Potlačení a léčba

Meduňka 8/2009

Jsou dvě základní pojetí zdraví a nemoci. Mnoho lidí je v současné době přesvědčeno, že zdraví udržují jen vnější faktory. Například vitamíny, léky, operace nebo masáž. A že je ohrožováno převážně zvenčí, například viry a bakteriemi. Tento názor má své kořeny v materialistickém vidění světa. Pak je zde ještě druhé pojetí, sahající hluboko do historie: Člověk je ovládán svojí spirituální složkou, která dále souvisí s nadosobní spirituální sférou. Je zde proud „vitální síly“, jak tento systém nazývají homeopaté, „prány“, jak jej pojmenovává tradiční indická medicína nebo „či“, jak se nazývá v tradiční čínské medicíně. Tento proud vstupuje do materiálního těla ze spirituální, jemnohmotné sféry. Pokud je narušen, vzniká dezorganizace, disharmonie, nemoc. Jak homeopatie, tak indická ajurvéda a nebo třeba akupunktura pracují s těmito jemnohmotnými toky energie. Na základě tisícileté praxe dobře víme, že stimulací těchto proudů energie můžeme do těla a mysli navrátit harmonii, navrátit zdraví. Pokud není obnoven harmonický tok jemnohmotné energie, žádné vitamíny ani materiální léky nás nemohou trvale vyléčit, protože porucha v jemné sféře zůstává a stále vytváří disharmonii i na materiální a duševní úrovni.

Jako homeopat, praktikující už skoro třicet let, se setkávám téměř výhradně s klienty, kteří se svými chronickými dlouhodobými potížemi podstoupili snad všechny druhy materiální léčby, ale jejich nemoc nikdy nebyla vyléčena. Naopak se k ní v průběhu času připojovaly další. Mluvím třeba o migrénách, ekzémech, nespavosti, depresích, kloubních potížích a tak dál. Seznam diagnóz by mohl zabrat dvě stránky. V této souvislosti mluvíme o takzvaném potlačení. Pokud jsou k léčbě použity čistě materiální prostředky, například kortikoidy u ekzému, vyrážka sice na pár hodin po namazání vybledne, ale druhý den se objeví v nové síle. Postupem času se zhoršuje, pokud ovšem patologie nepostoupí hlouběji do organizmu a neobjeví se například astma jako nová hlubší fáze disharmonie. Potlačení vyřazuje přirozené hojivé síly organizmu a v dlouhodobějším časovém plánu patologii zhoršuje, zatlačuje dovnitř, takže pak snadněji onemocní vnitřní orgány. Náš životní pocit je potom ještě horší, než byl před tím. A to je zkušenost velké části naší populace.

Když člověk po letech potlačování konečně navštíví homeopata a je mu podán správný lék, vybraný podle jeho celkového stavu, nejen podle lokální nemoci, vidíme, jak dlouhodobá nemoc postupně mizí, ustupuje a je nahrazována zdravím. Do těla se vrací harmonie. Člověk cítí, jak po letech oddělenosti a omezujícího utrpení opět navazuje kontakt s vyšší jemnohmotnou organizační sférou, jak vychází ze svého individuálního zakletí a znovu se spojuje na vyšší úrovni s ostatními lidmi. Zároveň mizí ekzémy, migrény, kloubní potíže nebo menstruační syndromy. Objevuje se dobrý životní pocit.

Námitka může znít: „Ano zní to hezky, ale co já už spolykala homeopatických léků a nemoc je tu stále“. Jistě, takové případy existují. Většinou jsou výsledkem nesprávně praktikované homeopatie, která byla používána za účelem potlačení , nikoliv pro harmonizaci celého organizmu. Rozdíl v obou přístupech poznáme snadno. Chceme-li potlačit ( byť chemicky neškodnými homeopatickými léky) , musíme je podávat často, několikrát denně, zpravidla více léků najednou, léky se často střídají. Pokud však navštívíme homeopata, praktikujícího celostní homeopatii, neptá se nás jen na to, co nás bolí, nedívá se jen na rentgenové snímky a jiné výsledky materiálních vyšetření, ale zejména jej zajímá, jak se cítíme, jak se chováme, jaká je klientova osobnost, jaké má vztahy k jiným lidem, jaký je jeho duševní profil… A to i v případě, že klient přišel „jen“ s ekzémem, nebo „jen“ s artrózou v lokti. Homeopat potřebuje tyto údaje, aby mohl podle celkové charakteristiky jedince vybrat z mnoha tisíc možných homeopatických léků ten, který je onomu člověku nejpodobnější po všech stránkách. Tento lék může být u stovky lidí se stejnou diagnosou pro každého jiný. Protože každý z té stovky jedinců je svébytná a neopakovatelná osobnost, s neopakovatelným a specifickým průběhem nemoci, s neopakovatelnými pocity. Říkáme, že homeopat musí při své práci individualizovat, předepisovat pro konkrétního jedince, nikoliv jen pro jeho nemoc. Jen tak totiž může být nalezen ten nejbližší lék, harmonující s celou osobností, který uvolní proud vitální síly. A pak stačí někdy i jen několik málo užití tohoto přesně zvoleného léku, abychom se zbavili chronických potíží, které nás léta sužovaly. Samozřejmě, homeopat praktikující tuto základní, klasickou, nyní však svým výskytem u nás spíš vzácnou, celostní homeopatii, musí hodně vědět a musí se umět orientovat v tlustých odborných knihách i v počítačových programech. Musí se také učit od homeopatů z jiných zemí, kde je tato původní homeopatie stále hojně provozována. Přicházejí každoročně učit na naši Homeopatickou akademii třeba z Anglie, Německa, Holandska či z USA. Jen menší část z nich jsou lékaři. Celostní homeopatie je, paradoxně, ve všech tradičních zemích, a také u nás, více praktikována vzdělanými homeopaty – nelékaři, než příslušníky zdravotnických profesí.

Na vysoké odborné úrovni můžeme léčit nejen své klienty, ale i své vlastní děti a především sama sebe. Sami sebe známe totiž nejlépe a pokud jsme se naučili jak na to, můžeme se vykurýrovat z chronické nebo z akutní nemoci, aniž bychom k tomu kohokoliv potřebovali. Zkušenosti s mnoha studenty a absolventy Homeopatické akademie mě opakovaně utvrzují v názoru, že je to nejen možné, ale naprosto běžné a normální. V některých případech je to jediná cesta. Právě odborná svépomocná péče na úrovni rodiny je v dnešní době tou nejsilnější stránkou homeopatie. Umožní nám, abychom nebyli tolik závislí na potlačovacích léčebných metodách, případně se jich časem úplně zbavili. Ušetříme tím své zdraví a zdraví svých blízkých a dokonce i peníze zdravotním pojišťovnám, které nám za to jistě budou velmi vděčné. Přitom obvykle zjišťujeme, že homeopatie může být nejen práce, ale i koníček a zábava a také hluboká životní filosofie.