Názor: Robin Murphy, seminář září 2006

Reakce na příspěvek Marty Váňové

Vážená paní Váňová,

rád bych tímto reagoval na Váš názor na přednášku Robina Murphyho na homeopatické akademii.

Zamýšlel jsem se dlouze nad tím, co jste napsala a vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem se jako ryze konstituční homeopat seznamoval s pracemi zahraničních homeopatů, kteří při své práci používali jiné než klasické metody.

V té době jsem cítil velmi silné emoce (stejně jako Vy) a určitou nevraživost ke všem metodám, které odpovídali jinému než kentiánskému modelu předepisování. Zajímavé je, že mými nejčastějšími argumenty, kterými jsem si zdůvodňoval, proč o těchto metodách raději vůbec nechci slyšet bylo: je to povrchní, potlačující a proti všem principům homeopatie. Až o mnoho let později jsem si uvědomil, že to nebyl strach z potlačení a povrchnosti, ale strach z toho, že bych musel přestavět své vybudované teorie o homeopatii a vpustit do sebe něco nového, čemu nerozumím a ani nechci rozumět.

Pokud jsem v té době zaslechl o někom, komu jiná než konstituční homeopatie nepomohla, okamžitě jsem si myslel, že je na vině to, že onen člověk nedostal řádnou konstituční léčbu. Pokud jsem slyšel o někom, komu nepomohla konstituční homeopatie, byl na vině homeopat, který dal podle mého špatný lék.

Celé je to ale trošku složitější, jak jsem za léta praxe zatím stačil poznat. Existují lidé, které je nutno léčit konstitučně, ale stejně tak existují lidé, které nelze léčit konstitučně, ale lze je léčit jinou homeopatickou metodou. To, kdy je tomu tak či onak je trošku složitější a není mým cílem o tom v tomto dopise psát.

Homeopatie je empirická metoda, tudíž v ní neexistují žádné teorie, které by byly stoprocentně platné, takže ani tento můj pohled se nemusí, a asi ani nebude, shodovat s pohledy mých mnoha kolegů.

Myslím, že ani nemá cenu zasévat semínko nevraživosti mezi nás homeopaty, jelikož jí už tak musíme čelit ze strany lékařů a mnoha lidí z široké veřejnosti. Každopádně si myslím, že Vaše vyjádření, že existuje jen jeden správný způsob předepisování, vyjadřuje jen velmi zúžený pohled na celou tuto problematiku.

I když kritika ostatních způsobů předepisování vychází z Vaší osobní neblahé zkušenosti s jinými metodami homeopatie, ani v nejmenším to neznamená, že to tak platí paušálně na všechny pacienty. Souhlasím, že konstituční předepsání je nejvyšší metodou homeopatie a z praxe vím, že existují pacienti, které ani jinak než konstitučně léčit nelze (což je pravděpodobně podle Vaší zkušenosti i Váš případ) a jakákoliv jiná metoda je pro ně škodlivá. Homeopat však stejně jako lék musí poznat i metodu, která je pro daného pacienta nejlepší v daný okamžik. Vzpomeňte například na knihu Dr. A. U. Ramakrishnana, kterou vydalo nakladatelství Alternativa, která se zabývá léčbou rakoviny. Přístup Dr. Ramakrishnana není ani zdaleka konstituční, ale i přes to je velice účinný a zachránil tisícům lidí život a dovedl je ke zdraví. V knize jsou vysvětleny, i když stručně, důvody, proč např. rakovina lze konstitučně léčit jen s velmi slabými výsledky. O této problematice jsou stovky knih, které podrobně rozebírají, co lze a co nelze léčit konstitučně či jiným způsobem.

Chápu, že přijetí ostatních metod je v životě homeopata jednou z nejtěžších etap jeho profesního růstu a ne každému je to příjemné. Jsem však přesvědčen, že jako homoepaté bychom si měli být vědomi toho, že není ani konstituční homoepatie, ani francouzská či klasická homeopatie. Je jen homeopatie, a způsob, kterým ji děláme bude správný vždy, pokud se naši pacienti budou uzdravovat s chronických nemocí rychle, jemně a trvale, jak říkával Dr. Hahnemann.

S přáním všeho dobrého

Petr Zachariáš