Případ nevyléčitelného ekzému

V devadesátém roce mi v jednom časopise vyšel článek o homeopatii, tehdy u nás ještě naprosto neznámé metodě. Redaktor časopisu mě požádal, abych jeho dvouleté dcerce vyléčil chronický ekzém, vzdorující klasické léčbě. Podařilo se – ekzém zmizel a zlepšení přetrvávalo. Pak si pan redaktor, povzbuzen úspěchem, vzpomněl na jeden opravdu velký problém – jeho příbuzný, dětský lékař z menšího města na jihu Čech, měl pětiletou dcerku, která trpěla od jednoho roku těžkým atopickým ekzémem. Vyzkoušeli všechno možné, ale kortikoidy a jiné moderní léky zcela selhaly. Nemoc se stále zhoršovala a ovlivňovala nejen život děvčátka, ale i chod celé rodiny. Holčička v noci trpěla bolestí a svěděním, nemohla spát a rodiče nespali také. Už čtyři roky. Aby si nerozdrásala mokvající zarudlou vyrážku, pokrývající většinu těla, nosila i v létě, hlavně na spaní do postele, silné pletené rukavice. Pocit trvalé nepohody se pochopitelně přenášel na okolí. A perspektiva byla zlá, věci se vyvíjely k horšímu.

Jednoho dne jsme se sešli na nábřeží v redakci časopisu. Otec, vousatý pediatr, vypadal rezervovaně a dával najevo, že se nedá jen tak obalamutit. Matka byla napjatá. Jen pětiletá Alenka byla vcelku klidná. Zvykla si už, že jí život, navzdory rodičovské péči, chystá spíš nepříjemnosti a stavěla se k tomu flegmaticky. Nic ji nemohlo překvapit. Její obličej byl dlouhotrvající vyrážkou změněn, obočí bylo nepravidelné, mimika obličeje omezená, jelikož každý pohyb zřejmě způsoboval svědění či bolest. Celkově působil její obličejík strnule. A byl pokryt ošklivou červenavou vyrážkou. Stejně jako zbytek těla. Musel jsem zápasit s intenzivním nutkáním podrbat se tu i onde – jako by to svědění z dítěte vyzařovalo na všechny strany. A pak jsme zahájili homeopatické interview neboli rozhovor, což je základní a podstatná forma vyšetření. Holčička mlčela a rodiče mluvili. Řekli, že už vyzkoušeli všechno možné, veškeré postupy klasické léčby, ale k ničemu to nevede. Že je z nemoci vyčerpané nejen dítě, ale i oni sami. Že potíže začaly v prvním roce života. Nejdřív byla vyrážka jen na stehnech, pak se rozšířila dál. Mokvá hlavně v ohbích končetin, po koupání a po škrábání. Po škrábání se na kůži tvoří abscesy. Potíže se zhoršují v noci, kdy se dítě nejvíc škrábe a pláče. Vše se zhoršuje po denním spánku a také tehdy, když je dítě vystaveno působení tepla, na slunci, v létě, v teplé místnosti a pod peřinou. Fyzické potíže se vždy zhorší, když se děvčátko rozčílí, zejména když něco urputně vyžaduje. Navíc trpí častými rýmami a v poslední době kašlem, který přechází po větší tělesné námaze v dušnost astmatického původu. Otec dobře věděl, že ekzém u dětí  bývá provázen astmatem, případně plně rozvinuté bronchiální astma přichází po ekzému, což bylo dalším zdrojem obav o budoucnost holčičky. Vždyť astma je již nemoc, která může ohrozit život. Dalším vyptáváním jsem zjistil, že holčička je ve školce hodná, je společenská, že má ráda sladká jídla a odmítá maso s výjimkou kuřete. Jí málo a miluje margarín. Pije hodně, výhradně studené nápoje, horké odmítá. Občas je stydlivá, tato vlastnost se zvětšuje s přibývajícím věkem.

Na druhý den si u mne otec vyzvedl dózičku pilulek, na níž bylo napsáno Sulphur 200. Dostal pokyn, že má dát dítěti jednorázově jedinou pilulku, která bude rozpuštěna v ústech bez zapíjení. Hodinu před podáním a hodinu po podání nejíst a nepít. Zároveň jsem doporučil přerušit jakoukoliv dosavadní klasickou léčbu, a to nejpozději dva dny před podáním léku. To otce zarazilo, i když s předchozím úplně souhlasil. Tvrdil, že pokud není dítě namazáno mastí obsahující kortikoidy, velmi trpí a mast musí být rychle znovu aplikována. Řekl jsem mu však, že účinek léku na psychiku může být téměř okamžitý, že lék brzy po podání podstatně zmírní utrpení, i když ekzém v prvních fázích léčby zůstane nedotčen, nebo se možná ještě trochu zhorší. Co se týče ekzému, je ovšem třeba mít trpělivost, léčba a úplné vyléčení chronické nemoci je záležitost dlouhodobá. Pan doktor se vzdálil pln odhodlání, ale i pochybností.

Tři měsíce jsem o nich neslyšel, až jednou pozdě večer zazvonil telefon. Ozval se trochu úzkostný a trochu naštvaný hlas dětského lékaře z města na jihu Čech: „Co máme dělat?! Je to hrozné! Všechno jsme zařídili, jak jste nám řekl. Už tři měsíce nedostává žádné léky – a opravdu ji bolesti a svědění hned od začátku skoro přešly. Takže teď dobře spí a my s ní. Jenže ekzém se skoro nezměnil. A ten kašel! Už dva dny kašle, div se nestrhá. Je ovšem fakt, že ji přešla astmatická dušnost. Ale ten hrozný kašel! Kašle skoro bez přestání. Mám jí podat nějaký lék proti kašli?“ „Ne,“ zněla odpověď.„Vydržte to, počkejte. Nic zatím nedělejte, zavolejte mi pozítří.“ A zase uplynulo několik měsíců, aniž bych měl od nich jakoukoliv zprávu. A pak, bez ohlášení, se mi jednoho dne nahrnuli do bytu. Byli veselí a vypadali šťastně. Alenka byla bez ekzému a bez jakýchkoliv potíží. Kašel odezněl sám od sebe nazítří po telefonátu a hned nato začal ekzém ustupovat. Nejdřív na obličeji, pak na těle, nejpozději na nohách. Dítě bylo zdravé a půl roku už neužilo žádný chemický preparát ani jakýkoliv jiný lék. To jsou chvíle, kdy má člověk pocit, že věci na světě mají smysl.

Asi za rok po prvním setkání mě navštívili potřetí. Alenka byla i nadále v pořádku, ale občas se prý začal objevovat lehký ekzém v ohbí loktů. Dostala Sulphur C 1000 jednu dávku. Zas jen jednu cukrovou pilulku. Teprve nyní jsem si všimnul, že je Alenka nadprůměrně hezké blonďaté děvčátko. Už chodila do školy. Podle zprávy jejího tatínka zmizela obnovující se vyrážka během několika dní po druhém podání léku. Asi deset let poté, v roce 2001, ji přivedl její otec, už jako skoro dospělou dívku, do pořadu Sauna v televizi Prima. Hádal jsem se tam s jedním profesorem, zuřivým odpůrcem homeopatie, o efektivnosti (já), či o iluzornosti (on) homeopatie. A tatínek a děvče vyprávěli divákům svůj příběh. Ukázalo se, že už se exém ani dušnost neobjevily a stejný homeopatický lék jako na začátku řešil i pouhé náznaky potíží v průběhu času. Z neduživého děvčátka se stala mimořádně zdravá žena a přebornice v tenisu. Skeptického profesora ale její příběh nepřesvědčil.

Výňatek z knížky Homeopatie, víc než léčba.