Repertorium – základní nástroj homeopata

Co je Repertorium

Slovo repertorium znamená seznam. Homeopatické repertorium je seznamem znaků, symptomů, a také nemocí podle lékařských diagnos. U nich jsou uvedeny odpovídající léky.

Znaky jsou takové charakteristiky člověka, které nemají přímý vztah k patologii. Třeba „ambiciosní, touha cestovat, domýšlivý, štíhlý… “. Jsou velmi potřebné pro správnou celostní analýzu, při předepisování podle celku a na celek.

Symptomy, k nimž se vztahuje v repertoriu naprostá většina hesel či tzv. rubrik, popisují chorobné změny v psychice a fyzických orgánech (bolest, zánět, strach…), nebo vlivy, tzv. modality, které patologické změny vyvolávají či ovlivňují (vítr, ráno, cukr, pohyb, chlad…). Pokud vliv zlepšuje, je vždy v rubrice repertoria uvedena zkratka zlepš., pokud tato zkratka chybí, znamená to v repertoriu automaticky, že tento vliv zhoršuje nebo způsobuje problém.

Konečně je zde i řada hesel, týkajících se přímo pojmenování nemocí, jako je „bradavice, akné, syfilis, tonzilitida, agorafobie“. V Murphyho repertoriu máme pak zvláštní vyčleněné kapitoly Choroby a První pomoc, sestávající se převážně z takovýchto hesel.

Jaká repertoria jsou k dispozici v českém překladu

Základním repertoriem je Murphyho Homeopatické syntetické repertorium. Dr. Robin Murphy je současný americký homeopat a jeho rozsáhlé dílo syntetizuje údaje mnoha různých starších i nových repertorií a materií medik, jeho základem je stále Repertorium homeopatické materie mediky od Dr. J. T. Kenta, které je však podstatně přepracováno, doplněno a rozšířeno o nové rubriky a léky. Kentovo repertorium vzniklo na začátku 20. století a je to nejpoužívanější diagnostická pomůcka v historii homeopatie. Zhruba ze stejné doby pochází i Boerickovo Repertorium. Repertorium pocitů a vjemů „jako kdyby“ od Dr. Robertse je novější práce, je to menší specializované repertorium zaměřené jen na psychickou stránku, která však má pro celostní homeopatické předepsání často základní význam. Velmi specializovaným repertoriem je pak Repertorium střevních nosod od Dr. Russella Malcolma. Všechna vyšla v češtině v nakladatelství Alternativa.

Struktura Repertorií

Kentovo repertorium je rozděleno do kapitol podle anatomie (Břicho, Hlava, Prostata, Konečník…) nebo podle funkce (Mysl, Pocení, Sluch…) nebo podle základních patologických projevů (Zimnice, Horečka…) nebo podle homeopatických kritérií (Generálie). Každá kapitola se skládá z rubrik a tyto rubriky se mohou dále dělit do podrubrik. U každé rubriky či podrubriky je uveden seznam léků, zahrnujících ve svém obraze tento znak či symptom. Základní řazení rubrik a podrubrik je abecední, ale existují zde nečetné výjimky (např. týkající se času). Kapitoly jsou pak řazeny podle svého významu, na první místo kladl Kent kapitolu Mysl.

Murphyho Repertorium má důsledně abecední řazení jak kapitol, tak i rubrik a podrubrik, což významně usnadňuje orientaci. Kapitol je mnohem více, což vzniklo mj. také tím, že některé „kentovské“ kapitoly byly rozděleny na více částí, např. Kentovy Generálie jsou zde v kapitolách Generálie, Prostředí a Konstituce. Je to nepochybně nejrozsáhlejší informační zdroj v češtině, zahrnující nové informace o lécích, nové symptomy a znaky a nové léky, stejně jako moderní diagnostickou terminologii.

Léky se vyskytují v obou repertoriích ve zkratkách, a to ve třech stupních hodnoty, vždy ve vztahu k danému symptomu. V prvním stupni je zkratka vytištěna obyčejným písmem a znamená to, že lék tento symptom také zahrnuje, druhý stupeň je tištěný kurzívou a ukazuje, že lék má tento symptom výrazně zahrnut ve svém popise v materii medice. Třetí stupeň je tištěn tučně a znamená, že lék má k tomuto symptomu (rubrice) velmi důležitý vztah. V počítačovém programu je označen první stupeň černě, druhý zeleně a třetí červeně.

V Robertsově repertoriu nacházíme jen jeden stupeň hodnoty léku. Jedná se prakticky jen o významné symptomy mysli a k tomu často o symptomy „podivné a zvláštní“ , mající vysokou diagnostickou hodnotu, a navíc je léků je v rubrice málo, zpravidla jeden až dva. Proto byla všem lékům v Robertsově repertoriu přiřazena v programu Homeo (tento program má být homeopatům k dispozici na začátku roku 2011) hodnota 2, pokud jsou jeho údaje sdružovány (zvláštní funkce v programu) s údaji ostatních repertorií v jedné repertorizační tabulce. Totéž lze udělat, pokud sdružujeme při ruční repertorizaci údaje z více repertorií.

V Boerickově repertoriu jsou dva stupně hodnoty léků: první obyčejným písmem a druhý kurzívou. Boerickovou repertorium je stručnější než Kentovo a pochází přibližně ze stejné doby – ze začátku 20. století.

Členění symptomů při celostní analýze podle totality symptomů

Partikulárie jsou kategorií lokálních symptomů. Tyto symptomy obvykle představují patologii, která má být léčena, například různě lokalizované záněty, bolesti, poruchy funkcí, zranění apod.

Modality jsou detaily partikulárií či vlivy, které způsobují změny partikulárií, např. lokalizace, pohyb, teplo apod.

Generálie jsou vlastnosti, týkající se celého člověka , nejen omezeného lokálního projevu. Jsou-li alespoň tři shodné modality v případu, mohou být povýšeny na generálii. Např. je-li přítomna bolest ucha vpravo, pravostranný ekzém a jaterní potíže, jde o generálii Strana, vpravo, kterou lze zevšeobecnit na celého člověka – je pravostranný.

Při analýze podle „uceleného obrazu symptomů“ (Organon, § 7) neboli podle totality symptomů má být vyvážený mix mentálních symptomů (mají vysokou hodnotu při výběru celostního léku), generálií, a partikulárií. Kent doporučuje, aby se repertorizace skládala minimálně ze tří symptomů, a sice z jednoho symptomu mysli, jednoho generálního a jedné partikulárie. Velký důraz je kladen na to, aby symptomy byly dobře vybrané, spolehlivě vykazované pacientem, aby byly pro něj typické a aby nebyl jejich výběr ovlivněn pouhou domněnkou, podezřením nebo nesprávnou interpretací. Samozřejmě může být v repertorizaci symptomů více, zejména tehdy, pokud k ní používáme počítač. Proporcionální zastoupení každé z kategorií symptomů je důležité hlavně proto, aby nepřevážil počet partikulárií a aby bylo možné dospět k léku pokrývajícímu totalitu případu, tedy nejen lokální nemoci, ale i celé osobnosti pacienta.

Zvláštní podkategorii tvoří symptomy podivné a zvláštní, jimž se přičítá vysoká hodnota kvůli tomu, že jsou na jedné straně nápadné, na druhé výrazně charakterizují určitý lék: např. pocit šplouchání v mozku při chůzi – Spigelia (Roberts). Ne vždy je však v případu takový symptom zastoupen.

Tzv. klíčové symptomy tvoří další významnou skupinu. Jde o typické výrazné symptomy, vytvářející obraz – esenci určitého léku. Jsou zařaditelné do kterékoliv z výše popsaných kategorií. Každý lék má zpravidla několik svých výrazných, klíčových symptomů.

Jak se provádí repertorizace

Poté, co proběhlo homeopatické interview, označíme si symptomy a znaky případu a následně k nim hledáme příslušné rubriky v jednotlivých kapitolách repertoria. Při počítačové repertorizaci k tomu můžeme využít též funkce hledání podle slov, buď v rozsahu jedné kapitoly, nebo více kapitol, nebo v celém repertoriu, nebo ve všech repertoriích.

Při ruční repertorizaci zapíšeme rubriku do repertorizační karty (ke stažení na www.homeopatie.cz) a následně označíme léky, vyskytující se v rubrice, a to stupněm jejich hodnoty 1 až 3. Pokud lék není na kartě předtištěn, můžeme si jej dopsat. Při ruční repertorizaci použijeme 3 až 6 symptomů, větší množství by neúměrně zvýšilo manuální námahu a časovou náročnost. Počítačová repertorizace umožňuje použít i výrazně vyšší množství symptomů, je však třeba nenechat se svést snadností té věci a nevnášet i symptomy pochybné platnosti pro náš případ. Ideální je stále dodržovat poměr mentální, generální, partikulárie 1:1:1. Při ruční repertorizaci používáme u Murphyho i Kenta nejraději rubriky s počtem léků cca 3 až 25. Velké rubriky s velkým počtem léků mají malou rozlišující schopnost. Jedno až tří lékové rubriky zase mohou příliš redukovat výběr, snad s výjimkou symptomů mentálních, ale o to výrazněji v případě partikulárií. Příliš malé a příliš velké rubriky mají tedy pro náš výběr spíš potvrzující či ověřující funkci.

Následně, při ruční repertorizaci, zjistíme, které léky se nejčastěji vyskytovaly v použitých rubrikách – počet výskytů léků. Pak sečteme všechny stupně hodnot každého z léků vycházejících vysoko. Při ruční repertorizaci a malém počtu užitých rubrik preferujeme pořadí léků podle součtu jejich hodnot. Při počítačové repertorizaci máme na vybranou: pořadí podle součtu hodnot nebo podle počtu výskytů. Pokud jsme použili více rubrik, například 6 – 12, obvykle vystoupí do popředí jako hlavní kritérium počet výskytů. Počítačová analýza umožní zanést do repertorizace rovněž i velké rubriky s mnoha léky , ale při analýze výsledku je nutno vzít v úvahu jejich nižší hodnotu.

Zatímco to hlavní u ruční repertorizace je pečlivý a uvážený výběr několika rubrik, počítačová repertorizace (program HOMEO) nabízí několik dalších možností, jak s obvykle rozsáhlejším materiálem pracovat:

• Funkce umožňující nastavit filtr pro velikost rubriky a eleminovat z repertorizace například rubriky obsahující více než 25 léků. Filtr je přednastaven, ale je také individuálně nastavitelný.
• Funkce umožňující posílení hlavních symptomů případu – výše se pak dostanou léky, obsahující právě tento označený symptom. Stupeň posílení je volitelný podle přání homeopata.
• Snížení hodnoty polychrestů. Je známo, že silně prozkoušené léky, tzv. polychresty, typu Sulphur, Lachesis, Silicea, Rhus tox., Sepia… zaujímají někdy v repertorizaci neúměrně vysokou pozici, protože jsou více zastoupeny v rubrikách. Funkce sníží hodnotu polychrestů, jejichž seznam je v programu přednastaven, ale může být individuálně editován, rozšiřován apod. Tím vystoupí do popředí další, v repertoriu méně zastoupené léky.
• Funkce malé léky pak má novou schopnost dostat do popředí tzv. malé léky, léky málo zastoupené v rubrikách například proto, že byly popsány teprve nedávno, avšak které obsahují některé symptomy případu. Funkce vydělí součet hodnot léku v repertorizaci počtem jeho výskytů v repertoriu, a tak vyniknou i ty nemenší léky, ukryté předtím až na samém konci repertorizační tabulky.
• Funkce odstranění symptomu (na zkoušku nebo trvale), o němž máme pochybnost, zda do naší analýzy opravdu patří, či si chceme jen ověřit, jak by pořadí léků bez něj vypadalo.
• Možnost zařadit do jedné repertorizační tabulky údaje několika repertorií. Ta ovšem existuje i při práci s knihou: Například Murphy + Roberts + Malcolm.

Diferenciální diagnosa

Pořadí léků v repertorizační tabulce neznamená, a to ani při pečlivé volbě rubrik, že automaticky předepíšeme ten první. Repertorizace má za úkol snížit výběr z několika tisíc léků obsažených v repertoriích na těch několik, vycházejících v tabulce nejvýše. Mezi nimi se pak rozhodujeme na základě diferenciální diagnosy, neboli na základě porovnání léků vysoko vycházejících v repertorizaci s naším případem a s popisem léku v materii medice. Je vhodné začít s porovnáváním léků např. na 6. nebo až na 10. místě tabulky a postupovat směrem vzhůru. U každého léku si nejprve položíme otázku: Má tento lék ve svém popisu v materii medice nějaký mentální nebo generální symptom (vysoká důležitost těchto kategorií), s nímž je náš případ v přímém protikladu? Pokud ano, lék nelze přijmout. Například u Sulph., když si uvědomíme, že náš případ je zásadně zlepšen teplem. Proto horkokrevný Sulph. nepřichází v úvahu. I když se umístil vysoko, musí být z dalších úvah vyloučen. Obraz pacienta porovnáme s obrazem léku v materii medice a zjistíme, do jaké míry se překrývají. Míra tohoto překrývaní, zejména v oblasti mentálních symptomů a generálií, nám ukazuje míru vhodnosti léku pro našeho pacienta. Pouhá nepřítomnost nějakého pacientova symptomu, např. partikulárie, v popisu léku není eliminačním důvodem pro lék.

V této fázi homeopatické analýzy tedy přichází ke slovu syntetický popis léku v materii medice. Při ručním zpracování případu listujeme v různých materiích medikách, abychom se dozvěděli podrobnosti o navržených lécích a mohli je porovnat s případem. Při počítačové analýze slouží k podrobnému porovnání s materií medikou několik funkcí:

• Klepnutím na lék v repertorizační tabulce se objeví seznam materií medik a klepnutím na název vybrané materie mediky se dostáváme do popisu tohoto léku.
• Reverzní materia medica – funkce umožňující vyhledáním všech rubrik, obsahujících vybraný lék, vytvořit jeho velmi podrobný syntetický obraz, jako v materii medice. Tak vzniká možnost ukázat detailní obraz i takových „malých“ léků, jaké se v materiích medikách vyskytují jen velmi stručně nebo vůbec ne – např. Tilia či Anhalonium atd. Je to patrně většina léků zastoupených v repertoriu – zatímco materie mediky obsahují maximálně stovky léků, repertorium jich má tisíce. Program vytvoří velmi podrobnou Reverzní materii mediku takového léku, se stovkami popsaných symptomů a s označením jejich hodnoty.
• V rámci popisu léku v materii medice můžeme vyhledat zadané výrazy, související s případem.

Tak dospějeme k nejvhodnějšímu léku, který předepíšeme. Repertorizační tabulku uchováme k pozdějšímu případnému dopracování při kontrole. Tuto úschovu všech použitých údajů a analýz provede i program.

Předpisování podle omezené totality a symptomatické předpisování

Zatímco při léčbě chronických potíží se ukazuje jako nejosvědčenější metoda předepsání podle „uceleného obrazu symptomů “ (Organon, § 7) neboli „totality symptomů“, jak je popsána výše, při léčení např. akutních problémů někdy stačí vycházet z omezeného souboru symptomů, vážících se přímo k probíhající lokalizované patologii, např. chřipce, zranění, porodu, otravě apod. I zde je vhodné použít alespoň tři charakteristiky, u chřipky třeba charakter průběhu, touhy po nápojích a charakter bolestí. Snadnou orientaci poskytují zejména kapitoly První pomoc a Choroby Murphyho repertoria.

Také symptomatické předepsání je repertoriem umožněno. Vytvoříme-li např. v programu reverzní materii mediku léku Arnica, a to v kapitole První pomoc, zjistíme mnoho desítek potíží (rubrik), kdy rychlé podání tohoto léku přináší úlevu či záchranu.

Repertorizace z materií medik

Generace homeopatů nashromáždily úctyhodné množství informací v materiích medikách a knížkách o metodě. Také v češtině již dnes máme několik desítek titulů. V anglosaské oblasti (a brzy i v češtině – program Homeo) se používají programy, které umí vytvořit repertorizační tabulku z tohoto materiálu. Když to zjednoduším, práce probíhá následovně: Pacient má krev v moči. Zadáme dvojici či trojici slov, například krev a moč, a necháme jejich společný výskyt vyhledat v rámci jedné věty, nebo odstavce. Počítač najde všechny věty, nebo odstavce, obsahující obě slova. Do hledání jsou zahrnuty všechny texty, od materií medik přes repertoria až po knížky o metodě a odborné časopisecké články. Vzniká vlastně individuální repertorium, mající za zdroj veškerou dostupnou literaturu. Z léků, u nichž byla tato spojení nalezena, vytvoří homeopatický program repertorizační tabulku s pořadím léků. Funkce využívá nejpokročilejší techniku – český lematizační slovník, umožňující najít různé tvary slova – a tím odstraňuje velkou nevýhodu češtiny proti angličtině při počítačovém vyhledávání slov.

Předepisování podle různých škol a směrů homeopatie

Repertorium je podstatným a velmi koncentrovaným zdrojem informací, ať už postupujeme podle jakékoliv metody či školy. Vždy nám poradí vhodné léky. Údaje obsažené v repertoriích jsou založeny na homeopatických zkouškách účinků léků, které žádná škola homeopatie nezpochybňuje. Jsou také výsledkem stoleté historie homeopatie, klinické práce tisíců homeopatů, přívrženců různých typů, metod a škol homeopatie. Repertorium (Kent, Murphy, Roberts, Boericke atd.) je univerzálním seznamem účinků léků. Nikdo se nemůže naučit zpaměti všechny popisy léků v materii medice, ale repertorium je zná za nás a navrhne ty správné. Žádný zahraniční homeopat k nám dosud nepřijel přednášet bez svého repertorizačního programu v laptopu. Bez práce s repertoriem nemůže dobrá homeopatie existovat.