Případ: Henochova Shönleinova purpura

Důvod terapie:

Čtyřletý chlapec. Rok trpí potížemi, které byly v zahraničí, kde rodina žije, diagnostikované jako Henochova Shönleinova purpura. Už sama délka trvání potíží tuto diagnosu poněkud zpochybňuje, protože projevy onemocnění obvykle do 4 týdnů spontánně mizí.

Jemu problémy začaly před rokem a trvají. Tehdy prodělával rýmu a měl lehce zastřený hlas. Došlo k celotělovému výsevu hematomů s otokem kůže, bolestem a otokům kloubů a křečovitým bolestem břicha. Byl opakovaně hospitalizován a léčen steroidy. Kromě toho se v zahraničí léčí homeopaticky, užívá Ferrum phosphoricum, Belladonu a Apis, při exacerbaci vždy dostává steroidy. Má nařízenou dietu bez mléčných výrobků.

K největšímu zhoršení došlo bezprostředně po aplikaci PNC intramuskulárně, který dostal pro anginu. Tehdy celý zmodral, otekl a musel dostat adrenalin a steroidy a opět byl hospitalizován. Onemocnění probíhá v záchvatech, vždy se zhoršuje se sebemenší infekcí a stresem. Kromě velikých hematomů na kůži mu natékají během několika minut klouby, postižena jsou také střeva, postižení ledvin nebylo prokázáno.

Jeho lékař, který o něj pečoval v zahraničí, zemřel a rodina začala hledat pomoc v Čechách.

Pozorování během první konzultace:

Pacient přichází v doprovodu rodičů a o dva roky staršího bratra. Matka češka je atraktivní, inteligentní a tvrdě až kovově působící žena, která se velice kontroluje. Sama pochází z přísně vedené katolické rodiny. Zřejmě je v rodině vedoucí osobou a většinou mluví ona. Otec je cizinec, trpí hraniční poruchou osobnosti, střídá terapeuty a terapie a je těžké s ním vyjít.

Pacient si sedá blízko k otci, jeho bratr k matce. Nemocný hledí nedůvěřivě a je posmutnělý. Zpočátku se mnou navazuje kontakt omezeně, ale na dotazy občas odpoví, později na mne plazí jazyk a dělá to útočným způsobem, nikoli roztomile nebo hravě jako jiné děti. Na těle a končetinách má hematomy různého data. Později si oba bratři hrají s hračkami a je patrné, že pacient svému staršímu bratrovi ustupuje.

Sdělení od matky a pacienta:

Nemoci a bolest snáší v pohodě, nemohl chodit, ale jinak si hrál, vypadal jako by byl zdravý. Když měl oteklé všechno, tak pak plakal. Snášel ale i odběry krve, jen si trochu zaplakal.

Starší bratr si vynucuje prvorozenou pozici a on se mu snaží zavděčit. Dává staršímu bratrovi své hračky. Bratru mu něco vezme a on brečí, ale pak mu to sám dá. Bratr je na něj hodně agresivní, bere mu věci, dává facky nebo mu přejede nožičku. On ( pacient ) bratrovi ustupuje. Ale myslím si, že se mají strašně rádi a někdy si spolu umí hrát. My se agresivně neprojevujeme. (!)

Když má fleky, tak je dříve unavený a brzo usne. Nechce jíst maso. Usíná sám a starší bratr usíná u rodičů. V těhotenství jsem měla boreliozu a dostávala jsem PNC. Porod byl rychlý. První horečku měl ve třech měsících. Třikrát měl laryngitidu, v noci se vzbudil a nemohl dýchat, dostal adrenalin a inhalaci. Rýmu má třikrát ročně. Po mléčných výrobcích má bolesti břicha.

Je drzý, prská, plive a plazí jazyk. Nemá rád, když se na něj tlačí, třeba když pospíchám. Tak nereaguje, třeba se jde napít nebo pro autíčko a tím zdržuje. Je tvrdohlavý, když si něco vezme do hlavy, třeba že si něco nevezme na sebe, nebo si svleče, co jsem mu oblékla. Pomůže mu, když ho vezmu jako sobě rovného. Je schopný jít na výlet hodně daleko, ale musí to být z jeho vůle. Když se zasekne, tak se s ním nehne.

(Otázka na pacienta jak se chová k holčičkám) „S těma se nekamarádím, to je holka a do party patří jen kluci.“

Má rád starší kamarády, často si hraje sám a nevadí mu to. Rád si jezdí s autíčky, maluje hlavně tmavými barvami – tmavě modrou a černou, což by asi nemusel, nepodporovali jsme ho v malování černou barvou.

Kaká jenom do pleny. Mluví oběma jazyky a nerozlišuje to.

Má rád vodu, u moře fleky nikdy neměl. Pije dost, nejraději vodu.

Před záchvatem je unavený, bolí ho nožičky, méně jí, polehává, večer je dřív unavený.

Strach nemá. Ve snu vidí někdy tygry. Má rád zvířata.

Údaje od matky z druhé konzultace:

Soucitný moc není, kontakt s druhými moc nenavazuje, hraje si spíše sám. Spíš pozoruje okolí. Odmalička, když jsem ho lehce pleskla přes zadek, tak se strašně lítostivě rozplakal. Přestala jsem s tím pak. Často plazí jazyk, vysvětluji mu to, že se to nesmí.

Pozorování během druhé konzultace:

Má žízeň, dostane ode mne sklenici vody a líže vodu jazykem. Předvádí prdění pusou, plazí na mne jazyk.

Rodinná anamnesa:

Matka je zdravá. Její otec měl Ca střev a matka opakovaně ictus. Poprvé v 50 letech. V rodině otce oba jeho rodiče měli Ca a synovec zemřel ve 14 letech na Ca mozku.

Analýza podle Hahnemannovy klasifikace chorob:

V případu rozpoznáváme tři druhy chorob:

1. Akutní endogenní miasmatickou chorobu, která se projevuje náhlými a prudkými symptomy, jež mohou být pro pacienta značně ohrožující. Jde o náhlé krvácení do kůže, kloubů a GIT, jehož podkladem je autoimunitní děj. Pacient má vrozený poměrně silný pud smrti, který se přirozeně projevuje sklony k destruktivitě, násilí, moci a agresi. K integraci této síly v rámci osobnosti, aby jej později uměl používat správným způsobem, je nutná asistence rodičů, zejména matky. Ta ovšem nedokáže agresi syna kontejnovat, odmítá ji, potlačuje a tím pacienta přetěžuje. Pacient je ještě malý a je nad jeho síly a schopnosti integraci provést a tak dochází k vytěsňování temných sil, které jsou vrženy do těla, v němž se manifestují. Pacient umí projevovat agresi pouze velice omezeným a neefektivním způsobem: pliváním, vyplazováním jazyka a tvrdohlavostí. Vyhýbá se konfrontacím vyhledáváním samoty na hraní a ustupováním bratrovi.
2. Chronická endogenní hereditární choroba. V rodině otce je výrazná tendence k rakovině. U matky se rakovina vyskytuje jednou a u babičky je cévní mozková příhoda poprvé v 50 letech věku. Borelioza v těhotenství matky.
3. Chronická iatrogenní choroba. Ta souvisí s opakovaným podávání steroidů, které pacientovi zřejmě v dané chvíli zachránily život, ale pak současně vedly k výraznému oslabení životní síly a neschopnosti se uzdravit. Penicilin matka užívala v těhotenství.

Strategie léčby:

Vzhledem ke skutečnostem, že vitalita pacienta je na dost nízké úrovni, jde o dítě a je zde tendence k prudké a relativně vážné patologii, je prvořadým úkolem zabránit projevům akutní endogenní miasmatické choroby. Teprve až se podaří toto, bude možné léčit choroby další včetně chronické endogenní miasmatické choroby, která se zatím projevuje ve své akutní podobě. Je třeba zvolit neantipsorický lék, tedy lék zvířecí nebo rostlinný.

Repertorizace případu

Předpis:

Z léků poskytnutých repertorizací je nejpodobnější Crotallus Horridus (viz materie medica). Minerální léky nepřipadají v úvahu. Pacient užíval Crotallus Horridus C30 1x týdně v tekuté dynamizované formě s tím, že při akutním zhoršení bude lék užíván častěji a matka mne bude telefonicky kontaktovat.

Vývoj případu v následujících 13 měsících:

První týden měl bolesti břicha a kakal ob den, později denně. Už neměl žádný velký záchvat bolestí kloubů spolu s výsevem hematomů. Začal jíst maso, přestal plazit jazyk a plivat. Začal být drzý a bratrovi odporovat, ten reagoval únavou. Mléčné výrobky mu přestaly vadit. Občas v souvislosti se zátěží, stresem nebo nachlazením se objeví únava a bolesti břicha trvající několik hodin. Párkrát do měsíce se na končetinách vyrazí několik hematomů, jsou malé a bez bolestí a otoků.

Na podzim se nachladil, spolu s tím se objevily tři hematomy na dolních končetinách a bolelo ho břicho. V noci měl pak záchvat laryngitidy. Dostal adrenalin ( rodina byla v zahraničí a nekontaktovala mne ). Za čtyři dny potom se mu objevil velký hematom na koleni, matka mu dala sama jednu dávku Crotallus Horridus C30 a hematom do druhého dne zmizel.

Za měsíc měl opět noční záchvat laryngitidy po velkém konfliktu s bratrem. Matka mi v noci volala a pacient dostal Spongii C200, která stav utišila. V zimě měl akutní otitis vpravo, kterou vyléčilo několik dávek Crotalllus Horridus C30. Pak se mu dařilo velmi dobře. Ke konci období se stav začal horšit, začal opět plazit jazyk a plivat, skvrny na kůži byly častější a začal ho trápit pocit knedlíku v krku.

Předpis: Crotallus Horridus C200 1x týdně dynamizovanou dávku.

Vývoj případu v následujících 3 měsících:

Po podání 1. první dávky léku se druhý den objevilo několik skvrn na dolních končetinách kolem kloubů a bolest břicha. Nastala změna v chování. Když není po jeho má záchvaty vzteku, válí se po zemi, bije pěstmi, kope, chce kousat a křičí. Takto se nikdy nechoval. Méně plazí jazyk a plive. Po dvou týdnech se hematomy téměř přestaly objevovat. Jednou týdně ho lehce bolí břicho jednu nebo dvě hodiny. Matka se snaží snášet jeho chování a interpretovat je.

Předpis: Crotallus Horridus C200 1x měsíčně dynamizovanou dávku.

Vývoj případu v následujících 11 letech do současnosti:

Pacient užil ještě čtyři dávky léku. Pak byl lék vysazen a případu ponechán volný průběh. Přestal docházet na pravidelné konzultace. Kontakt s matkou telefonicky po 10 letech. Začal chodit do školky a nástup zvládl velmi dobře. Již nemá záchvaty vzteku a není agresivní i když se umí prosadit. Dynamika mezi bratry se otočila, stará se o staršího bratra, chová se jako zralejší a brání ho. Po celou následující dobu byl zdráv, hematomy na končetinách se objevují jen velmi zřídka (maximálně jednou za měsíc), naposledy když mu bylo 14 let, od té doby žádné neměl. Bolesti břicha pominuly. V jeho 17 letech se rodiče rozvedli, žije s matkou a s otcem nemá dobrý vztah. Začal mít problémy s chováním, které se projevují jako školní absence kdykoli otec přijede ze zahraničí za syny.

Během třináctileté léčby se podařilo zvládnout akutní endogenní miasmatickou chorobu a stav uvést do klidové fáze. Léčba rovněž zlepšila pacientovu vitalitu a kompenzovala vliv potlačující medikace. Dále, pokud bude pacient chtít, může začít léčba chronické hereditární choroby a léčba antipsorická.