Homeopatie je cesta ke štěstí a svobodě

Představte si člověka, který uvnitř sebe, ve své mysli, hrozně trpí, protože má už léta bolesti kloubů, zad, močových cest, alergie, únavu, deprese… , avšak navenek se snaží působit normálně, k obrazu toho, co se za normální pokládá. Většinou či občas se mu ta přetvářka normality, alespoň na ulici nebo v práci, do jisté míry daří. Předčasně vrásčitou nebo místy zanícenou kůži natírá krémy a makeupem, na klouby bere léky proti bolesti, na nespavost léky na usnutí, antidepresiva polyká, aby zmírnil svůj neklid a chmurné myšlenky, na únavu pije kávu… Avšak ani jeho krásné šaty, lesklá auta a jiné vnější rekvizity nemohou před ním samým tu vnitřní nepohodu skrýt. Pokud přemýšlí o své budoucnosti, cítí se zoufalý a bezmocný, zcela odkázaný na dobrodiní potlačujících prostředků. Ty jej sice nikdy nezbavily jeho ekzémů a opakovaných bolestí hlavy nebo jiných dlouhodobých problémů, ale jak mu bylo od dětských let stále zdůrazňováno, žádná jiná možnost jak se udržet při životě neexistuje. Myslíte, že je to zcela výjimečný jedinec?  Když se podíváte na rostoucí čísla statistik chronických (= konvenčními metodami nevyléčitelných) nemocí, spíš se to asi týká většiny příslušníků naší civilizace. Imperativ dnešní doby zní: Uvnitř trpět, navenek dávat najevo, že je všechno cool a jak má být. Protože ten náš vnější technologický svět, v němž do sebe všechno mechanicky zapadá, je přece perfektní. Jen já na sobě a svých blízkých vidím, že perfektní nejsme. O chronických nemocech a jejich nevyléčitelnosti se  v médiích ani jinde veřejně  nemluví, takže se cítím izolován. Jako bych sem ani nepatřil.

Je tu však velká a dlouhodobá zkušenost lidstva ukazující  právě opačné věci. Vztahuje se k celostní medicíně a na  prvním místě ve světovém kontextu musíme jmenovat homeopatii, která je co do počtu uživatelů i množství vyléčených (nikoliv jen léčených) v jejím čele. Zohledňuje celého člověka, jeho vnitřek i vnějšek a je schopná vracet a udržovat  harmonii v těle i mysli, nastolovat celkové zdraví. Jenže: Slyšeli jste někdy  v nějakém televizním seriálu slovo homeopatie? Říkali snad o ní ve zprávách někdy něco pozitivního? Například že byla součástí životního stylu pěti papežů, sedmi amerických prezidentů, že osoba, jež získala Nobelovu cenu míru a byla svatořečena byla homeopatka (jmenuje se sv. Tereza z Kalkaty)? Že současná anglická královna, jíž je 96 let, měla homeopatického lékaře?  Media a školní osnovy nemají homeopatii rády (nebudu se zde zabývat otázkou proč, to by byl článek sám pro sebe), takže se tváří, že neexistuje. Jak by mohli lidé tam rozhodující veřejně připustit, že homeopatie dokázala vyléčit i takové věci jako je autismus, dlouhodobý ekzém, bolesti kloubů, zad, hlavy, únavu, virosu, astma, nespavost, alergii, hemeroidy, návaly v přechodu či špatnou náladu? Že je v její moci postupně udělat  zdravého i z mnohočetně nemocného? Že působí jemně a bez vedlejších účinků, a to i preventivně? Že vidí člověka nikoliv  jako mechanicko-biologický systém, ale jako  individuální bytost vybavenou duší a svobodnou vůlí? Jako bytost nikoliv izolovanou, ale provázanou s celou přírodou?

Homeopatie dělá to všechno a mnohem víc, jak ukazuje zkušenost velkého množství lidí po dvě stě let její existence. Přesvědčit se o tom může každý, kdo se dá její cestou, studuje její pravidla a naučí se je v praxi používat. Ale musí se k tomu propracovat sám, nikdo ho tím směrem nepostrčí.

Na homeopatii je krásné, že nejsme odkázání jen na odborníky, můžeme se jimi prostě sami stát a používat její „zázraky“ jak u sebe, tak u druhých kolem. Někdy lze dát účinnou pomoc i tam, kde už bylo učiněno mnoho neúspěšných pokusů jinými metodami. Není nutné mít žádné zvláštní schopnosti nebo mimořádnou paměť nebo akademický titul. Jakmile člověk pochopí homeopatický systém, tak odlišný od hrubého materialismu bujícího kolem, otevře se zářivý svět nových možností – jak o něm čtete na těchto stránkách. Homeopatie je cesta ke svobodě, a to i ke svobodě od nemoci. Každý na ni může vykročit a je to jen otázka svobodného rozhodnutí.