem, protože jimi pacient vyjádří to, co by slovy popsal jen velmi obtížně. Gesta jsou určitým fyzickým zhmotněním psychického stavu nebo hluboko uložených emocí. Hlavní myšlenka je vnímat pacienta celistvě. Jeho gesta totiž mohou homeopata dostat velmi hluboko a blízko k patologii a potížím, které pacienta trápí.

Vlastně je to svým způsobem velmi jednoduché. Spousta lidí přichází s bolestmi hlavy, ale je pro ně těžké najít správná slova a popsat, jaké ty bolesti jsou. Pomocí gest to je ale daleko jednodušší. Homeopat je akorát nesmí promeškat nebo ignorovat.

Za zprostředkování rozhovoru patří velké poděkování panu Mgr. Jiřímu Čehovskému.

Ze zákulisí
K rozhovoru jsem se sešli jednoho chladného a deštivého květnového odpoledne v restauraci na pražském Vyšehradě: Nancy Herrick, Roger Morrison, Tereza Ledererová, toho dne v roli průvodce a mé jazykové „supervizorky“, a já. Nebyl to ale klasický rozhovor s typickými rolemi „já se ptám a vy odpovídáte“ – daleko víc připomínal diskusi všech zúčastněných. A tehdy mi myslí problesklo slovo, které jako jediné dokázalo vystihnout tamější atmosféru: sdílení. Kromě společného času a prostoru se ale sdílelo mnohem víc. Něco nevyřčeného, něco víc… Doufám, že alespoň trochu z tohoto „nesdělitelně sdíleného“ se podařilo včlenit i do přepisu našeho rozhovoru.

Medailonky:
Roger Morrison, M.D.
Americký lékař. V roce 1978 odešel do Řecka studovat homeopatii do Aténského centra homeopatického lékařství vedeného známým řeckým homeopatem Georgem Vithoulkasem. Poté se vrátil do USA, konkrétně do Kalifornie, kde spolu s Nancy Herrickovou v roce 1985 založili Hahnemannovu kliniku a stejnojmennou univerzitu pro začínající homeopaty. Dr. Morrison publikuje v celosvětových odborných časopisech věnujících se homeopatii a patří mezi uznávané kapacity. Jeho kniha Klíčové a potvrzující symptomy homeopatické materie mediky představuje jednu ze základních „biblí“ studentů homeopatie. Žije v Kalifornii.

Nancy Herrick, M.A., P.A.
Americká lékařka. Homeopatii se začala věnovat v roce 1974 působením na Heringově lékařské klinice, od roku 1983 vede vzdělávací kurzy, a to nejenom na území USA, ale také v Evropě, Austrálii, Novém Zélandu nebo Indii. V roce 1985 v Kalifornii spolu s Rogerem Morrisonem založila Hahnemanovu kliniku a univerzitu. Za své přední homeopatické učitele považuje George Vithoulkase a Rajana Sankarana. Dr. Herricková za svou praxi provedla řadu provingů homeopatických léků (z říše živočišné i rostlinné), jejichž závěry shrnula ve svých knihách Animal Mind, Human Voices a Sacred Plants, Human Voices. Knihy představují rozšíření klasických materií medik. Pokud nepřednáší někde ve světě, žije Nancy Herricková v Kalifornii.