Interview s Jiřím Čehovským

Následující internetové interview o účinnosti homeopatie poskytl 30. 8. 2005 Jiří Čehovský, přičemž odpovídal na otázky položené jménem jistého známého deníku. Zájem novinářky byl vyvolán tím, že krátce před tím vyšel v lékařském časopise Lancet článek, který popíral účinnost homeopatie a tvrdil, že není odlišná od placebo efektu. Tyto kampaně, vznikající celkem pravidelně uprostřed léta v tzv. okurkové novinářské sezóně, mají za cíl odvrátit veřejnost od homeopatie – a pravidelně se jim to nedaří.

Vážená paní,

děkuji za Vaše otázky a s radostí na ně odpovídám:

Zmíněný článek o homeopatii, který vyšel nedávno v Lancetu (popírá účinek homeopatie), není jediný který v tomto časopise vyšel. V zářijovám čísle ročníku 1997 stejného časopisu vyšel jiný článek, metaanalýza 186 lékařských studií o účinnosti homeopatie, jedním z autorů byl např. prof. Klaus Linde. Studie jasně prokázala, že účinek homeopatických léků převyšuje 2,4x placebo efekt. Čili: Odborné studie se mohou ve výsledcích zásadně lišit, podle použité metodiky a možná i podle úmyslu, s jakým jsou vedeny.

První otázka se týkala lékařů, totiž proč nepovažují homeopatii za „sobě rovný“ způsob léčby?

Ve Velké Británii léčí výhradně homeopaticky asi tisíc lékařů, v Německu asi dva tisíce. Protože ale musí stále čelit nařčení z „nevědeckosti“ ze strany svých kolegů, jejich šik není v porovnání s klasickými lékaři nijak velký. Proto také velkou část homeopatické péče v Evropě i v Americe zajišťují vzdělaní homeopaté nelékaři, lidé mající nikoliv medicínské, ale jen homeopatické vzdělání. Jsou to vlastně specializovaní léčitelé. Mnoho lékařů ovšem používá homeopatii jako komplementární, doplňkovou metodu. Jde asi o třetinu všech lékařů ve Francii, v Anglii, v Německu, v Rakousku nebo v Holandsku. Ve všech těchto zemích jsou odborné homeopatické lékařské společnosti.U nás existuje Česká lékařská homeopatická společnost (předseda MUDr. Škodová, tel. 603 xxx xxx), která vám k tomuto bodu může poskytnout své stanovisko.

Druhá otázka byla o tom, jak by homeopat přesvědčil nemocného, aby, v případě že nezabírá klasická léčba, použil homeopatii.

Klienty není třeba přesvědčovat. Obliba homeopatie stále vzrůstá, a to nebývalým tempem. Homeopatů je stále málo, ať už lékařů nebo léčitelů, jako jsem já. Důvodem, proč se na nás obracejí, je to, že dobrá pověst homeopatie není závislá na médiích, která homeopatii převážně nefandí, ale na vlastní zkušenosti klientů a na tom, že o své zkušenosti mluví s ostatními.

Dále novinářka chtěla, aby J. Čehovský uvedl příklady, kdy homeopatie u klienta zabrala na něco, u čeho před tím nepomohla klasická léčba.

Za mnou (stejně jako za kolegy) chodí téměř výhradně chronicky nemocní lidé, kterým před tím konvenční lékařská péče ani během mnoha let léčby nepomohla. Mezi mé případy, kdy homeopatická léčba zabrala, ačkoliv ta předchozí nikoliv, patří těžké a dlouhodobé ekzémy, bronchiální astma, bolesti kloubů, chronické záněty střev, bolestivé menstruace, únavový syndrom, nespavost atp. Vždy šlo o úplné odstranění dlouhodobých potíží. Homeopatie je však na rozdíl od školní medicíny holistická, celostní léčba. A to znamená, že zároveň s hlavním problémem, například s migrénou nebo s depresí, se zlepší či zmizí i řada dalších průvodních potíží, zlepší se celkové zdraví.

Pak chtěla novinářka vědět, proč je u některých pacientů homeopatie úspěšná a u jiných naopak ne.

Záleží na více faktorech:
a) Kvalita homeopatického vzdělání poskytovatele péče.
b) Celková vitalita klienta.
c) Životní styl klienta, např. alkoholici jsou problematičtí klienti – avšak i alkoholismus lze léčit homeopaticky.
d) Jaká metoda homeopatické léčby byla uplatněna. Např. k léčbě dlouhodobých chronických problémů (tak silně rozšířených v naší populaci) je spíše vhodná klasická homeopatie, která vždy bere v potaz při výběru léku nikoliv jen samotnou patologii, ale i osobností rysy nemocného. Zjednodušené symptomatické přístupy jsou naopak vhodné k posílení organizmu v náhlých situacích, při zraněních ap. Ani o homeopatii však nelze říci, že má recept na všechno.

Pak ji zajímalo, zda jsou onemocnění, na něž působí homeopatika lépe než na jiná.

Nikoliv, homeopatická léčba, pokud je správně prováděna, je vhodná vždy, buď jako jediná nebo jako doplňková metoda. Nicméně ze své praxe mohu říci, že se nejvíce osvědčila při odstraňování dlouhodobých ekzémů, při poruchách imunity u dětí (zabraňuje opakování infekcí), při únavovém syndromu a u alergických onemocnění.

Poté napsala, že slyšela, že někteří lékaři tvrdí, že v homeopatii jde především o byznys. Co by se dalo říct proti tomu.

Jsou to ti lékaři, kteří nechtějí homeopatii přiznat žádnou účinnost. V pozadí je filosofický problém. Homeopatie léčí do nehmotna ředěnými přírodními látkami. Ty na principu rezonance stimulují nehmotný spirituální organizační princip v člověku. Porucha tohoto principu, nazývaného „dynamis“ nebo „vitální síla“ způsobuje v organizmu nemoci. Proto říkáme, že homeopatie neléčí nemoci, ale spirituální příčinu nemocí v člověku. Materialisticky orientovaná medicína ale tento spirituální rozměr člověka nechce uznat. Proto nemůže uznat ani účinnost homeopatie. Naštěstí máme v ústavě cosi o svobodě myšlení, a tak si každý o té věci myslíme, co chceme. Oni i my. Anglická královská rodina je, jak známo, velkým příznivcem homeopatie. Princ z Wallesu si nedávno, podle časopisu Independent, nechal udělat studii o používání alternativní medicíny, včetně homeopatie, v níž se tvrdí, že by důsledné používání alternativních metod mohlo ušetřit občanům až 3,5 miliardy liber ročně (asi 150 miliard korun) jen ve Velké Británii. Jinak, pokud je mi známo, nepatří homeopaté mezi bohatou vrstvu společnosti, a to ani v Německu nebo v Anglii, natož u nás. Mnozí z nich jsou mí přátelé. Homeopatické léky jsou levné a v klasické homeopatii, jíž jsem zastáncem, jedna pilulka může působit i několik měsíců, než je třeba lék podat znovu.

—————————

Odpovědi pravděpodobně vydavatele periodika neuspokojily, a proto se interview v novinách zřejmě nakonec neobjevilo.