Nosoda toxoplasmózy

Louis Klein

Kapitola z knihy Miazmata a nosody (Alternativa 2012)

Zkratka

Toxo. (Complete)
Toxo-g. (Synthesis)

Synonyma

Toxoplasminum, Toxoplasma gondii, nosoda Toxoplasmosis (Toxoplasmosis Nosode)

Popis

Toxoplasmóza je nemoc vyvolaná jednobuněčným cizopasným prvokem. Nemoc se přenáší hlavně v nedovařeném mase, v půdě nebo v kočičích výkalech. Toxoplasma gondii (kokcidie kočičí) je jeden z nejúspěšnějších parazitů mezi prvoky. Infikuje jaderné buňky prakticky všech teplokrevných živočichů. Jediným hostitelem, kde dochází k pohlavnímu rozmnožování tohoto cizopasníka, jsou určité druhy koček.
Toxoplasmóza je vážné onemocnění, které může být smrtelné. Je důležité, aby pacienta s toxoplasmózou vyšetřil a sledoval odborný lékař. Někdy může být nutná pohotovostní péče. Je-li ve vaší oblasti tato nemoc hlášena, je třeba učinit patřičná opatření. A měli bychom nastudovat popisy léčby tohoto onemocnění v homeopatické literatuře.

Odborný název

Toxoplasma gondii Nicolle & Manceaux 1908

Výklad

Rozpoznat homeopatický lék připravený z tohoto cizopasného prvoka je obtížné, stejně jako se snadno splete daná choroba a její následky s jinými onemocněními. Podle Centra pro kontrolu nakažlivých nemocí má ve Spojených státech průměrně 23 % dospívajících a dospělých pozitivní testy na Toxoplasmu gondii.

Nejčastěji se toto onemocnění zaměňuje s mononukleózou. A pokud souhlasí symptomy, může být daný lék vhodný pro někoho, kdo má buď momentálně mononukleózu, nebo má mononukleózu v anamnéze. Jsem přesvědčen, že tento lék bývá indikován častěji, než si myslíme, a že v mnoha případech se místo něj chybně předepisuje Carcinosin, jenž je považován za důležitý lék po mononukleóze.

Jako u jiných parazitických infekcí má i tento lék v povaze prvky ulpívání a překračování hranic druhého. Jedním z prvních případů, kdy jsem lék předepsal, byla žena, jejíž partner zemřel na lymfom. Krátce po jeho smrti onemocněla stejnou chorobou a ta se projevovala vydatným pocením v noci, slabostí a celkovou únavou. Pacientka také prožívala „temný mrak“ deprese a měla pocit, že „nic nemá cenu“.

Ženu léčil jiný homeopat, který mě přizval ke konzultaci. Když pacientka vstoupila do místnosti, kde jsme ji měli vyšetřit, šel jsem ke dveřím, abych jí ukázal, kam se má posadit, a v tu chvíli jsem si uvědomil, že ta žena ke mně přistoupila nepříjemně blízko; jako bych ji měl těsně u ramene, jak jsme šli ke křeslům. Takže můj první dojem byl, že se na mě, cizího člověka, poněkud přilepila.

Při studiu odebraného případu jsem se upnul k tomu, co se zdálo nejzvláštnější. Nemohl jsem se smířit s faktem, že její manžel měl lymfom a poté měla lymfom i ona – ledaže bych uvažoval o nějaké přenositelné chorobě nebo o tom, že byli společně vystaveni nějakému karcinogenu ve svém okolí. Nakonec jsem začal přemýšlet o Toxoplasmosis, a tak jsem se jí zeptal na kočky a dozvěděl jsem se, že když byl muž naživu, měli starou nemocnou kočku, která s nimi spávala. Kočka zemřela zhruba ve stejné době jako manžel. Všechny tyto aspekty – ulpívání (pro Toxoplasmosis je charakteristické ulpívání k cizím lidem), kočka v rodině a sdílený lymfom – ukazovaly na Toxoplasmosis. Doporučil jsem tedy tento lék a žena pak byla po více než osm let v pořádku a bez lymfomu.

V uvedeném případě jasně vidíme některé povahové aspekty, jež jsou spolehlivou indikací daného léku. Zjistil jsem, že pacient Toxoplasmosis může překračovat hranice druhého, avšak nenápadným způsobem. Je příliš blízko k druhým, a to jak tělesně, tak emočně; lepí se na druhé, ulpívá. Vysává energii těch druhých a přitom si stěžuje, že má málo energie. Tato blízkost může zpočátku vypadat jako citová náklonnost, je v ní však určitá manipulativní kvalita a je to, jako kdyby se dlouhodobě vkrádal do osobního života toho druhého, tedy jakási parazitická kvalita. Pacient se nakonec pokouší formovat druhé tak, aby přejali jeho způsob jednání a pohled na svět. A důvodem, proč to dělá, je obranný mechanizmus – ten popíšu podrobněji níže.

Takovéto chování se může objevovat nejen v intimních vztazích, ale i ve způsobu, jakým hovoří o své rodině a o tom, jak pro něj „nikdy nic neudělala“. Podobně jako u homeopatické nosody malárie může mít i tato nosoda v anamnéze rodinné spory a zášť nebo i nadávky vůči ostatním členům rodiny. Není to tak hluboko jako u malárie, ale pořád je to přítomné.

Reakcí na hádky může být skrývání, ale zároveň může mít pacient pocit, že by měl být „obskakován“. Jako příklad si můžeme představit dospívající dítě, které hraje doma počítačové hry a „schovává se“ v rodinném domě (jako Leprominium). Podle mých zkušeností má tento lék velmi dobré výsledky i u schizofrenie, u které také můžeme v počátcích i v pozdních fázích pozorovat určitou „sociální hibernaci“. Toto chování může mít za následek nebo může být důsledkem neutuchajícího pocitu zodpovědnosti za to, že je pořád ostražitý vůči cizím lidem, všemožným toxickým nebo živočišným silám a celkově vůči jakýmkoli „vetřelcům“ nebo kdejakým náhlým změnám v okolí. Tato ostražitost vůči cizincům může přerůst v xenofobii, která se může změnit ve strach z lidí, již nespadají do jeho ponětí „normy“ (tento rys vidíme také u Natra carbonica a Xenonu). Jakmile uvidí někoho trošku odlišného nebo divného, může ho okamžitě napadnout, že by jej tato osoba mohla zabít. Také může mít strach (nebo se mu může zdát), že ho unesou nebo že ho přepadne lupič.

Bude vpouštět dovnitř jen ty, se kterými se cítí bezpečně nebo u nichž má dojem, že se mohou lehce přetvořit do „bezpečné“ osoby (různými způsoby), takže pak mohou pro změnu „pomoci“ s nezbytnými úkoly ostražitosti a zachování bezpečnosti. Známý (nebo i cizí člověk, kterého mu představil důvěryhodný známý), příbuzný nebo přítel bude mít pocit, že se na něho přilepil a s postupem času začne pociťovat tlak ke změně. Cílová osoba má vskutku dojem, že ho pacient Toxoplasmosis „dusí“. Toto je důležité odlišit od tématu nebo rubriky „Mysl, diktátorský“. Osoby Toxoplasmosis nejsou otevřeně diktátorské; v jejich případě se jedná spíše o jemné „formování“ než o přímou konfrontaci (jako u homeopatických virových léků).

Daná nosoda může také odpovídat situaci člověka, který vyrostl s rodiči, jež patří mezi „alternativní“ nebo nekonformní typy lidí v porovnání se společností, ve které žijí. Pacient Toxoplasmosis bude jejich alternativní životní styl zavrhovat a minulost rodičů mu bude nepříjemná; bude vyrůstat s přáním, aby jeho rodiče byli „normální“. Nebo se můžeme setkat s příběhem někoho, kdo dělal v minulosti spoustu alternativních činností, ale následně se dá na konzervativnější přístup nebo náboženství.

Dalším možným projevem, spolu s pacientovým smyslem pro společenské normy, je strach z lupičů nebo blud, že se k němu někdo v noci vloupá. Ve finále z toho mohou vzejít děsivé strachy, že se stane něco hrozného, a to zejména v neobvyklých situacích (jako je let letadlem). Není bez zajímavosti, že se tato forma strachu může rozšířit i na počasí: pacient má třeba strach, že se blíží bouřka. Může to být dobrý lék pro někoho, kdo žije v oblasti s častými bouřkami, hurikány, tornády nebo tajfuny, koho často tvrdě zasáhnou náhlé změny počasí, následkem čehož je nadmíru ostražitý.

S takovou situací se ten člověk může vypořádávat neustálým modlením nebo rituálním chováním (jako Lyssinum). Věří, že díky tomuto úsilí se strašlivá situace okamžitě změní. Může mít obrovskou paniku v uzavřených prostorech. Ve dvou případech jsem si tento lék spletl s Aconitem, jež jsem podal jako první jen s částečnými výsledky, a teprve poté případy vyléčila Toxoplasmosis („životní změna“).

V počátku, zvláště v dětském věku mohou být celkem vnímaví, až skoro jasnozřiví (jako Phosphorus nebo Aconitum). To může vést až k pocitu, že jsou kolem nich duchové – což je nejprve fascinuje, ale nakonec je to straší (jako u Mancinelly). Mohou mít také strach z animálních pudů v sobě a v druhých a být kvůli nim ve střehu.

U Toxoplasmosis se nakonec vyvine sebevědomé přesvědčení, že může změnit nebo formovat každou situaci. Tyto věci však musíme vidět v kontextu: vidíme, že se pacient prezentuje jako rozumově založená bytost, kdy, podobně jako Carcinosin, může být vzdálen od svých emocí a může se zdát nevzrušený, i když hovoří o vzrušujících věcech. Později se může odříznout od pocitů in toto a začne tušit, že není emočně ucelený (opět podobně jako Carcinosin). Z těchto důvodů bývá tento lék indikován v kancerózních stavech, i když se u něj můžeme setkat i s extrémními duševními stavy, jako například se schizofrenií.

Toxoplasmóza je nemoc postihující kočky, kterou mohou kočky přenášet. Zde může být klíč k léku. Jakmile mám na tento lék podezření, ptám se pacientů, zda mají nebo měli kočku. Pokud řeknou, že ano, je to další indikace, byť jen jedna z mnoha. To platí zejména tehdy, kdy si pacient pořídí kočku a poté se u něj objeví řada nevysvětlitelných symptomů; patří sem i něco tak závažného, jako je lymfom, jak jsme viděli na případu pacientky výše. Daná indikace je ještě spolehlivější, pokud sama kočka má nevysvětlitelné problémy nebo měla (diagnostikované či nediagnostikované) nějaké otoky žláz. Doplním ještě, že bych o nosodě Toxoplasmosis zajisté uvažoval při léčbě mnoha nejrůznějších poruch u koček. Zejména mají kočky vyšší incidenci lymfomů než psi, ostatní zvířata nebo lidé. I když nejsou kočky jediná zvířata, která mohou mít toxoplasmózu, mají v sobě pacienti Toxoplasmosis jakousi kočičí kvalitu – spolu s láskou ke kočkám (a prasatům). „Domestikované“ kočky mají schopnost vzbuzovat zalíbení, kterou kombinují se zvláštní schopností být zaujatá sama sebou a formovat život majitele podle svých potřeb. Mimochodem lásku ke kočkám mají v prvé řadě sulfurové soli nebo samotný Sulphur, motýlí léky a některé další. V prvním díle Clinical Focus Guide jsem probíral vztah mezi Toxoplasmosis a Argentum sulphuricum.

Obecně lásku ke zvířatům může mít mnoho jiných léků, jako třeba léky z rostlinné čeledi Nymphaceae (leknínovité) – ty však stále čekají na náležité zdokumentování v homeopatickém repertoriu.

V mé poměrně malé komunitě (žiji na ostrově) je skupina osob, převážně žen, které mají rády kočky a založily spolek na jejich ochranu. Velmi aktivní členky tohoto silného spolku na ochranu koček dělají fundraising a další aktivity. Můžete je vidět v lesích, kde hledají ztracené kočky, celé dny chodí v rojnicích a hledají ztracené kočky a stále dokola volají „či-čí“ (nebo volají kočku jménem). Když už jsou tyhle ženy celé zoufalé z bezvýsledného hledání, ukáže se kočka, přilákaná zvukem otvíráku na konzervy (trocha toxoplasmotického humoru).

Při akutní chorobě u většiny jedinců se zdravou imunitou obvykle nedojde k vážným symptomům očí, které k této nemoci patří; místo toho mají mírně nateklé žlázy a pociťují chřipkovou malátnost. Proto bývá nemoc často nezjištěna. Na toxoplasmu jsou obzvlášť citlivé těhotné ženy a u jejich potomků mohou nastat vážné problémy. Zvažoval bych tuto nosodu na chronické následky nemoci a také u dětí s mikrocefalem (především), epilepsií, slepotou nebo jinými vadami při narození, pokud rodina má nebo měla doma kočku.

Hlavní tělesné oblasti patologie se týkají očí, žláz a příčně pruhovaného svalstva; postiženy mohou být jak příčně pruhované svaly, tak i srdce. Na tuto nemoc bych se dotazoval a o tomto léku bych uvažoval, kdybych měl dítě nebo dospělého s recidivujícími očními problémy jakéhokoli původu, zejména pokud je v rodině kočka nebo jiné zvíře. Symptomy očí mohou být různé, od opakovaných zánětů spojivek nebo zánětu očního víčka až po retinitidu a odchlípení sítnice.

Dochází také k otokům lymfatických uzlin; spolu s tím se mohou objevit vracející se horečky a zimnice a jako následek slabost. Oteklé lymfatické uzliny jsou důležitý potvrzující symptom, jak jsem se již zmiňoval, Toxoplasmosis je důležitý homeopatický lék na lymfom.
Setkal jsem se také s pacienty, kterým tento lék pomohl na problémy s chrupavkou nebo s vazy – a může jít vlastně o jakoukoli pojivovou tkáň. Ve většině případů dochází k oslabení nebo i nekróze těchto tkání.

Lék jsem s velkým úspěchem použil na Marfanův syndrom. Pacient vypadá trochu jako Abraham Lincoln, který prý touto nemocí trpěl – to znamená, že má protáhlý obličej a dlouhé a štíhlé tělo (jako kočka). Při Marfanově syndromu se pojivová tkáň srdce, plic, očí a kosterní soustavy může napínat a ochabovat. Časem mohou nastat vážné srdeční problémy či jiné patologie. Myslím si, že by tu mohla být spojitost mezi těmito dvěma nemocemi a že by tedy mohl být tento miazmatický lék u Marfanova syndromu indikován, avšak ne všichni pacienti Toxoplasmosis vypadají jako osoby s Marfanovým syndromem.

Nenápadné projevy

Pacient, jenž potřebuje tento lék, se může projevovat, jak patrno, různými způsoby – od živějšího, přehnaně ostražitého a ulpívajícího pacienta až po skleslejšího, vyčerpaného.

Stejně jako u jiných nosod ani u tohoto léku nemusíte uvidět všechny mentální, emocionální a povahové indikace, které jsem právě popsal, ale místo nich narazíte třeba jen na neurčité fyzické symptomy, jež svádějí k diagnóze „toxoplasmóza“. V jednom případě úspěšného předepsání Toxoplasmosis měla mladá žena neustále negativní testy na toxoplasmózu, ale přesto se jí každý odborník, kterého navštívila, zeptal, zda ji nemá. Vykazovala vážné symptomy, mezi nimi úbytek energie, náhlé otoky rtů, oteklé žlázy a další symptomy kromě strachů. Nosoda Toxoplasmosis jí skvěle pomohla.

Také jsem tento lék se zdarem předepisoval jenom podle lymfomu v anamnéze a několika dalších menších indikací „parazitické energie“, bez přítomnosti strachů a lásky ke kočkám. O tomto léku také budeme uvažovat v případě někoho, kdo se nikdy zcela neuzdravil po mononukleóze nebo po toxoplasmóze.

A konečně jsem tento lék s velkým (!) úspěchem podal pacientům se schizofrenií i s epilepsií. Ve většině těchto případů mě na lék nenasměrovaly přímo specifický patologický stav a projevy mysli, ale vždy byla v rodinné anamnéze kočka.

Vysvětlení pojmů

Toxoplasmóza – pochází z rodového jména Toxoplasma a přípony -osis (řečtina) označující proces nebo patologický stav

Toxo – z řeckého toxon, oblouk, podle srpkovitého tvaru cizopasníka (odtud toxikon, šípový jed, a toxický – jedovatý)

Plasma – z řec. plasma, plasmatos, tvoření, obraz, výtvor, z plassó, tvořím, vymýšlím (odtud také „plastický“)

Gondii – odkazuje na jméno severoamerického hlodavce, ze kterého byl organizmus poprvé izolován v roce 1908 Niccollem a Manceauxem, Ctenodactylus gundi, gundi saharský, jenž obývá část Maroka, Alžírsko, Tunisko a Libyi. Gundiové jsou malí hlodavci s velkou hlavou; mají tupý nos, velké oči, kulaté uši, krátký chlupatý ocas a hustou měkkou, hebkou srst.

Zařazení

Toxoplasma gondii je jediný druh rodu Toxoplasma z čeledi Sarcocystidae, řád Eucoccidiorida, říše Protozoa (prvoci)

Zdroje

Jednotlivá ředění tohoto léku se připravují ze séra a mozkomíšního moku pacientů z toxoplasmózou.

Toxoplasma patří spolu s rody Plasmodium, Cryptosporidium, Isospora a Sarcocystis do kmene Apicomplexa (výtrusovci). To jsou živočišní cizopasníci, kteří se rozmnožují rozpadem na mnoho jedinců, výtrusů. Plasmodium to provádí v krvi (odtud název řádu Haemosporida, třída Aconoidasida – krvinkovky), zatímco ostatní výše zmíněné „kokcidie“ se rozmnožují ve střevech živočichů.

Převzato z internetových stránek Centra pro kontrolu nakažlivých nemocí: Toxoplasmóza je způsobena infekcí cizopasným prvokem Toxoplasma gondii.

Životní cyklus T. gondii má tři stadia:

1. tachyzoit – během akutní fáze infekce napadá tato forma parazita buňky, v nichž se replikuje;
2. bradyzoit – během latentních infekcí je tato forma přítomna v cystách tkání; a
3. sporozoit – tato forma se nachází v oocystách, které jsou rezistentní vůči prostředí.

Definitivním hostitelem Toxoplasmy jsou zástupci čeledi Felidae (včetně domácích a divokých koček). Během akutních infekcí vylučují kočky ve výkalech nesporulované (tj. neinfekční) oocysty; po několika dnech nebo týdnech, v závislosti na prostředí, oocysty sporulují a stávají se infekčními. Za příznivých podmínek (tzn. v teplé, vlhké půdě) mohou být oocysty infekční přibližně jeden rok. Nepřežijí v suchém, chladném ovzduší a může je zničit horko.

Toxoplasmóza se může přenášet na člověka třemi hlavními cestami. Zaprvé může člověk sníst syrové (nebo nedovařené) infikované maso nebo jíst nevařené potraviny, které přišly do styku s kontaminovaným masem. Zadruhé může člověk nedopatřením pozřít oocysty vyloučené kočkou (např. z půdy ze zahrádky nebo z nemytého ovoce a zeleniny). Zatřetí může přenést infekci těhotná žena na plod.

Ženy, které se Toxoplasmou nakazí před početím, infekci až na vzácné výjimky na plod nepřenášejí. Ženy infikované po početí (tzn. během těhotenství) mohou přenést infekci na plod skrze placentu. Menší pravděpodobnost přenosu je v případě infekce v časném těhotenství než v pozdějších stadiích, avšak časná infekce plodu bude mít pravděpodobně vážnější následky než pozdější infekce. Na plod se přenese odhadem jedna polovina neléčených infekcí matky.

Tři klasické známky vrozené toxoplasmózy jsou chorioretinitida, intrakraniální kalcifikace a hydrocefalus. Nicméně většina novorozenců infikovaných in utero se rodí bez zjevných známek toxoplasmózy, třebaže se u mnoha z nich v budoucnu vyvinou poruchy učení a zraku. Neléčená vrozená toxoplasmóza může mít za následek těžkou, ba i fatální chorobu.

Ve Spojených státech má zhruba 23 % dospívajících a dospělých laboratorně prokázanou infekci T. gondii (podle nepublikovaných údajů Centra z roku 1994), jakkoli tyto infekce obvykle bývají buď asymptomatické nebo vykazují jen omezené slabé symptomy.

Závažnost infekcí Toxoplasmou koreluje s úrovní imunity infikované osoby. Toxoplasmóza u imunitně kompetentních dospívajících nebo dospělých bývá zpravidla mírná nebo neznatelná. Mírné infekce mohou mít za následek lymfadenopatii, horečku, únavu a malátnost, které se obvykle během několika týdnů nebo měsíců vyřeší bez specifické léčby. Avšak infekce u osob s oslabenou imunitou mohou být vážné. Oslabení imunity v důsledku AIDS nebo léčby nádoru, transplantace nebo lymfoproliferativních onemocnění může mít za následek reaktivaci předchozí latentní infekce Toxoplasmou. Reaktivace nejčastěji zasáhne centrální nervovou soustavu a mezi její symptomy patří meningoencefalitida či poškození mozkové hmoty.

Jak bylo uvedeno výše, u těhotných žen může infekce způsobit vážné zdravotní problémy plodu (tj. vrozená toxoplasmóza) a těžké následky u novorozence (např. mentální zaostalost, slepotu a epilepsii). Z výsledků regionálních výzkumů lze odhadnout četnost výskytu vrozené toxoplasmózy v USA na 400 až 4 000 případů za rok. Navíc ze 750 úmrtí, jež jsou každoročně přičítána toxoplasmóze, je údajně 375 (50 %) způsobeno toxoplasmózou přenášenou potravou, což z ní činí třetí nejrozšířenější příčinu úmrtí z potravy ve Spojených státech.

Ve zprávě Služby pro ekonomický výzkum USDA se uvádí, že polovina případů toxoplasmózy ve Spojených státech je způsobena kontaminovaným masem. Ekonomické náklady na tyto infekce činí každý rok přibližně 7,7 miliard dolarů. Jako nejčastější zdroj toxoplasmózy přenášené potravou se uvádí vepřové maso.

Ačkoli bývá infekce Toxoplasmou spojována s kontaminovaným masem nebo s pozřením oocyst ve výkalech kočky, neexistují žádné laboratorní testy, pomocí kterých by bylo možné zjistit původ infekce u konkrétního člověka a způsob přenosu.

Převzato z Wikipedie:

Člověk je pro Toxoplasmu náhodným mezihostitelem a v podstatě se Toxoplasma z člověka nemá šanci dostat do kočky jako definitivního hostitele a zakončit tak svůj životní cyklus. Lidé se obvykle nakazí nedostatečně tepelně zpracovaným masem (požitím bradyzoitů), vzácněji se nakazí i požitím oocyst. Přitom toto onemocnění není nijak vzácné: např. ve Francii nebo v Německu se Toxoplasmou v průběhu života nakazí 80 % populace, v České republice asi třetina obyvatel, v rámci celého světa přibližně 50 %. Nemoc je však obvykle bez viditelných příznaků, v největším nebezpečí jsou těhotné ženy, které se do té doby s parazitem nesetkaly – hrozí riziko poškození plodu.

Udává se, že Toxoplasma gondii manipuluje lidským chováním. Lidé s Toxoplasmou reagují pomaleji v kritických situacích – pramení to z prosté skutečnosti, že Toxoplasma „ví“, že myši s pomalejšími reakcemi se snadno stanou úlovkem koček. U člověka se to samozřejmě neprojevuje zvýšenou ulovitelností, nicméně toxoplasmóza (především u Rh-negativních lidí) zvyšuje pravděpodobnost, že člověk jí nakažený bude účastníkem dopravní nehody.

Toxoplasma je jedním z řady parazitů, kteří mohou měnit chování svých hostitelů. Byly zjištěny vzájemné vztahy mezi latentními infekcemi Toxoplasmou a charakteristickým chováním: zvýšené riskantní chování; pomalejší reakce; pocity nejistoty a pochybnosti o sobě samém; neuroticizmus.

Důkazy o účincích na chování člověka, jakkoli zajímavé, jsou poměrně slabé. Zatím nebyly provedeny randomizované klinické studie o působení Toxoplasmy na lidské chování. Ačkoli někteří badatelé zjistili potenciálně důležité spojitosti s Toxoplasmou, je možné, že tyto spojitosti spíše odrážejí faktory, které činí určité typy lidí náchylnějšími k infekci (např. lidé projevující riskantní chování s větší pravděpodobností podstoupí riziko snědení nedovařeného masa).

Studie ukázaly, že toxoplasmóza bývá spojována se zvýšenou mírou dopravních nehod, kdy je riziko nehody zhruba dvakrát až třikrát vyšší než u nenakažených osob. To může být způsobeno zpomalenou reakční dobou, která souvisí s infekcí. Výsledky výzkumů (např. Jaroslava Flegra) nasvědčují tomu, že infekci Toxoplasmou lze přičítat na vrub kolem jednoho milionu úmrtí ročně. Přičemž s narůstající dobou po infekci nebezpečí klesá, není to však dáno věkem.

Podle jiných studií může parazit ovlivňovat osobnost hostitele, a to různě v závislosti na jeho pohlaví. Toxoplasma údajně způsobuje u mužů antisociální postoje a u žen promiskuitu (či dokonce „známky vyšší inteligence“) a u všech infikovaných osob pak větší náchylnost ke schizofrenii a maniodepresivní psychóze.

Výzkumy, které v Austrálii prováděl Nicky Boulter, tvrdí: „Parazit muže ohlupuje a ženy činí svůdnějšími.“ Studie uvádějí, že mužští nositelé mají nižší IQ, tendenci k nižšímu dosaženému vzdělání a kratší rozsah pozornosti, že mají větší pravděpodobnost, že budou porušovat pravidla a riskovat, jsou nezávislejší, antisociální, nedůvěřiví, žárliví a nevrlí. Studie také uvádějí, že tito muži jsou údajně pro ženy méně atraktivní. Ženské nositelky jsou prý společenštější, přátelštější, promiskuitnější a jsou v porovnání s neinfikovanými ženami považovány za přitažlivější.

Možnost, že by toxoplasmóza mohla být jednou z příčin schizofrenie, studují vědci již přinejmenším od roku 1953 a v poslední době ji propaguje Torrey, například ve svém přehledu studií z roku 2003, v němž předkládá zvýšený výskyt infekce Toxoplasmou u schizofreniků. Takové studie jsou svůdné, ale kauzální vztah nepotvrzují (například kvůli možnosti, že schizofrenie zvyšuje pravděpodobnost infekce Toxoplasmou více než cokoli jiného). Akutní infekce má někdy za následek psychotické symptomy, ne nepodobné schizofrenii. A některé antipsychotické léky, jež se používají k léčbě schizofrenie, jako třeba Haloperidol, také zastaví růst Toxoplasmy v buněčných kulturách. Některé studie zjistily nápadně vyšší hladinu protilátek vůči Toxoplasmě u schizofreniků v porovnání s obecnou populací. Infekce Toxoplasmou způsobuje poškození astrocytů v mozku a toto poškození opět nacházíme u schizofrenie.

Klinický obraz nosody Toxoplasmosis

Mysl a povaha

Cizinci, cizí lidé
Drží se pomáhajících cizích lidí
Strach z cizích lidí
Strach z / fascinace cizími lidmi
Strach, že ho napadnou cizí, divní lidé nebo hendikepovaní
Překračuje hranice druhých
Příliš blízko, fyzicky i psychicky
Závislý a zpočátku milující, ale potom vychytrale parazitující
Ztráta vlastní individuality (rakovina, Carcinosinum) – dokonalé dítě
Pocit, že ho ostatní komandují, ale ve skutečnosti chce druhé formovat
Přehnaně obezřetný
Jediný, kdo je připraven
Stane se neštěstí
Snadno podrážděný, ale tváří se příjemně
Potřebuje útěchu – přilnout – návrat domů
Nízké sebevědomí
Výčitky svědomí po hněvu
Trápí druhé

Strachy (ne vždy)

Strach z nových nebo cizích lidí, z osob, které se odlišují, z hendikepovaných lidí
Strach z lupičů, že ho unesou, že se k němu někdo vloupá
Strach z nových situací, že se něco stane
Strach z letu letadlem
Strach z uzavřených prostor
Strach ze smrti
Strach ze změny počasí, z bouřky
Strach z oslepnutí
Uvízlý ve strachu

Sny

Živé, barevné
Neštěstí, tornáda, přílivové vlny, zemětřesení
Kristus léčitel
Sexuální, animální
Zvířata
Mrtví příbuzní
Příbuzní – sourozenci, rodiče
Napadá příbuzné nebo příbuzní napadají jeho
Divoká zvířata

Formuje druhé povrchně
Chce formovat situace a lidi podle svých povrchních názorů
Povrchní pozorování a poté potřeba změnit danou situaci nebo osobu
Někdy bývá kosmetolog, kosmetička
Pocit vlastní nadřazenosti, někdy skrytý
Ztráta schopnosti myslet do hloubky
Bezpečný život na okraji
Nehledě na strachy
Vnímavé děti
Jasnozřivost
Komunikuje s mrtvými příbuznými
Vnímá zneužívání ze strany rodiny
Modlení a rituály
Velká touha cestovat, ale strach z cestování
Rozpor mezi touhou putovat a bezpečím domova, manželství
Vzpoura, ale vždy se vrací do bezpečí, střídá se s averzí ke konfliktu
„Tiché klení“
Schizofrenie
Paranoidní schizofrenie
Zmatené myšlenky
Láska ke kočkám

Tělo

Mononukleóza v anamnéze
V anamnéze nemocná kočka v rodině nebo kočka(y) v domácnosti
Nemocná kočka
Kvůli kočce – lymfom
Výkyvy energie
Energie rychle a často stoupá a opadá
Nízká energie – chronická únava, jež připomíná mononukleózu
Periodické horečky a zimnice
Slabost po horečce
Vracející se problémy s očima
Vracející se oční infekce
Zánět spojivek
Blefaritida
Retinitida – retinitida s uveitidou
Odchlípení sítnice
Makulární degenerace
Oční zákaly
Ztěžklé oči
Sklivcové vločky
Hnisavý nebo bílý výtok z oka
Krátkozrakost
Náhlé změny vidění
Vypouklé oči Iridocyklitida
Chorioretinitida a uveitida
Otoky žláz, lymfatických uzlin
Toxoplasmóza (lze si ji splést s mononukleózou)
Mononukleóza, zejména později v životě
Otok štítné žlázy
Lymfom – jeden z hlavních léků
Encefalitida
Meningitida
Mikrocefalus, s toxoplasmózou v anamnéze nebo kontaktem s kočkou během těhotenství matky
Problémy s pojivovou tkání nebo příčně pruhovaným svalstvem
Pomalá a progresivní nekróza pojivové tkáně nebo svalů
Osteomalacie
Snadná dislokace
Myelitida
Marfanův syndrom – jeden z hlavních léků
Otoky na kůži, na rtech
Kopřivka
Vracející se hepatitida
Astma
Ekzém
Noční pocení
Zimomřivost
Ruce a nohy ledově studené
Slabost a anémie
Nízký obsah železa
Prudká zácpa
Gravesova-Basedowova nemoc
Bradykardie
Zejména u dětí
Hypotenze nebo zvýšený krevní tlak
Epilepsie
Dítě se před nebo během záchvatu drží rodiče
Citlivost na alkohol; rychle se opije
Nadměrné požívání drog nebo alkoholu v anamnéze nebo aktivní alkoholik
Pije tajně nebo utajované závislosti
Touží po zmrzlině
Zhoršení sluncem
Mateřská znaménka
Praskliny a trhliny na rtech
Hyperaktivita se střídá s vyčerpaností
Chce tančit
Zlepšení tancem

Ukázky ze současných homeopatických pramenů

Převzato z Materie mediky nosod s repertoriem od O. A. Juliana:

Klinická patogeneze

Generálie

Sklony k cyklickým depresivním onemocněním. Karbon-fluorický, luetický typ.
Tuberkulinní stav (O. A. Julian). Prekanceróza.
Predispozice k opakovaným samovolným potratům. Embryopatie.
Děti zaostávající ve vývoji, tělesném nebo intelektovém.
Dětí mají sklony k opakovaným rinofaryngitidám (O. A. Julian). Opožděný růst.
Izolované, přetrvávající, nehnisavé periferní adenopatie, s vytrvalou astenií. Mononukleóza u mladých lidí, se subfebrilním stavem, adenopatií, eozinofilií a negativní Paulovou-Bunnellovou reakcí.
Mezenterická adenitida.
Septikemie, novorozenecká se žloutenkou, hepatosplenomegalie, purpurózní nebo spalničkovitý erytém.
Toxoplasmóza u osob pod vlivem imunosupresiv.

Nervová, endokrinní a psychická soustava

(a) Psychická
Psychomotorická retardace.

(b) Nervová
Intenzivní bolest hlavy, nesnesitelná s hypertonií.
Meningoencefalitida: somnolence, strnulost, epileptiformní konvulze u novorozenců.
Akutní lymfocytární meningitida u malých dětí. Myelitida u dětí nebo dospělých.
Hydrocefalus.
Motorická nedostatečnost: Hemiplegie, paraplegie. Křečovité záchvaty u dětí.
Jacksonské záchvaty (epilepsie).

(c) Endokrinní
Onemocnění hypotalamu a hypofýzy.
Klinická praxe popisuje osobu, u které se střídá podráždění a kortikoviscerální útlum s neklidem, úzkostí, depresí a hyperaktivitou.

Shrnutí klinických případů

Julian cituje několik případů z homeopatické literatury, které podáváme ve zkrácené podobě:

Případ 1:

Případ encefalomyelitidy neúspěšně léčené na neurologii vyléčil O. Clause lékem Toxoplasma D6 a pacient byl zdráv po následující dva roky.

Případ 2:

Případ migrény vyléčil nejprve v roce 1975 R. Leitner směsí homeopatických léků, následné přetrvávající migrénové symptomy vyléčila Toxoplasma D4.

Případ 3:

Patnáctiletá dívka měla krevní tlak 140/80, bradykardii, extrasystoly a šelest. Na obličeji byla velmi nápadná cyanóza rtů. Stěžovala si, že má ledově studené ruce a nohy.

Matka uváděla celkovou slabost, špatné výsledky ve škole, nedostatek sebevědomí, bolesti hlavy a tendenci k odmlouvání. Bolesti břicha mohly naznačovat chronickou apendicitidu. Matka také říkala, že dívka nesnáší chlad. Rozhodl jsem se nejprve upravit zažívací hygienu příslušnou hydroterapií a 10 kapkami Aura D12, každý den. O dva týdny později bylo vidět mírné zlepšení, ne však definitivní; zlepšení se týkalo zácpy a potíží s břichem.

Pacientka dostala podkožně jednu dávku Toxoplasmosis (nosoda) D15 a o týden později D20. Po šesti týdnech léčby bylo zlepšeno napětí, zimomřivost, cyanóza i celkový stav.

Vztahy

Příbuzné léky: Parazitická skupina Parazitické miazma Krevní skupina
Následuje po: Sulphur, Argentum sulphuricum, Phosphorus, Aconitum
Léky, se kterými ji lze zaměnit: Phosphorus, Aconitum, Lac caninum, Lac felinum, Carcinosin, Malaria nosoda, Silicea, Tarentula hispanica, Xenon, Lyssinum, Syphilinum
Léky, které dobře následují: Phosphorus, Silicea