Proč jsem se kdysi dal na homeopatii

Asi tak před čtyřiceti lety jsem na tom byl hodně špatně. Měl jsem trvalé bolesti, na něž jsem bral chemické léky doporučené lékařem, ale po nichž se nic nezměnilo. Naopak,  celkový stav se pomalu zhoršoval, byl jsem unavený, přidávaly se další potíže  a  myslel jsem si  asi po roce trápení, kdy jsem obsolvaval též dva menší chirurchické zákroky (opět bez zlepšení stavu), že končím. Perspektiva se zdála ponurá, což ještě podpořila odpověď lékaře na moji otázku, jak dlouho ty léky budu muset brát. “Do smrti”, řekl. A utěšil mě sdělením, že má stejné potíže také. Byl to sympaťák. Byl o nějakých třicet let starší.

Když je nouze největší, pomoc Boží nejbližší, praví přísloví, a určitě na tom něco je. Právě v té době jsem se dověděl o homeopatii a o tom, že je praktikována v celé Evropě, až na tzv. socialistický tábor, kde byla z ideových důvodů zakázána. Materialismus byl zejména v medicíně povinný (skoro jako dnes) a homeopatie je disciplína pracující s nehmotnými ředěními přírodních látek. To mě však neodradilo a začal jsem si vyrábět pro sebe, rodinu a později přátele vysoko ředěné homeopatické přípravky z rostlin a minerálů. A pomohlo to nejen mě, ale i rodině a přátelům. Chronické neboli nevyléčitelné nemoci sice tehdy nebyly ještě tak rozšířeny, jako dnes, ale i tak měl skoro každý nějaké potíže, buď opakované nebo trvalé. Studoval jsem tlusté knihy, které se ke mně dostaly z Anglie,  a byl jsem stále schopnější pomáhat lidem kolem sebe, spolupracovníkům atp.. Léčitelství bylo tehdy zakázané, takže se to celé týkalo jen hrstky lidí. Ani ti nejvzdělanější z těch, kteří za mnou přicházeli, nikdy před tím slovo homeopatie neslyšeli.

Změnilo se to v devadesátých letech a tehdy jsem založil školu, která dnes pod názvem Homeopatická akademie poskytuje po 26 let tříleté strukturovaně podávané vzdělání. Navštěvují ji nejen lékaři, kteří chtějí proniknout hluboko do tajů této spirituální léčebné disciplíny, ale především lidé všech profesí s podobnou životní zkušeností, jakou jsem ve svých třiceti třech letech prošel i já. Studují hlavně proto, aby byli schopni zlepšit zdravotní stav sebe i lidí kolem, což byla i moje motivace – čistě praktická. Ale pozor! Homeopatie pomalu změnila i můj systém hodnot a můj pohled na svět. Nic už nebylo stejné. Nechodil jsem už za doktory a místo toho jsem si uvědomil, že mám své zdraví ve vlastních rukách. Uvědomil jsem si, že to jemné, nehmotné, jemnější než myšlenka, je tvůrcem zdraví i přírody. Tvůrčí životní síla, jak se tomu říká v homeopatii. Všechno je životní síla – anebo naopak při jejím nedostatku životní slabost. Z toho se odvíjí život jedince. A to ve všech aspektech. Nešlo jen o ekzémy, migrény, astma a podobně. Vzpomínám si třeba na případ podnikatele z ranných devadesátých let, který za mnou přišel kvůli drobným chronickým neduhům a měl firmu, která sice dobře prosperovala, ale kvůli neplatičům se dostala do platební neschopnosti a likvidace se zdála neodvratná. Vzal si Lycopodium 200 – a za čtrnáct dní na to dostal velkorysou nabídku k odkoupení firmy. Vedle toho mu později přešly i ty neduhy. Neříkám, že je homeopatie zvláště vhodná pro ekonomický úspěch – ale věřím, že zahrnuje všechny životní situace, přinejmenším do jisté míry. Je to “Víc než léčba”, jak zní titul mé knihy o homeopatii, kterou jsem v té době napsal. Pracuje s jemným řídícím systémem, s vyšším já, s duší, či jak tomu kdo chce říkat. S jemnou spirituální dimenzí člověka, ovlivňující rozhodujícím způsobem i tělo a mysl.

Na Homeopatické akademii učí lidé z nejrůznějších kulturních prostředí, někteří přijíždějí z Indie, jiní z Ameriky, další z Evropy, základ učitelského týmu je samozřejmě český, máme už přece také třicetiletou historii homeopatie. A pokračujeme v něčem, co je dvě stě let staré, co se osvědčilo mnoha generacím a mnoha lidem  a nám též a co patří k tomu nejověřenějšímu, co kdy bylo používáno ve vztahu ke zdraví.

Zdraví lze budovat. Na Akademii se ani tak neučíme léčit, jako  vytvářet  zdraví – a to je možné v jakémkoliv prostředí a téměř za jakýchkoliv podmínek. Je to povznášející cíl a bývá tam dobrá nálada, na níž se o prázdninách vždy znovu těším.