O zdravé stravě a léčení stravou s Hankou Zapletalovou

Rozhovor s Hankou Zapletalovou, poradkyní v oblasti životního stylu a stravování, na téma zdravá strava a léčení stravou.

Budu se ptát jako člověk, který je denně médii masírován zprávami o zdravé výživě a poněkud se v té záplavě nesourodých a někdy vzájemně si odporujících informací ztrácí. Vnímám u lidí až téměř alergii na slovo „zdravý“ v souvislosti s jídlem.  Zajímá mě tvůj přístup  – Jak se zdravě stravovat?

Zdravé stravování je široký pojem. Pokud mám odpovědět stručně, napadá mě: zdravě se stravovat neznamená počítat kalorie nebo mít přesně pohlídáno, kolik sním sacharidů, tuků a kolik bílkovin. Každý jsme trochu jiný a máme i odlišné potřeby. Důležité jsou skutečné živiny, tedy vitaminy a minerály. Ale také bioflavonidy, antioxidanty, enzymy…, všechno má svůj nezastupitelný význam a synergie jejich účinky násobí.

Synergii však může zajistit jedině příroda. Určitě nelze tvrdit, že jsme již objevili vše, co na nás v přírodních potravinách působí, a už vůbec nedokážeme vše v přírodní podobě vyrobit. Proto ani vitaminy z lékárny nemají stejný účinek, jako vyrobené přírodou. Ani nelze uměle doplnit vše, protože je jistě mnoho přírodních výživných látek, o nichž zatím ani nevíme.

Existuje nějaký univerzální návod na zdravé stravování?

Každý jsme jiný a vztahuje se to i na naši stravu, která, má-li prospívat, musí se individuálně lišit.

Ve své poradně doslova šiješ svým klientům jídelníček na míru. Podle čeho se rozhoduješ, co je pro konkrétního člověka zdravé?

Učím se především od báječného člověka a autora skvělé knihy „Návod k používání sebe sama“. Dle něho, ale dnes už i dle zkušeností mých i mnohých mých klientů, jsme nastaveni zejména postavením Měsíce v okamžiku našeho narození tak, že někteří dobře tráví především sacharidy, někteří tuky, další bílkoviny. A je zde ještě jedna skupina, které svědčí převážně zelenina (lidé z této skupiny mimochodem patřívají mezi ty nejmlsnější, ale i s tímto nastavením se dá pracovat směrem ke zdraví a spokojenosti). Dobrou zprávou je, že k čemu jsme nastaveni, k tomu také většinou od malička tíhneme.

Jsme však vychováni ve společnosti, kde převládá názor „od všeho trochu“ a „pro všechny stejně“ (viz např. výživové pyramidy), což nás odmalinka učí nevnímat vlastní potřeby a instinkty; a intuici nahradit názory poplatnými době. A pak člověku místo instinktivních preferencí vhodných potravin zbydou zlozvyky vzniklé působením návykových látek v potravě, jako jsou cukr, sůl, mléko, mouka a látky vznikající při tepelné úpravě potravin. A vzpomínky na původní chuťové preference mohou blednout. Když však společně odlišíme instinkty od vypěstovaných návyků, člověk se postupně blíží pohodě a zdraví, což jde obvykle ruku v ruce.

Rozhodně nedoporučuji každému čistě raw stravu. Ne každý je na takto striktní výživu nastaven ať už fyzicky nebo psychicky. Spíš spolu s klientem hledáme cestičku, která bude pro tělo přínosem a přitom bude zvládnutelná po stránce psychické i časové, aby byla co největší pohoda.

S jakými potížemi k tobě lidé nejčastěji přicházejí?

Je to velice různé. S ekzémem, trávicími potížemi, dokonce i s rakovinou. Nebo s oteklými klouby, s velikou únavou. Míra úspěšnosti je velice závislá na míře odhodlání dané osoby něco pro sebe udělat, resp. převzít odpovědnost za své zdraví.

Přicházejí i maminky pro radu, jak na první příkrmy i co mají děti jíst dále.

Byla za mnou i paní velice odhodlaná, ale nešťastná z toho, že jí nesvědčí skoro nic. Po ovoci jí nebylo dobře a byla unavena. Podobné to bylo s ořechy a semínky, o mléčných výrobcích ani nemluvě. Nakonec jsme sestavily rámcový jídelníček složený převážně ze zeleniny a vajíček, což jí velice vyhovovalo. V rámci pestrosti bílkovin jsem jí radila také alespoň občas ryby. Uvažovala o nich, ale zatím se na ně necítila. Jelikož jsme si od konzultace ještě párkrát psaly, věřím, že se časem dozvím, jak to s rybami v rámci jejího stravování dopadlo.

Báječná byla i paní, která si přála především zhubnout, ale trápilo ji také zdraví – oteklý kotník. Šla na to důkladně, doporučení pečlivě dodržovala. Zbavila se ca 20 kg nadváhy i otoku.

Je možné se uzdravit z nemoci jen změnou stravovacích návyků?

Nikdo se neuzdraví pouhou změnou stravovacích návyků. Proto také můj trojlístek „myšlení – strava – pohyb“. Ale pokud už za mnou někdo přijde, aby se poradil o výživě, změnil už myšlení, tj. přijal odpovědnost za své zdraví. Tím je pro něj snazší výživu změnit – našel k tomu svou vnitřní motivaci a odhodlání. A se stravou, která mu vyhovuje, se mu bude následně snáze pohybovat. S touto změnou postoje jistě snáz porozumí také významu zdravého pohybu i důležitosti najít pro sebe pohyb vhodný. Tím se čistí i lépe živí celé tělo včetně mozku, odlehčí se mysli. A člověk může snáze dělat další kroky směrem ke zdravému způsobu myšlení, zdravější životní filosofii. Může nastartovat vnitřní „motor“ energie a optimizmu, a ten postupně vede za zdravím, které vychází z našeho nitra.

Zajímal by mě tvůj názor na tzv. superpotraviny. Opravdu nás může jejich zvýšená konzumace nějak vyladit, nebo dokonce vyléčit?

„Superpotraviny“ dle mého existují, ale nejsou to vždy ty, které trh za superpotraviny vydává. A už vůbec neplatí, že když nějakou superpotravinu zařadíme do jídelníčku, máme vystaráno. Ale to snad ani nikdo nepředpokládá.

Mezi „superpotraviny“ bych určitě neřadila chia ani dýňová nebo jiná semínka (ti, kdo netráví dobře tuky, z nich mnoho nedostanou a mohou jim dokonce škodit), určitě ne čokoládu ani melasu. Také ne kokosový olej (ale o tom se dnes už asi ví, že je to především nasycený tuk, který mnozí obtížně tráví). Naopak lehce zamlžené je stále téma irského mechu – zcela evidentně to není „rostlinný kolagen“ – označení velice matoucí.

Naopak u rakytníku bych označení „superpotravina“ asi ponechala. I když těm některým nemusí vyhovovat jejich semínka. Dalšími nespornými „superpotravinami“ jsou dle mého zelené byliny ba dokonce plevele: pampeliška, kopřiva, ptačinec žabinec, ale také lichořeřišnice i mnohé další. Většinou mají zcela konkrétní, ale i všeobecné léčivé účinky, k tomu spoustu vitaminů, minerálů, chlorofyl, který je zásaditý, protizánětlivý, je to i přírodní deodorant a mimo jiné pečuje i o zdravou krvetvorbu, kosti, zuby, klouby, vlasy… Zelené byliny nás čistí, živí i léčí. Jsou jako „houby“, které do sebe z půdy vytáhnou to nejcennější, co se v ní nachází.

Má to však drobný háček. Byliny umí z půdy pobrat nejen to nejcennější, ale vlastně skoro všechno, co se v ní nachází, vše, co jsme do ní po léta s větším či menším rozmyslem nastřádali. Včetně umělých hnojiv, těžkých kovů a dalších látek, které nám nikterak neprospívají. Co tedy dělat, jestli si nejsme jisti nezávadností půdy, na které naše kopřiva nebo pampeliška vyrostla? Chemická laboratoř, která by věc prověřila, asi není řešením. Laboratorní testy jsou drahé a obvykle mohou najít jen konkrétní látku, kterou zrovna sledujeme. Někdy může pomoci biorezonanční medicína. Přístroj Bicom umí mnohé látky v potravinách i lidském těle identifikovat. Částečným řešením může být střídmá konzumace bylin (často lepší než žádná) zároveň se střídáním míst jejich původu – tzv. diverzifikace rizika (i na jedné zahradě se mohou vedle sebe nalézt místa zatížená hodně a místa zatížená málo nebo skoro vůbec). A kdo si chce být jistý, zařadí místo bylin vlastnoručně nasbíraných (nebo jako přídavek k nim) šťávu ze zeleného ječmene. (Šťáva se vylisuje, na velice nízkou teplotu usuší – ideálně ca 32 °C – a pak se prodává, aby nám opět smíchána s vodou posloužila jako výživný nápoj.) Přiznám se, že mi zelený ječmen velice chutná. Jen je třeba pohlídat kvalitu. Např. by zelený ječmen neměl obsahovat žádnou vlákninu. Pak bychom vlastně kupovali drcené seno a místo podstatné části živin bychom si pořídili velké množství nestravitelné vlákniny.

Média se nám také snaží vnutit přesvědčení, že je potřeba užívat spoustu potravních doplňků, vitaminů a minerálů. Hitem posledních let jsou například Omega 3, vitamin D3, B-komplex, magnézium nebo vitamin K2.  Jak se díváš na užívání potravinových doplňků?

Na začátku padla zmínka o tom, že synergicky působí jedině příroda. Teď ale přidám jednu Jobovu zvěst k tématu půda: Dle MUDr. Karla Erbena (on prý přebírá informace z německých výzkumů), se na našem území vlivem Severočeské hnědouhelné pánve a dalších zdrojů uhelného kouře, smogu a s nimi souvisejících kyselých dešťů snížil obsah potřebných minerálních látek v půdě za posledních 50 let o 80 %. Zní to strašidelně. A přiznám se, že když ochutnám některé produkty současného zemědělství, tak tomu docela věřím. Na druhou stranu je báječné, že pro nás příroda měla tak obrovské rezervy. Obávám se však, že jsou pomalu vyčerpány.

Bohužel patřím mezi ty, jejichž těla vstřebávají a využívají výživné látky poněkud obtížněji a tak se mi i na živé stravě (dnes vypěstované) občas stává, že mému organizmu něco chybí. Občas vit. C, jindy některé vitaminy skupiny B… Když člověk nenajde vhodný přírodní zdroj, je třeba sáhnout po doplňku. Přírodní doplňky mají samozřejmě přednost. Někdy ale nejsou, nebo je tělo nepřijme, může nevhodně reagovat… Zkrátka se občas se i doplněk z lékárny hodí. Musíme ale doplňovat jen to, co tělu skutečně chybí, ve formě, kterou tělo přijme (doplněk by neměl obsahovat přídatné látky, které konkrétnímu člověku škodí). Jakmile se hladina v těle doplní, je třeba doplněk zase vysadit. Po čase lze stav zase překontrolovat. Hladiny vitaminů a minerálů v krvi se dají laboratorně poměrně jednoduše zjistit.  Určitě jsem proti preventivnímu braní čehokoli uměle vyrobeného, tím spíše multivitaminů.

Promiň, že budu trochu osobní, ale co děláš ty sama proto, aby ses cítila energicky, v pohodě a byla zdravá?

Nerada bych působila jako „nadčlověk“, který má už všechno zvládnuto a pohybuje se čistě mezi pocity radosti, pohody a ještě větší pohody za stálého a dokonalého zdraví ;). Tak jako většina z nás mám stále co řešit ve sféře fyzické i psychické. A beru to do značné míry jako učení i zábavu. I jako dar pro mne i lidi, kterým pomáhám. Protože čemu porozumíme více než tomu, co jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži? Zkrátka každá „bolístka“, která přijde, je pro mě školou. A když se s ní vypořádám, často přicházejí lidé, kteří potřebují právě tuhle mou zkušenost.

Ale většinou je mi prima a poměrně vytrvale pro to dělám zhruba následující:

• Ráno velký hrnek teplé vody k pití (pročistí tělo, dodá vodu buňkám a tkáním, pomůže distribuci živin…)
• Studená sprcha
• Čas od času propláchnu nosní dutinu výluhem z přesličky a anýzu.
• Cvičím hormonální jógu pro podporu slinivky… od Dinah Rodriguez
• Často cvičím i podle jiných báječných lidí (Zdenka Šímová, Aleš Urbanczik, Matyáš Kozma…).
• Občas si ušiji barefoot boty a pak je nosím (už skoro rok a půl, což mi pomohlo spravit nožní klenbu).
• Jím živou stravu individuálně přizpůsobenou, piji šťávy z ovoce a zeleniny, piji zelený ječmen.
• Tvořím (nejen boty a dobré jídlo J).
• Dělám, co mě baví, těší, naplňuje – vedu lekce power jógy, cvičím i se seniory a těhotnými; poskytuji výživové poradenství velice individuálně laděné, občas vedu workshopy, někdy vyrábím různé RAW laskominy a pak je prodávám na trhu (obvykle na Náplavce). Vše je krásné i náročné, a když se to dá dohromady s rodinou, tak nevím, kam dřív skočit ;). Ale nejsme tu, abychom jen odpočívali J.
• Učím se odpočívat (za každé situace) a pracovat se stresem – to je teď mé největší téma ;).
• Pracuji na tom, abych se co nejvíce usmívala J a práce s lidmi a pro lidi je k tomu jako stvořená.
• Mám ráda lidi a mám za to, že všichni jsme v zásadě dobří. A pokud uděláme něco „špatně“, pak je to proto, že jsme se to zatím nenaučili líp. Je to nutný krůček na naší cestě za dalším poznáním.
• Jsem vděčná za vše, čeho se mi dostává – báječná rodina, milí lidé všude, kam se podívám, životní zkušenosti… Je toho spousta. Velké věci i maličkosti jsou velikými dary.

Můžeme na závěr shrnout, co že je ta živá strava, kterou propaguješ? Jaké jsou její principy?

Základní princip je jednoduchý:

• Dopoledne ovoce, odpoledne zelenina. A v mnohem menším množství také olejnatá semena.
• Naopak k živé stravě nepatří cukr běžný, přírodní ani třtinový, mléčné výrobky, obilí, tepelně upravená strava ani živočišné produkty.

Mnoho lidí na raw stravě jí také klíčené luštěniny (mungo, čočku, cizrnu), pseudo obiloviny (pohanka, jáhly, amarant, quinoa…). Někteří jedí i med, jiní si dají občas vajíčko (zejména syrový žloutek, který se hodí k ovoci i k zelenině).

Důležité je i kdy co jíst a také jak.

K tomu „kdy“ mají co říci orgánové hodiny, roční období, u citlivějších osob mohou hrát roli i měsíční fáze… K otázce „jak“ se váže zejména úprava – do 42 °C – ale velice záleží také na kombinacích potravin. Např. ovoce bývá doporučováno jíst samotné, ale přesto se k němu velice hodí listová zelenina a v malé míře i oříšky. Ostatní zelenina nebo potraviny obsahující škrob se naopak k ovoci nehodí. Více o stravě najdete v mé knížce Nevšední gurmán, nebo na mých stránkách: www.zdravivnas.cz