Pomáhat sobě i ostatním

„Jarmilka má ekzém, léčí si ho už deset let, ale v poslední době se dost zhoršil… Honza trpí nespavostí, už s tím byl několikrát u doktora, je na něm vidět, jak je unavený… Kryštůfek má dvakrát do roka angínu, za svůj krátký život měl šestkrát antibiotika… Mám deprese a občas až pocit paniky, zvlášť když vidím tolik problémů všude kolem sebe, mám strach, co budoucnost ještě přinese… Když si přečtu příbalový leták s popisem nežádoucích účinků léku, vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě… Jsem dobře vypadající, s ucházejícími příjmy, mám prima partnera, který mě má rád, ale kvůli neustálým bolestem hlavy nemám ze života skoro nic, prášky pomůžou tak na chvíli… Jsem chodící sbírka nemocí…“

Podobné povzdechy člověk kolem sebe slyší dnes a denně. Lidé si léčí své nemoci, ale nedaří se jim navrátit zdraví. Zdraví je stav bez nemocí, a tedy také bez nutnosti něco léčit. Stav fyzické a psychické pohody. Mnoho lidí ho kvůli chronickým potížím za celý život nepoznalo nebo na něj má jen matné vzpomínky. V homeopatii je však tento stav dosažitelným ideálem, jak to kdysi formulovat doktor Samuel Hahnemann, zakladatel oboru, a jak se o tom přesvědčujeme v denní praxi už dvě stě let. Sám jsem začínal s homeopatií před třiceti pěti lety čistě z toho důvodu, že jsem viděl ve svém okolí i u sebe mnoho nevyřešitelných a vleklých zdravotních problémů. A s údivem jsem pozoroval, jak se zlepšují a mizí, když jsem začal uplatňovat postupy, nastudované z homeopatických knížek, které mi poslala sestra z Anglie. Brzy jsem pochopil, jak se to dělá, protože homeopatie je postavena na několika zcela jasných, časem i praxí ověřených principech, které, jsou-li správně aplikovány, vedou k úspěchu při léčbě.

Prvním z nich je působení na vitální sílu, jemný informační tok, organizující vše, co se děje v těle i mysli. Když je narušen, oslaben, vznikají problémy, poruchy, nemoci. To, čemu se říká v homeopatii vitální síla, má v józe jméno prána a v tradiční čínské medicíně, například v akupunktuře, se tomu říká čchi. Jestliže je v nepořádku proudění čchi, prány, vitální síly, není možné navrátit zdraví materiálními, chemickými prostředky, protože základní příčina narušení zdraví trvá. To je známo všem hlavním světovým léčitelským tradicím. Naopak, opravíme-li poruchu v proudění vitální síly, vrací se zdraví, systém těla a mysli směřuje zpět k bývalé harmonii, nemoci mizí. Což není žádná teorie, ale něco velmi dobře pozorovatelného, nejen v homeopatii, ale třeba také v józe nebo v akupunktuře. Homeopatie, která vznikla v Evropě, má několik zvláštních výhod. Tou hlavní asi je, že když je nalezen a vybrán z několika desítek až stovek možností individuálně vhodný lék pro nemocného člověka, postupné změny k lepšímu se začnou dít jaksi automaticky, bez úsilí. Organizmus začne pracovat na svém osvobození od nemoci a utrpení. Vyléčená vitální síla se o to přičiňuje sama od sebe, někdy dokonce jen po jediném podání dobře vybraného homeopatického léku. Mizí i problémy považované před tím za nevyléčitelné.

V homeopatii existují „krátké“ cesty, strategie léčby vhodné k rychlému řešení jediného akutního problému, třeba chřipky, kde je výběr léku poměrně snadný, ale jeho použití je úzce zaměřeno a nepřinese návrat celkového zdraví. Jsou tu však i strategie tzv. konstitučního předepsání, kdy lék působí postupně na celek a směřuje k „nenásilnému a trvalému obnovení zdraví“ v celém jeho rozsahu, jak to formuluje Hahnemann. K vytváření zdraví. Jak může vypadat život člověka při soustavné homeopatické péči ukazuje třeba příklad usměvavé anglické královny Alžběty II., která nedávno oslavila v plném pracovním nasazení 89 let. Její matka se dožila ve výborném stavu 102 let. Britská královská rodina je v péči homeopatů téměř dvě stě roků. Zatímco jiné královské výsady jsou většině lidí nedostupné, tato je k dispozici každému, kdo o ni má zájem.

Každý se může naučit, jak homeopatii správně odborně používat pro sebe a ve svém okolí. Samoléčba je jedním ze základních poslání homeopatie. Zvládnout na kurzu a studiem učebnic základní principy homeopatické léčby a naučit se je používat v praxi není nadlidský úkol, dokonce ani pro ty, kteří před tím nikdy nikoho neléčili. Nenahraditelná výhoda samoléčby spočívá především v možnosti sledovat denně a velmi podrobně charakteristické znaky a symptomy případu, je možné věnovat nadstandardní čas studiu vývoje případu, je možné včas reagovat na aktuální změny. A tak je možné měnit neutěšenou zdravotní situaci sebe, rodiny, přátel, spolupracovníků… navracet zdraví. A samozřejmě, brzy zjistíme, že je to také zábava, životní filosofie i poslání pomáhat ostatním. Úplně nová sféra seberealizace, s níž je spojena i větší společenská prestiž a vědomí, že to co děláme má smysl. Na půdě pražské Homeopatické akademie, kde učím, potkávám už hodně let hodně lidí, kterým se to daří. Někteří se na své homeopatické cestě dostali až k profesionálnímu poradenství, jiní jsou aktivní „jen“ v kruhu přátel a rodiny. Obvykle začínali sami u sebe. Tak poznali na své kůži co jim homeopatie dává a zůstali jí věrni.