Případ: „Vystresovaná“

Důvod terapie:

Žena 46 let. Jako hlavní problém uvádí stres z práce a rodinných starostí, cítí se pod tlakem, vyčerpaná, unavená a frustrovaná.

Pozorování během první konzultace:

Atraktivní žena mladšího vzhledu, přestože popisuje únavu, vypadá energicky, čile, odhodlaně a aktivně. Působí podobně jako manažerky, ale chybí jí jejich obvyklá maskulinní špičatost. Jde z ní i něco dívčího a nezralého. Mluví spontánně, živě a expresivně.

Výpověď pacientky během první konzultace:

Stres z práce, máme s manželem firmu, je toho moc, nestíháme, trvá to tři roky a je toho stále víc, presuje nás to. Já se z toho potřebuju vylízat .

Máme potíže se synem, je na psychiatrii. Stárnu. Všechno je těžší. Potřebovala bych se se synem naučit líp vycházet, neumím to pochopit, je mladý a bere psychofarmaka, on si myslí, že to je jediná dobrá cesta. Mě to žere, manžel umí vypnout hlavu…

Já byla určená k adopci a pak jsem byla dána rodičům svojí matky do péče, oni mě chtěli. Jsem se sebou nespokojená, frustrovaná.

Mám děložní myomy, teď mi sice zase mizí, ale po zátěži se mi zas objeví. Teď se mi život trochu zlepšil, začala jsem zas jezdit po třiceti letech na koni a na kole, teď je život lepší. Pracovníci odešli a je nás míň, je to těžké, nezvládáme to, máme toho strašně moc a málo volna.

Trpím šílenou únavou, šest let jsem nebyla u lékaře, mám prý silnou chudokrevnost. Únava… už se mi nechce, přetížená z práce. Když odjedu z práce do lesa s koněm, tak to ze mě spadne.

(Otázka: Koně?…) Já a koně! To byla láska na první pohled. Když mi byl rok, tak se matka zas vdala a vzala si hodného muže. On nás bral na koně a na letiště.

Matka mi nechtěla, ona má se sebou složitý vztah. Vdala se a rozvedla, pak si našla přítele na vojně a s ním má mě. Já se narodila a nehodilo se jí to. Ona nebyla na děti připravená, stavěla se tak, že mě nemá ráda, ale asi to byla taková póza… nestarala se, ale měla mě ráda. Po porodu mě přinesla babičce, položila se slovy: “Když jste jí chtěli, tak tady jí máte!“ Když se vdala, tak si mě zas vzala a pak zase odstrčila.

S tátou (míněn otčím, nový manžel matky) jsem si rozuměla víc než s maminou. On nás bral na koně… Po narození dalšího sourozence matka nezvládala péči o děti, byla hodně do větru a dala mě babičce, matka pobíhala po zábavách…

Já byla do sedmi let u prarodičů, tam byla zvířata, ovce, krávy, králíci….. na zvířata jsem byla vždycky fixovaná, hlavně na koně… zvířata ke mně jdou. Sednu si u kamarádů a kočka mi přijde na klín. Pes mi nikdy nekousl a já na ně vždy sahala.

Matka se nikdy nestarala … jak najít slova? … Matka zemřela a nebylo jí ani šedesát, měla cukrovku a nedodržovala pravidla. Do třinácti let to s ní byly střety a přetahovačky, to už měla čtvrtého manžela. Já se jí snažím omlouvat. Prý jsem si nikdy nepřipustila, že byla hajzl.

Já byla od 14 let z domu pryč, pořád jsme se stěhovali. To je strašný. My si někde zvykli a pak se zas museli stěhovat. Pořád jsme museli začínat ve školách. Udělali jsme si přátele a pak se museli odstěhovat. Jeden její muž nás tloukl, to mi bylo 13 let. Já si to s ním vyřídila, jednou jsem mu nedopatřením zlomila ruku… Já byla bojovník a nenechala jsem se, já jsem spíš nepřizpůsobivá. Ve škole jsem zkrotla, ale nikdo mi tam neubližoval.

Našla jsem si kamarádku, která byla sirotek, obě bez rodičů. Byly jsme na celoročním internátu. Ostatní děti měly rodiče. Byli tam na mě hodný, byl to azyl. S matkou jsme si nerozuměli, zdála jsem se jí vzpurná, já jí jediná kritizovala, že je bezohledná.

Koně nejsou jako my. Jsou svobodný a nemůžou, jsou svobodný jen na chvilku. Dát koni svobodu, to se všichni báli, že zdrhne. Kůň někdy přijde za člověkem i v ohradě. Jezdím teď na koni u kamarádky, oni tam žijí volně jako mustangové. Z časových důvodů jsem nechtěla, ale ona mi přemluvila. Já přišla ke koni a byla to láska na první pohled. A už jsem tam zůstala.

( Otázka: Stres?…) Jsou to smutný stavy, je mi do breku. Zmizel pocit, že všechno dokážu, se vším se vypořádám. Ve 14 letech jsem se rozhodla, že nezůstanu v kravíně. Chodila jsem krmit od 4 hodin a pak od 8 hodin byla ve škole. Musela jsem si vydělávat prací v kravíně, večer jsem padla a spala. Nechodila jsem na zábavy, nemohla jsem si to dovolit musela jsem pracovat.

Prarodiče mě podporovali, ale já jim měla za zlý, že dávají přednost matce přede mnou. Měla jsem se o sebe starat sama a nic od nich nechtít. Velmi mi uspokojovalo, že jsem se dokázala sama o sebe starat a je nepotřebovala. Odmalička.

Pak jsem pracovala jako operátorka u PC. Také jsem lítala od 16 let na větroních, otec mi tam přivedl. Je tam úžasná svoboda, to by chtěl každý kůň, možná, že jsem v minulém životě byla kůň… parta lidí tam držela pohromadě. Taky jsem lezla po horách, tam mi nikdo neomezoval. Byla jsem sama, hodně jsem pracovala a hodně jsem jedla, měla jsem výdaje energie.

Před 15 lety se mi objevilo asthma, předělávali jsme dům, syn byl malý a musela jsem být v práci. Bylo to náročné vést lidi v práci a kontrolovat je. Chtěla jsem i ten dům, manžel by ho mít nemusel. Užívala jsem inhalační lék a pak jsem si řekla:“ NE!“

Dům se dostavěl, já chodila víc ven a na letiště, stresu bylo méně a asthma bylo pryč. Teď už nemůžu, jsem totálně vystresovaná a příliš vyčerpaná na to, abych plnila požadavky okolí. Pak jsem jako ten kůň ve stáji, co nemůže ven. Stres v práci – sevře se mi to a je mi do breku, už nemůžu. Potřebuju, aby se něco udělalo. Mám rozplánovaný minuty, lidi posílají něco jiného, já to musím dělat a nefunguje to, jak by mělo. Já se před nimi snažím být v pohodě a on mi pošle paskvil, nestihnu to dodělat, pak večer nemohu jít cvičit, sevře se to ve mně a je mi do breku… honím se a honím a nestihnu to včas, pak máme finanční postihy a ztráty. Jsem chycený zvíře, musím dělat to, co nechci, abych se uživila. Jsem křeček, musím mít nakřečkováno, abych věděla, že když si zlomím nohu, tak budu mít peníze na jídlo. Nechci zůstat bez peněz.

Jsem extrovert, zvu lidi na návštěvy a ráda se seznamuju. Potřebuju kolem sebe tlupu. Hodně jsem věci organizovala. Vedla jsem organizačně kroužek maminek a dětí.

Mám dva myomy, ty se objevují ze stresu a pak mizí. Jsem odmala chudokrevná, dávali mi játra a červené víno, mám silnou anemii, brala jsem železo.

Opakovaně jsem mívala anginy od 35 let, to jsem zas byla ve stresu. Brala jsem homeopatika. Bolí mě pravé rameno, jak pořád držím myš u PC. Od dětství mám skoliosu páteře.

Já o sebe moc nedbám, spíš o ostatní. Od rána do večera jsem uvázaná v práci, abychom se uživili. Musíme si peníze užít, křečkujeme a nikam nejedeme. Spíš jíst než mít auto. Šla jsem sem proto, že vy mne posloucháte, to málokdo z lékařů.

Mám opakovaný sen, jezdím na koni. Jezdíme lesem, já jsem s ním a on se mnou. Na TV nekoukám, samé negativní zprávy.

( Otázka: Teplota a počasí? ) – Chtěla bych pořád léto, vadí mi podzim a a mlhy, tma mi dobře nedělá.

( Otázka: Jídlo a tekutiny? ) – Ráda zeleninu. Ráda dobře jím. Hodně piju a hodně čůrám, v noci se potím a převlékám. Na noc nosím plenky kvůli silné menstruaci. Po jídle jsem unavená. Když mám hlad, zvedá se mi žaludek a jsem nervózní. K jídlu miluju chroupavé věci, třeba mrkev.

( Otázka: Menses? ) – Je posledních 10 let hodně silná, cyklus mám 26 dní. Tmavá se sraženinami.

Život mám v etapách – dobrá a špatná období, kdy se mi objeví nějaká choroba. V práci si vybírám lidi, kteří mi nepřeválcují, neumím je brát u huby, chci s nimi kolegiálně vycházet. Myslím, že nejsem autoritativní. Když mám někde přednášet, tak se hrozně stydím. Mám strach, že nebude práce, jídlo a nebudu se mít dobře, nebudu moci jít za koněm, neuživím se. Jsem workoholik z donucení.

K matce mám celý život blok a snažím se ho vyeleminovat. Matka mi před smrtí řekla: “Holčičko, promiň…“ Ono to ve mně něco zanechalo, myslím, že mi měla ráda. Občas mám sen, že na mě matka křičí.

Někdy v noci mám křeče v lýtkách. Jedu na pět dní do lázní a mám výčitky, že tam v práci manžela nechám samotného. Vstávám ve 4 hodiny a jdu do práce, spát chodím ve 22 hodin.

Měla jsem žaludeční vřed, udělal se mi po roce užívání železa na chudokrevnost. To železo dělá. Přešlo to, když jsem ho neužívala. Od té doby čtu příbalové letáky.

Cvičení mi pomáhá na bolesti zad. Dlouho sedím v práci. Mám nízký krevní tlak, jsem unavená, nic se mi nechce, jsem podrážděná.

Rodinná anamnesa:

Matka a oba její rodiče měli diabetes mellitus, matka zemřela na diabetické koma ve středním věku. Matka a její matka měly potíže se štítnou žlázou. Všechny prababičky, strýc a prateta měli anemii. O rodině otce není známo nic.

Analýza podle Hahnemannovy klasifikace chorob:

1) Chronická exogenní biografická choroba:

Na první pohled to vypadá, že potíže pacientky souvisí se stresem způsobeným pracovním přetížením. Když pracovní stres pomine, její potíže ustoupí, s novým stresem se zas objeví. Týká se to únavy, vyčerpání, asthmatu, angin a děložních myomů. Při podrobnějším pohledu na případ ale vidíme, že je zde hlubší příčina: opuštění matkou hned po narození. Pacientku si vzali do péče rodiče matky. Sama pacientka, ale se svou matkou v rámci rodiny žila a věděla, že se o ní matka nezajímá a nechce se o ní starat. Reakce pacienty na tuto situaci je osobitá a heroická: sama se rozhodne starat o potřeby své matky tím, že se zřekne nároku na její péči a lásku a stane se samostatnou. Pacientka musí být hrdá, soběstačná, svobodná, velmi pracovitá a cílevědomá. Své citové potřeby přenáší na zvířata, zejména na koně, s nimiž se identifikuje jako s matkou. Lidem a pomáhajícím osobám nedůvěřuje, i když je ráda mezi nimi. Její adaptace má svou druhou stranu: protože je nezralá, trpí obavami, že se o sebe nedokáže existenčně postarat, a tak musí v práci stále dokola dřít, aby měla živobytí a bezpečí. Přetěžuje se a vyčerpává, což vede k opakovaným dekompenzacím. Nedokáže v práci polevit a stále se štve. Neumí rovnoměrně a optimálně rozdělit svůj čas na práci, zájmy a odpočinek. Neumí sama sobě být dost dobrou matkou.

2) Akutní exogenní iatrogenní choroba:

Jde o žaludeční vřed, který se objevil po požívání železa na léčbu anemie. Když pacientka přestala železo v této formě užívat, žaludeční potíže zmizely.

3) Chronická endogenní miasmatická choroba:

Hlavním miasmatem je psora a jejím nejnápadnějším a celoživotním projevem je anemie. Tou trpěli i dávní předkové pacientky – praprarodiče, strýc a prateta. Nikoli však prarodiče a matka, kteří měli jiné symptomy. Dalším projevem je silná menstruace, která s anemii souvisí. Systém je slabý a nedokáže optimálně doplňovat přirozené ztráty hemoglobinu. Nakonec je zde rovněž nízký krevní tlak a skoliosa Jiné symptomy psory nejsou patrné a miasma je překryté příznaky chronické exogenní biografické choroby.

Strategie léčby:

Jako první je třeba léčit chronickou exogenní biografickou chorobu. Její symptomy jsou převažující a pacientku nejvíce ohrožují. Bez jejího vyléčení nebude hlubší antipsorická léčba možná. Psorické miasma je patrné a táhne se pozadím celého případu, ale není tím, co aktuálně v životě pacientky nejvíce vystupuje. Budeme tedy nejprve potřebovat neantipsorický lék, lék živočišný nebo rostlinný. I bez repertorizace je možné předpokládat vzhledem k dynamice vztahu pacientky a její matky, že velmi pravděpodobným lékem bude nějaké mléko. Z rostlinných léků by mohl připadat v úvahu nějaký lék ze čtvrtého sloupce tabulky rostlin podle Michal Yakir. Je pravděpodobné, že vzhledem k tomu, že pacientka nemá důvěru v pomáhající osoby a snaží se být nezávislou, nebude ochotná vytvořit terapeutický vztah a v terapii nevydrží moc dlouho (tento odhad se nakonec potvrdil).

Repertorizace – uříznuté slovo je „HANDLE“

Předpis:

V repertorizaci se objevuje jedno mléko. Po prostudování materie mediky a diferenciální diagnoze se hodí na případ nejlépe. Lac Equinum C30. Pacientka užívala nejprve 3x po 8 hodinách jednu dynamizovanou dávku a následně jednou týdně jednu dynamizovanou dávku.

Vývoj případu v následujících šesti týdnech:

Objevila se bolest v podbřišku na levé straně před menstruací jako zamlada. Bylo to 4 dny před menses. Jiné potíže neměla. Energie se zvedla, před lékem se cítila nadoraz. V práci na ní jedna klientka tlačila, aby pro ní něco udělala. Nechtělo se jí a práci odložila, aby měla volný víkend. Už se nechce honit jako blázen. Když chce mít klid, vypíná zvonění telefonu a odkládá ho, aby nebyla rušená. V noci se méně potí. Křeče v lýtkách se objevují. Chodí 3x týdně cvičit a posedět s přáteli, což má ráda – být se svou smečkou. Sděluje: “Jsem víc v pohodě, v práci mám vidinu, že se to zlepší.“ Zaškolila nové pracovníky a ubyla jí zátěž. Stále cítí, že život je boj o přežití, má dojem, že každý spěchá a má strach o obživu (projekce).

Předpis: Lac Equinum C30 1x týdně dynamizovanou dávku.

Vývoj případu v následujících sedmi letech:

Na další plánovanou kontrolní konzultaci se pacientka nedostavila. Zavolala, že se cítí dobře, nemá potíže, má dost energie a ozvala by se při zhoršení stavu. Už nezavolala. Telefonicky jsem se s ní spojil po sedmi letech abych zjistil, jak se jí vede. Homeopatikum užívala dlouhodobě jednou týdně, téměř rok, dokud jí lék v lahvičce nedošel. Sdělila, že během léčby změnila životní styl, zvolnila v práci, ubrala si množství zakázek, více podle potřeby odpočívá a tím se vše vyřešilo. Je zdravá, celou dobu nepotřebovala lékařské ošetření. Její anemie se zlepšila po přechodu.