Nemocí se můžeme zbavit

Ve vztahu k léčení je možné dívat se na člověka ze dvou stran. Z jedné vidíme nemoci. A ti, kdo vnímají jen nemoci, je všelijak kategorizují, dávají jim jména, a se jmény pak spojují i prostředky, jak nemoc mírnit nebo odstranit. Druhý pohled je jiný: Vidíme zdraví a harmonii, které jsou přirozeným stavem člověka – avšak mohou být narušeny. Léčení zde znamená snahu o návrat zdraví, harmonie, a pokud se to daří, disharmonie a poruchy ustupují, protože ve zdravé mysli a zdravém těle nemají co pohledávat. K tomuto pohledu se hlásí i homeopatie. Nehledáme prostředky spojené s nemocí a jejím názvem, ale používáme metody, které podporují pramen zdraví a znovu nás s ním spojují. Proto také zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann říká, že „nejvyšším a jediným účelem“ léčby je „vracet nemocným zdraví“.

Hlavním zdrojem informace je pro homeopata rozhovor, v němž léčená osoba vypráví nejen o své nepohodě, o tom co ji trápí, kde ji bolí, ale zmiňuje i své záliby, koníčky, a hlavně pocity, pozitivní stejně jako negativní. Z toho vytváříme jakýsi osobnostní profil a hledáme následně v přírodě látku, která svými účinky na člověka odpovídá celkovému stavu dané osoby. Ta, povýšena do jemné úrovně homeopatickým ředěním vodou, má schopnost povzbudit na principu rezonance jemný informační proud v člověku, zvaný životní síla, a znovu vnášet do systému těla a mysli ztracenou organizaci, harmonii, pozitivní pocity, zdraví. Názvy nemocí tu nehrají téměř žádnou roli. Pro mnohé to může být překvapující. Byli jsme vychováni, že existují nemoci. Ten a ten člověk zemřel na tu a tu nemoc. Taková zprávička není neobvyklá, ale nezahrnuje celou pravdu. Nezmiňuje vnitřní příčinu té nemoci. Podmínkou nemoci je vždy centrální narušení organizující životní síly (nazývané v taoistické medicíně, čchi a v józe prána), člověk mu podléhá  jako celek. Vedle hlavní poruchy je tu mnoho dalších, jakoby vedlejších, které se ale podílejí i na utváření té hlavní. A všechno to má kořen v tom, že jsme byli rozladěni (například tzv. „civilizačními“ vlivy) k příjmu kreativní, aktivní, formující životní síly. Cílem léčby je vlastně naladit systém zpět na původní harmonickou melodii  dané osoby. Jedná se o návrat sama k sobě. Jestliže neléčíme takto celostně, nemůžeme vrátit zdraví.

Někdy ale slyšíme: Já chci jen jedno jediné, zbavit se té velké boleti kolene (hlavy, zad, břicha…), co mě trápí už pět let i navzdory té nejvzornější péči. To ostatní co mám (třeba vysoký krevní tlak, chronický strach, padání vlasů,  nespavost, menstruační poruchy …) mě už tolik nezajímá, ostatně, na to jsou další prostředky. A to je omyl, který je jedním z důvodů, proč vidíme velký nárůst počtu chronicky, nevyléčitelně, nemocných lidí. Nic v člověku není oddělené od toho ostatního. Vždy musíme povzbudit základní jemný organizační princip, který si pak už ví rady, co má dělat pro naše dobro. Je to právě on, kdo naše tělo a mysl vytvořil a udržuje je při životě.

Proto často kladená otázka, zda má homeopatie možnost léčit tu či onu nemoc a ten či onen orgán, je zásadně špatně položena. Ne. Homeopatie neléčí žádnou nemoc, jak to kdysi vyjádřil klasik, ale léčí člověka, jeho jádro. Právě to jádro, které je  zastánci materialistické víry popíráno. Přesto tu je. Jemné působení na něj přináší terapeutický efekt, a to už po dvě stě let. Přineslo milionům zdraví.

Sám jsem kdysi, ve svých třiatřiceti, musel překonat ten hluboko zakořeněný model, že člověk je jen hmota a že nemá žádnou vyšší organizační složku. Jak se to stalo? Velmi jednoduše. Měl jsem řadu chronických potíží, o kterých mi odborníci na tělo řekli, že se jich nemohu zbavit. Ale když jsem se pak seznámil s homeopatií, viděl jsem, co dělá správně zvolená jemná celostní informace uložená v homeopatické pilulce, a to nejen se mnou,  ale i s lidmi v mém okolí. Vlastní zkušenost je to, čemu přikládáme největší význam a co nám nikdo nemůže rozmluvit. Zajímavé na tom bylo, že jsem tehdy neměl žádné terapeutické zkušenosti. Jednoduše jsem postupoval podle zásad, obsažených v základní literatuře o homeopatii. Podle těch knížek, které jsem později vydal v českých překladech. Každý se může naučit, jak to dělat dobře a efektivně. Jak postupovat podle poměrně jednoduchých pravidel. Na žádné univerzitě v naší zemi však přednášena nejsou. Na Homeopatické akademii potkávám v prvním ročníku lidi ve stejném stádiu, v jakém jsem byl tehdy na začátku já. Někteří už samozřejmě mají praktickou zkušenost, doba je jiná. Někteří ji rychle získali jen na základě vlastního praktikování a studia. Každý se může naučit, jak navracet zdraví. Je to osvobozující poznání. Stejně osvobozující je i  osobní zážitek toho, že člověk je víc než hmota a má svůj podstatný jemný rozměr. A že patříme k nemalé části lidstva, která to zná z vlastní zkušenosti.