Homeopatie je duchovní metoda léčení a je nebezpečně účinná

Položme si otázku: Proč je právě v této době tolik lidí chronicky (dlouhodobě) nemocných?  Zhruba 30 % dětí jsou alergici, zhruba 15 % astmatici (v r. 96 jen 4 %), mnoho dětí trpí opakovanými infekty, autismus… atd. A dospělí? Například v roce 2022 jsme měli v ČR 414 000 invalidních důchodců, což se pomalu blíží desetině  lidí v aktivním (pracovním) věku, kteří jsou tak těžce omezeni svými nemocemi, že ani nemohou vykonávat své povolání. Velmi naléhavý je problém tzv. duševních chorob, depresí, snížené radosti ze života. Tak bychom mohli pokračovat ve výčtu chronických zdravotních problémů dnešních lidí (třeba podle abecedy: artróza, bulimie, crohn, deprese, …) a nakonec se dál ptát: Jaktože pokrok v medicíně tomuto smutnému vývoji nezabránil? Není to třeba tak, že medicína (ta materialistická) něco hodně důležitého přehlédla?

V dlouhé historii lidstva a medicíny lékaři pohlíželi na člověka jako na bytost vytvářenou a udržovanou ve zdravém stavu jaksi shora, z vyšší jemné sféry.  Hippokrates, Avicena , Paracelsus, Descartes, Hahnemann  se v téhle věci perfektně shodovali a vždy hovořili o duchovní  životní síle. V jiných kulturách se tomuto jemnému informačnímu toku říká prána (v Indii) nebo čchi (v Číně).   Na konci 19. století ale postupně  ovládli pole  materialisté, podporovaní  korporacemi a následně státy. A tehdy začal útok proti homeopatii, která,  ač vzkvétající v 19. století, byla postupně marginalizována a vytěsňována a v ČSR za Gottwalda z ideologických důvodů dokonce úplně zakázána. Po dvou desetiletích velkého oživení zájmu veřejnosti a lékařů  se ale materialisté vzpamatovali,   historie se vrátila a homeopatie  byla před pár lety znovu vykázána (na rozdíl třeba od Slovenska a ostatních zemí) z praxe lékařů, pracujících v rámci oficiálního systému zdravotnictví (bylo jich původně 5000). Zatímco léčitelům a samoléčitelům je (dosud) povolena.

Zakladatel metody Hahnemann říká, že homeopatie je metoda léčení „spirituální životní síly“, jejíž narušení  se druhotně projevuje  v těle a mysli jako nemoc. To je samozřejmě pro naše materialisty tvrdé sousto. Povinná materialistická ideologie, která u nás přivodila první zákaz homeopatie, jim asi není příliš vzdálená. Takže nikdo neví, jak dlouho se homeopatie udrží v této tradiční svaté válce, vedené proti ní na všech frontách pod praporem „vědeckosti“.

Naštěstí tu máme Ústavu, říkající, že svoboda myšlení a filosofického názoru je zaručena. Naštěstí se stále dají koupit homeopatické léky. Naštěstí nám nikdo nemůže vzít vitální sílu, může ji jen rozladit. Naštěstí tu stále máme knihy a kurzy a můžeme studovat i praktikovat a navracet chronicky narušené zdraví sobě, svým dětem, blízkým nebo klientům v poradnách. Z komunistických časů si pamatujeme poučení, že chce-li člověk dům, musí si ho sám postavit. A protože tyto časy se do jisté míry vrací, určitě také platí, že stát se odbornicí (odborníkem) na spirituální vitální sílu, jejíž narušení způsobuje nemoci a jejíž homeopatická oprava nemoci (včetně chronických) odstraňuje, je určitě užitečné a perspektivní.