Homeopatická prevence nemocí

Isaac Golden PhD (MA), D. Hom., N.D., B.E.(Hom)

Autor působí v Austrálii

1. Úvod

První doložené použití konkrétních homeopatických léků k prevenci proti určitým chorobám, metoda známá jako Homeoprofylaxe (HP), je doloženo v roce 1801.

V tomto roce napsal Hahnemann, zakladatel homeopatie, článek nazvaný Léčba a prevence spály, ve kterém popsal své úspěchy při léčbě pacientů se spálou dosažené použitím léku Belladonna 30. Popsal také, jak v jiných případech lék používal k prevenci infekcí.

Lék vybral na základě podobnosti mezi symptomy, o kterých věděl, že je Belladonna vyvolá při podání zdravým lidem, a obvyklými symptomy spály. Zákonem podobnosti – základním pravidlem homeopatie – se při výběru léků jak pro léčbu, tak pro prevenci nemocí řídili homeopaté od roku 1801 za účelem nabídnout prevenci specifických nemocí.

Seznam praktikujících homeopatů, kteří popsali použití HP léků ve své praxi k prevenci specifických nemocí, vypadá jako publikace „Kdo je kdo“ mezi mistry homeopatie.

Odmítavý postoj vůči praktikování HP však zaujímají jak klasičtí lékaři, tak někteří homeopaté. Ti první tvrdí, že HP nefunguje (což tvrdí zároveň i o homeopatické léčbě) a ti druzí jsou přesvědčeni, že je to v rozporu s filozofickým hlediskem, anebo by se měla používat jen v akutních situacích.

V následujících odstavcích se budeme zabývat oběma názory. Nejprve předložíme důkazy potvrzující bezpečnost a účinnost HP. Dále zmíníme hlavní výtky použití HP a pokusíme se je detailně objasnit a vysvětlit. Doufáme, že vám tak předložíme oboustranně vyvážený pohled na toto obtížné a často kontroverzní téma.

2. Historické důkazy pro obhajobu Homeoprofylaxe

Jak jsme již uvedli, od dob Hahnemanna popsalo použití HP mnoho dalších homeopatů. Patří mezi ně nejvýznamnější homeopaté jako Boenninghausen 1849 (p. 303), Burnett 1884, Kent 1900 (p. 229), Close 1920 (p. 20), Shepherd 1967, Sankaran 1972, Speight 1982, Eizayaga 1991 (pp. 282–286) a mnoho a mnoho dalších (viz odkazy níže).

Tento seznam by měl přimět homeopaty, kteří nesouhlasí s používáním HP, aby se zamysleli nad tím, proč jsou přesvědčeni, že Hahnemann a ostatní uvedení homeopaté neměli pravdu, zatímco oni sami pravdu mají!

Myslím, že je vhodné, abych zde krátce popsal své vlastní zkušenosti s používáním HP. Rodičům dětí nabízím již od roku 1986 program HP. V té době jsem začal shromažďovat statistická data a nedávno jsem znovu zanalyzoval dotazníky z prvních 10 let odevzdané rodiči dětí, které se programu účastnili.

Za tu dobu jsem získal 1305 dotazníků, z nichž každý zachycoval jeden rok života dítěte. Analýza není statisticky dokonalá, protože odpovědělo 70 % dotazovaných (ze statistického hlediska minimální hranice), ale dověděli jsme se řadu jedinečných praktických informací.

Mimo to, že jsem v kontaktu s rodiči, kteří se zúčastňují mého programu, často se mnou konzultují i jiní rodiče a praktičtí lékaři. Na toto téma jsem vydal dvě knihy a napsal mnoho článků, které se objevovaly v nejvýznamnějších médiích. Přestože jsou výdělky z HP velmi nepatrnou částí mého příjmu, zabírá největší část mého času a energie.

Tabulka 1 popisuje program, který v současné době používám a Tabulka 2 je shrnutím doposud dosažených výsledků:

3. Bezpečnost a účinnost Homeoprofylaxie

a) Bezpečnost

Všechny zúčastněné strany v této debatě se shodují, že HP léky, stejně jako všechny homeopatické léky, jsou netoxické. Neznamená to ale, že nemohou někdy vyvolat reakce. Stejně jako je tomu u homeopatické léčby, i u HP mohou léky stimulovat pacientovu léčebnou energii, která se projeví pročišťujícím nebo detoxikačním účinkem.

Podle mého výzkumu 10 % dětí, které se zúčastnily mého programu, nějakým způsobem reagovaly. Většina reakcí byla velmi mírná a krátká. Velmi zajímavé byly komentáře, kde se objevovalo spojení mezi vystavením nemoci a reakcí na léky. Například rodiče řady dětí, jež měly reakci na lék Diphtherinum (nosoda záškrtu), udávali, že v dětství prodělali záškrt. Lék způsobil očistný a s největší pravděpodobností i léčivý proces.

Analýza mnoha komentářů uvedených rodiči na konci dotazníku ukázala, že celkové zdraví dětí účastnících se programu bylo výborné. Rodiče a uplynulý čas potvrdily, že děti z tohoto programu jsou mnohem zdravější než jejich stejně staří kamarádi.

Můj výzkum tedy nepřinesl žádné důkazy o tom, že by používání HP nějakým způsobem zhoršovalo celkové zdraví dětí účastnících se programu. Opak byl pravdou. Závěrem proto mohu říci, že HP poskytuje netoxickou, neinvazivní metodu prevence nemocí.

b) Účinnost

Z mého výzkumu je patrné, že HP poskytuje 89 % míru ochrany. Jsou zde zahrnuty zprávy o nemocech, které byly tak mírné, že nebylo zcela jasné, zda dítě danou nemoc opravdu prodělalo. Podle mého názoru je 89 % konzervativním odhadem účinnosti.

Takováto úroveň účinnosti je více než srovnatelná s mírou ochrany u vakcín propagovaných v lékařských časopisech. Jejich míry se pohybují mezi 75 % a 95 %, což jsou nejlepší odhady. Nic na této plantetě nemůže dosáhnout 100% míru ochrany proti infekční chorobě.

Podstatnou úlohou mé studie je, že podporuje historické důkazy účinnosti HP. Přestože nebyly provedeny žádné další významné dlouhodobé studie, existují významné klinické důkazy posledních 200 let, které ukazují vysokou míru ochrany při použití HP.

Můj vlastní výzkum a zkušenosti, stejně jako ostatních, výrazně poukazují na to, že HP poskytuje vyšší míru prevence proti konkrétním nemocem něž metody celkové prevence, jež nejsou zaměřené na konkrétní nemoci.

Intuitivně bychom to sice očekávali, ale v žádném případě se tím nesnižuje velký přínos metod používaných k celkovému zlepšení imunitního systému – metody jako je vhodná dieta, stabilní citové zázemí, chiropraktické a osteopatické zákroky a zejména pak anti-miasmatickou konstituční homeopatickou léčbu.

c) Shrnutí

Z daných informací je zjevné, že HP poskytuje netoxický způsob prevence konkrétních nemocí, že nestimuluje uzdravující proces a někdy může u lidí vyvolat mírnou reakci, a že poskytuje významnou míru ochrany, minimálně srovnatelnou s vakcínami.

A jestli nic jiného, tak je závěrem třeba říci, že je HP skutečnou alternativou očkování.

Jinou otázkou je, zda máme vůbec takovou ochranu poskytovat, a pokud ano, zda je HP nejlepší dostupnou metodou.

Abychom mohli na otázku odpovědět, podíváme se nyní na některé argumenty homeopatů proti HP.

Tabulka 1: Homeopatický program prevence proti infekčním chorobám

Doporučená doba Lék Potence

1 měsíc Pertussin 200

2 měsíce Pertussin 200, M, 10M

4 měsíce Lathyrus Sativus 200

5 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

6 měsíců Haemophilis M

7 měsíců Haemophilis M, M, M

9 měsíců Diphtherinum 200

10 měsíců Diphtherinum 200, M, 10M

11 měsíců Tetanus Toxin 200

12 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

13 měsíců Pertussin 200, M, 10M

14 měsíců Morbillinum 200

15 měsíců Morbillinum 200, M, 10M

16 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

17 měsíců Haemophilis M, M, M

19 měsíců Parotidinum 200

20 měsíců Parotidinum 200, M, 10M

22 měsíců Diphtherinum 200, M, 10M

24 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

26 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

28 měsíců Haemophilis M, M, M

32 měsíců Pertussin 200, M, 10M

41 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

46 měsíců Haemophilis M, M, M

50 měsíců Diphtherinum 200, M, 10M

54 měsíců Morbillinum 200, M, 10M

56 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

60 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

Vztah Lék – Onemocnění: Pertussin – Černý kašel; Tetanus Toxin – Tetanus; Parotidinum – Příušnice; Haemophilis – Hib Influenzae; Lathyrus Sativus – Obrna; Diphtherinum – Záškrt; Morbillinum – Spalničky

4. Argumenty některých homeopatů proti Homeoprofylaxi

Někteří praktikující homeopaté jsou přesvědčeni, že HP se nezakládá na homeopatických principech.

Jak jsme již řekli dříve, výběr homeopatických léků se řídí Zákonem podobnosti. Výběr léků používaných v HP je však také založen na tomto principu, tzn. HP léky jsou ve zdravém člověku schopny vyvolat symptomy podobné běžným symptomům dané nemoci, anebo jsou schopny takovéto symptomy odstranit u nemocného člověka.

V homeopatii se podávání léků řídí Zákonem minimální dávky , který říká, že se má použít jen co nejmenší množství léku potřebné k vyvolání léčebného procesu. V mém HP programu podle stejného zákona vybírám dávku pro každou jednotlivou kombinaci léků/nemocí, tj. používám nejmenší dávku každého léku, o kterém se domnívám, že spolehlivě vyvolá středně dlouhou ochrannou reakci proti cílové nemoci.

Proto je nesprávné tvrdit, že není HP v souladu s homeopatickými principy objevenými Hahnemannem. Ze stejných důvodů i Hahnemann sám používal HP a byl velkým advokátem prevence nemocí v některých situacích.

Někteří homeopaté se domnívají, že bychom měli pacienty nechat se nakazit nemocí a pak léčit existující symptomy nemoci, nikoli snažit se zabránit vzniku nemoci.

Částečně se tento argument odvíjí od myšlenky, že je HP neslučitelné s homeopatickými principy. My jsme však ukázali, že slučitelná je.

Je pravda, že u zdravých dětí mají infekční onemocnění poměrně mírný průběh a snadno se homeopatickými léky léčí . Předpokladem však je, aby byl včas po ruce zkušený homeopat, což je podmínka často téměř nereálná v zeměpisně tak rozlehlých zemích jako je například Austrálie.

Dalším předpokladem je, že má dítě již dobře vyvinutou imunitu. Bohužel tomu tak není u špatně živeného dítěte žijícího v nehygienických podmínkách.

Pravda však je, že nakažení a přemáhání jednoduchých infekčních nemocí pomáhá dítěti v prvních letech života posílit imunitní systém.

Nejsem si vědom žádných důkazů, které by potvrzovaly, že dítě musí prodělat všechny infekční nemoci, aby bylo zcela zdravé. Naopak tato hypotéza zní dosti hloupě.

Já osobně klidně nechávám děti prodělat takové nemoci jako jsou spalničky a příušnice a teprve pak je léčím. Tak postupuji u svých dětí. Bezpochyby bych ale raději předešel nemocem jako je černý kašel u malého kojence než abych ho léčil (což jsem samozřejmě mnohokrát proved), i když se pomocí homeopatie výborně léčí. Onemocnění a léčebný proces mohou být jak pro dítě, tak pro rodiče velmi traumatické.

Ve svém programu zdůrazňuji, že záleží na rozhodnutí rodičů, proti kterým nemocem chtějí použít prevenci.

Problém rozhodování rodičů je dalším tématem, kterým se budeme zabývat.

Někteří lékaři a homeopaté si myslí, že rodiče by neměli mít právo rozhodovat o tom, jakou prevenci děti dostanou.

Mnoha čtenářům nejprve bude tento názor připadat šokující. Někteří homeopaté však opravdu věří, že (a) konstituční léčba je jedinou správnou metodou prevence nemocí a/nebo že (b) nechat dítě onemocnět infekční chorobou a pak teprve léčit je jedinou správnou homeopatickou metodou.

Tito homeopaté si myslí, že je jejich povinností vést rodiče cestou, o které je on sám přesvědčen, že je pro dítě nejlepší. Pokud ze začátku rodiče nechápou nebo nesouhlasí, homeopat by je měl přesvědčit.

Oprávněnost tohoto postoje samozřejmě závisí v první řadě na tom, zda jsou názory daného homeopata správné. Já nesouhlasím ani s jedním z názorů (a) ani (b) zmíněných výše a stejně tak s nimi zjevně nesouhlasil ani zakladatel homeopatie, jenž sám používal HP.

Podle mého názoru je problematika prevence nemocí jedna z nejsložitějších, kterým rodiče čelí. Pokud rodiče udělají to, o čem jsou upřímně přesvědčeni, že je to nejlepší pro jejich dítě, po zvážení rozdílných názorů, pak nemohou udělat více. Já osobně velmi rád podporuji takové rodiče, ať už se rozhodnou jakkoli.

Mám pacienty, kteří nechávají děti očkovat. Jsem připraven jim pomáhat a to bez ohledu na mé osobní názory na očkování. Mám pacienty, kteří mají jen konstituční léčbu a ne HP, někteří používají HP a někteří využívají homeopatii jen při akutních problémech a neuplatňují žádnou metodu prevence. Pomáhám jim všem.¨

Někteří homeopaté jsou přesvědčeni, že podávání homeopatických léků pacientům, kteří netrpí žádnou nemocí, má rušivé účinky.

V praxi jsou naše znalosti homeopatických léků založené na procesu zvaném proving. Celý proving je ve skutečnosti placebem kontrolovaný proces, kdy ani jedna strana neví, jaký bude výsledek.

Při provingu se podávají homeopatické potencované léky lidem, kteří netrpí žádnou nemocí.

Hahnemann sám prohlásil, že správně provedený proving testované osobě nemůže ublížit a naopak jí pomůže upevnit zdraví.

Stejně tak není důvod, proč by se účinek uváženého použití HP měl lišit od účinků běžných provingů. Jak jsem již jednou zmínil, můj empirický výzkum jasně ukazuje, že děti účastnící se mého programu se těší celkově výbornému zdraví.

Zajímavé také je, že mnoho lékařů zastávajících názor, že HP má rušivý efekt pro organismus a zdraví dítěte, zároveň souhlasí se správně provedenou metodou vystavení dítěte zátěži infekčních chorob a věří, že tato metoda posiluje imunitní systém dítěte.

Kdosi prohlásil, že použití vhodného léku odpovídajícího určité chorobě ve skutečnosti také zatíží imunitu, ale jen v míře podobné velmi slabé formě nemoci. Tvrzení částečně dokládají zjištění o stimulaci protilátek po použití léku odpovídajícího nemoci v některých případech ( jsou také zaznamenané případy, kde se protilátky nestimulovaly).

Pokud jsou tato tvrzení správná, pak by mělo šetrné užívání HP také bezpečně pomoci posílit imunitní systém dítěte. Tato možnost je v souladu se zprávami rodičů, kteří popisovali velmi dobré celkové zdraví a prospívání svých dětí, jež se účastnili HP programu.

Někteří lékaři jsou přesvědčeni, že k prevenci infekčních chorob by se měla používat pouze konstituční léčba.

Vyplývá to z poznání, že konstituční léčba zvýší celkovou odolnost vůči všem nemocem a zmírní intenzitu symptomů, pokud dojde k nakažení nemocí.

Ve své vlastní praxi mám řadu pacientů, kteří vůbec nepoužívají HP léky a zcela se při prevenci proti infekčním onemocněním spoléhají na konstituční léčbu. Já s tím rád souhlasím, protože tito rodiče vědí a chápou, co dělají a sdílí se mnou důvěru v opodstatněnost takového přístupu k zdraví jejich dětí.

Mnoha rodičům však nestačí pouze konstituční léčba (mnoho z nich ke mně přijde aniž by věděli, co je homeopatie). Vysvětlím jim, jak nejlépe umím, podstatu homeopatie a myslím, že součástí mé práce není odmítnout nebo se snažit změnit jejich názor na spolehlivou metodu prevence proti infekčním onemocněním, která je bezpečnější než očkování.

Říkám rodičům, jaké mají možnosti a na nich zůstává rozhodnutí, jak dál postupovat.

Rád bych ještě jednou zdůraznil, že jsem přesvědčen o velké účinnosti konstituční léčby a je nejlepší k tomu, aby zajistila dítěti nejlepší možné celkové zdraví v průběhu celého života. Zároveň věřím, že konstituční léčba není tak účinnou prevencí proti konkrétním jednotlivým infekčním onemocněním jako správně vybraný lék odpovídající konkrétní nemoci.

K dyž přijdou rodiče, kteří si přejí jak konstituční léčbu, tak HP, pak má konstituční léčba přednostní právo a HP léky se přizpůsobí tak, aby odpovídaly podaným konstitučním lékům. HP program zkrátka lze odsunout na pozdější dobu, pokud jsou k tomu vhodné okolnosti.

Zcela chybná je domněnka, že bych nepřistoupil ke konstituční léčbě, dokud není skončen HP program.

Někteří lékaři a homeopaté jsou přesvědčeni, že je v mém programu příliš mnoho dávek léků.

Někteří sice potvrzují, HP funguje, ale myslí si, že podání jsou příliš častá, anebo že jsou potence příliš vysoké.

V hlavním programu dochází k podání léků celkem 28krát v průběhu pěti let, v průměru jedna dávka každé dva měsíce. Ve skutečnosti se často léky podávají s většími intervaly, protože ne všichni rodiče chtějí využít všechny léky programu a mnoho z nich má zpoždění. Jsou ale i rodiče, kteří přesně program dodržují.

Za efektivní a výkonnou dávku léku při jednom podání považuji trojitou dávku 200M a 10M během 24 hodin. Trojitá dávka jako taková funguje při léčbě a stejně tak i při prevenci.

Nejčastěji podávané léky v programu, Haemophilis, Lathyrus Sativus a Tetanus toxin, se podávají jen pětkrát – průměrně méně než jednou za rok. V praxi homeopaté zjišťují obtíže obvykle, když se lék opakovaně podává po krátké době – kritická doba do velké míry záleží na citlivosti pacienta.

Opakování po roce těžko způsobí takovéto problémy nebo zhoršení podobné „provingu“. Opět se odvolávám na praktické zkušenosti, které neukazují žádné známky dlouhodobých zdravotních problémů, které by předávkování jinak způsobilo.

Důvodem k počátečnímu podání potence 200c u každého léku je, abych odhalil jakoukoli přecitlivělost pacienta, pro kterého by trojitá dávka byla příliš silná. Dávkování se pak vhodně upravuje.

Někteří homeopaté se domnívají, že HP by se měla používat k prevenci infekčních chorob jen v případě epidemie.

Správně si všimli, že většina odkazů na HP se v literatuře týká používání léků v akutních situacích epidemií. Tento fakt ale nijak nevyvrací možnost používat léky k dlouhodobé prevenci.

Je to spíše pochopení podstaty mnoha epidemií, které se šířily v jasně rozpoznatelných a předvídatelných vlnách Evropou v letech 1 700 až 1 800.

Ve svém počátku homeopatie slavila úspěchy právě při léčbě epidemií a jejich prevenci. Je velká ostuda, že se tento historický fakt nevyučuje v naturopatických, homeopatických i klasických lékařských školách. Kdyby tomu tak bylo, nevedla by se dnes žhavá debata o HP a byla by lépe přijímána.

V mnoha vyspělých zemích se v současné době stále vyskytují nebezpečné choroby.

V Austrálii stále existuje černý kašel ať to média hystericky zveřejňují nebo ne. Stejně je to i se spalničkami. Také obrna je potenciálním nebezpečím v zemích, kde se používá orální vakcína obrny.

Takže dilema těch, kteří chtějí omezit používání HP na epidemické situace je: Věří, že HP účinkuje; věří, že by se měla používat k prevenci určitých nemocí , pokud dojde k epidemii; některé z těchto nemocí se v naší společnosti stále vyskytují.

Musí si odpovědět na následující otázky: Kdy můžeme mluvit o epidemii? Kolik dětí se musí nemocí (proti které chce lékař použít prevenci) nakazit, než se lékař rozhodne, že čas nasadit prevenci? Kolik žádostí o prevenci lékař odmítne než prevenci podá? Je správné odmítnout podat preventivní lék, pokud se rodič domnívá, že je dostatek důkazů o existenci nemoci?

Přes všechna tvrzení druhé strany jsem nikdy neslyšel uspokojivé odpovědi na tyto otázky.

Má odpověď je jednoduchá: Kde je infekční choroba, proti které se chce někdo prevencí chránit a pokud se nemoc ve společnosti vyskytuje, i když její aktivita může kolísat, tam použijte HP.

HP je dostupná, levná, bezpečná a vysoce (i když ne perfektně) účinná.

Někteří homeopaté tvrdí, že HP léky nebyly prověřeny a prohlášeny za bezpečné.

Otázka, co je důkazem, je velmi zajímavá. Mnoho postupů tradiční medicíny prokazovalo svou platnost po desetiletí či staletí než je „lékařská věda“ uznala jako fakt. Dokud nebyla lékařská věda schopna prokázat svými vlastními metodami, že terapeutický postup má svůj vlastní pochopitelný mechanismus působení, odmítala přijmout praktickou skutečnost jeho účinnosti.

Terapeutické postupy jako je herbalismus, akupunktúra, naturopatické dietní poradenství byly všechny zesměšňovány lékařskou vědou a nyní jsou opožděně přijímány jako účinné.

V současné době je lékařskými vědci zpochybňována homeopatie a za nějakou dobu se jim podaří potvrdit, že je účinná. Milióny lidí, kteří ji používají denně samozřejmě již vědí, že je účinná. Ujistili se o této skutečnosti v té nejdůležitější laboratoři ze všech – skutečném světě.

Opravdová věda by neměla být tak zaujatá a uzavřená. Pokud metoda funguje, i když není pochopena ve smyslu současných lékařských modelů, opravdový vědec by to měl považovat za výzvu k prozkoumání dosud neprobádaných končin.

Začal jsem se věnovat homeopatii ze dvou důvodů: (a) byla dobře filozoficky podložená a ucelená a (b) viděl jsem, že funguje.

Byl to jediný důkaz, jenž mně i tisícům dalších homeopatů stačil k tomu, abychom tento léčebný postup používali se sebevědomím a úspěchem. Tento důkaz je aplikovatelný jak na léčbu, tak na prevenci.

Kupodivu nalezneme i takové homeopaty, kteří tvrdí, že HP není účinná, protože není „vědecky“ objasněna. Ano, není – a stejně tak není ani homeopatická léčba (jen se zeptejte většiny lékařů).

Jeden homeopat, můj známý, zašel velmi daleko a představil pseudo-vědecké odhalení historických důkazů demonstrujících účinnost HP. Později svá tvrzení odvolal a prohlásil, že krátkodobá HP pravděpodobně je účinná. Později ještě dodal, že by krátkodobou HP použil.

Došel však k závěru, že prokázal „nevědeckost“ dlouhodobé HP. Jediné, co prokázal, byla kolísavost jeho myšlenek, důkaz nepřinesl žádný.

Někteří lidé praktikující všechny možné terapeutické postupy tradiční medicíny mají pocit, že musíme prokázat svou „vědeckost“. Já věřím, že musíme pravdivě přistupovat k našemu vlastnímu systému medicíny a stát se co nejkompetentnějšími. Věda nás časem dostihne.

Neříkám, že nemáme být důslední, nebo nemáme provádět výzkum či shromažďovat data. Čtenáři vědí, že jsem se o výzkum pokusil já sám. Věřím, že značné množství dat, která jsem nashromáždil, poskytuje dodatečný důkaz o bezpečnosti a účinnosti HP, i když není vědecky objasněná.

Homeopatie není teorie – je to praktická disciplína. Svou hodnotu prokázala svými účinky, tak buďme hrdí na to, že jsme homeopaté, a že se budeme omlouvat, protože jiný model, který nemá filozofické opodstatnění a má mnoho praktických nedostatků, náš postup neuznává.

Někteří homeopaté jsou přesvědčeni, že upozornění na potřebu HP je zbytečným strašením některých rodičů.

Srovnávají kampaně ortodoxní medicíny, které mají za cíl vyvolat strach a zvýšit tak počet očkování, a mým výrokem, že HP je bezpečnou a srovnatelně účinnou alternativou očkování a že já osobně bych raději u některých nemocí volil prevenci, než je musel léčit.

Chápu, že homeopaté, kteří striktně zastávají některé z názorů zmíněných dříve, mohou věci vidět tímto způsobem.

Obavy spojené s používáním metody (očkování), která může mít v některých případech ničivější důsledky než nemoc, které má být zamezeno, jsou velmi vážné. HP může obavy zmírnit či odstranit, protože je netoxická.

Co se týče strachu z nakažení infekční nemocí – jak jsem již řekl, je v některých případech oprávněný a v některých neoprávněný. Nedomnívám se, že se obavy rodičů zvýší, pokud jim nabídneme vyzkoušené varianty a podpoříme je v jejich vlastním rozhodnutí.

V praxi se často setkávám s tím, že mi rodiče sdělují, jaká je jejich úleva, když našli bezpečnou a relativně účinnou metodu prevence chorob.

Stejně jako většina homeopatů jsem se již musel potýkat s důsledky zastrašování rodičů a nemyslím si, že by rozumné užívání HP nějakým způsobem vyvolávalo v rodičích strach. Ve skutečnosti se zdá, že hlas oponentů HP z řad homeopatů má za důsledek značné pochyby rodičů (a tedy i obavy) tam, kde není k pochybám důvod co do účinnosti a bezpečnosti HP.

5. Jak Homeoprofylaxe funguje?

Stejně jako u homeopatické léčby není možné podat vysvětlení mechanismů, na kterých jsou účinky HP založeny, v současných ortodoxních vědeckých termínech.

Vývoj na poli kvantové fyziky, „paměti“ molekul vody, působení enzymů a v dalších takových oblastech poskytne jednou ortodoxní vědě model, který bude schopná pochopit a přijmout.

Homeopatie je účinnou a bezpečnou metodou léčení již 200 let. Je účinná při léčbě. Je účinná při prevenci. Jsou to prokazatelná fakta pro všechny mimo zarputile uzavřených pozorovatelů.

Mechanismus působení HP můžeme homeopaticky vysvětlit ve smyslu predispozice nebo citlivosti – homeopaté to nazývají přecitlivělostí.

Víme, že existuje něco, co předchází molekulárním reakcím, odhalení antigenů. Například Evropané přinesli na ostrovy v jižních mořích při prvních kontaktech pro ně jednoduchá onemocnění. Mnoho ostrovanů zemřelo, ještě více onemocnělo a poměrně malá část obyvatelstva nevykazovala žádné známky onemocnění i přes kontakt s nemocí.

Nebyli očkováni a ani v nich nebyly přítomny protilátky – takže co ochránilo tuto menšinu?

Podobně, jak je možné, že řada lidí je v kontaktu s chřipkou, angínou, nebo běžným nachlazením a zůstanou v pořádku, zatímco ostatní se nakazí – anebo opačně.

V homeopatii se říká, že pokud není člověk přecitlivělý vůči dynamickému podnětu antigenu (každá fyzická substance má svůj vlastní energetický obraz), fyziologická reakce, kterou medici nazývají „onemocnění“, se neobjeví.

Míra přecitlivělosti člověka se může celkově změnit konstituční léčbou, anebo se může změnit její konkrétní část použitím léku odpovídajícího konkrétnímu antigenu.

Vhodný lék upraví citlivost pacienta vůči konkrétní nemoci nebo přecitlivělost vůči dynamickému podnětu specifického antigenu, čímž zamezí fyziologickým změnám vyvolaným dynamickým podnětem, anebo zmírní jejich intenzitu.

Například když je pacient alergický (přecitlivělý) na stromy druhu Rhus Tox, pak se po podání potencovaného Rhus Tox pacientova přecitlivělost zmírní, případně zcela vymizí. Jinými slovy, správně podaná potence antigenu může změnit míru citlivosti pacienta na antigen.

Stejným způsobem správně podaná potence antigenu spalniček může změnit míru přecitlivělosti pacienta na antigen. Takto lze jednoduše vysvětlit účinky HP. Podrobnější vysvětlení mechanismu působení je již nad rámec mého článku.

Některým čtenářům může podané vysvětlení připadat „nevědecké“ a absolutně nepřijatelné. Je to pochopitelné. Měli by si však uvědomit, že zásadním předpokladem u každého terapeutického postupu je jeho fungování v praxi.

HP se úspěšně aplikuje již 200 let, účinně se používá dnes a bude účinná i za dalších 200 let z jednoho prostého důvodu: je založena na přírodním zákonu. Platnost Zákona podobnosti je neměnná.

6. Shrnutí

Cílem mého článku bylo stručně čtenářům představit použití HP programu a výzkumu, který jsem 12 let prováděl, abych doložil bezpečnost a účinnost programu.

Výzkum jsem zveřejnil k podpoře 200 let dlouhé klinické zkušenosti během níž se homeopatické léky úspěšně používaly jak k léčbě tak k prevenci infekčních chorob.

Probrali jsme zde nejzávažnější kritiky a otázky ohledně HP vyslovené některými homeopaty. Myslím, že jsem poskytl dostatečné vysvětlení ve všech ohledech – ale to může posoudit jen čtenář.

Věřím ve flexibilitu v rámci zákona. HP je založena na Zákonu podobnosti – zákon tvořící podstatu veškeré homeopatické praxe. Jeho užití v praxi se může podle potřeby lišit. Jeho užití může pokrýt širokou škálu potřeb pacientů – počínaje pacienty, kteří využívají HP jen v akutních stavech epidemií, a konče těmi, kteří využívají střednědobou prevenci proti řadě infekčních chorob.

HP lze používat i souběžně s konstituční léčbou, pokud to pacient vyžaduje. Lze ji použít u pacientů, kteří nemají ponětí o tom, co je homeopatie. Ve své praxi jsem zjistil, že pro mnoho rodičů je představení HP užitečné jako úvod k dalšímu obecnějšímu využití homeopatických léků v jejich rodinách.

Je to netoxická metoda a pokud je správně používána, je velmi bezpečná. Přes 200 let se potvrzuje její obecná (i když ne absolutní) účinnost.

Věřím, že homeopaté mohou být pyšní, ale i vděční, že díky úsilí Samuela Hahnemanna máme léčebnou metodu, která nabízí nejen bezpečnou a účinnou léčbu nemocí, ale také obecnou a specifickou prevenci nemocí.

HP bude vždy pro ty, kteří chápou její užití, malá, ale velmi významná část široce využívané léčebné metody, kterou je homeopatie.

Tabulka 1: Homeopatický program prevence proti infekčním chorobám

Doporučená doba Lék Potence

1 měsíc Pertussin 200

2 měsíce Pertussin 200, M, 10M

4 měsíce Lathyrus Sativus 200

5 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

6 měsíců Haemophilis M

7 měsíců Haemophilis M, M, M

9 měsíců Diphtherinum 200

10 měsíců Diphtherinum 200, M, 10M

11 měsíců Tetanus Toxin 200

12 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

13 měsíců Pertussin 200, M, 10M

14 měsíců Morbillinum 200

15 měsíců Morbillinum 200, M, 10M

16 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

17 měsíců Haemophilis M, M, M

19 měsíců Parotidinum 200

20 měsíců Parotidinum 200, M, 10M

22 měsíců Diphtherinum 200, M, 10M

24 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

26 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

28 měsíců Haemophilis M, M, M

32 měsíců Pertussin 200, M, 10M

41 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

46 měsíců Haemophilis M, M, M

50 měsíců Diphtherinum 200, M, 10M

54 měsíců Morbillinum 200, M, 10M

56 měsíců Lathyrus Sativus 200, M, 10M

60 měsíců Tetanus Toxin 200, M, 10M

Vztah Lék – Onemocnění: Pertussin – Černý kašel; Tetanus Toxin – Tetanus; Parotidinum – Příušnice; Haemophilis – Hib Influenzae; Lathyrus Sativus – Obrna; Diphtherinum – Záškrt; Morbillinum – Spalničky

Tabulka2: Shrnutí výsledků nashromážděných za 10 let do roku 1997

Jen malý počet a procento dětí zúčastněných v tomto programu trpěly onemocněním, které bylo zahrnuto v programu. Větší vypovídací hodnotu však má, kolik z nich bylo ve styku s nemocí. Podle našich číselných údajů jen 11 % dětí, které byly ve styku s infekcí, se nakazilo, a 89 % nikoli.

POZNÁMKA: V programu byly použity jednotlivé dávky v potenci M až do roku 1991 (v dotazníku Sada 1-5). V současném programu podávám trojité dávky, které postupně zvyšuji. (v dotazníku Sada 6-10). Nejnovější průzkum porovnává oba programy, jak je znázorněno v tabulce č. 2. Tato čísla využijeme v následujících odstavcích, kde se budeme zabývat bezpečností a účinností HP a stejně tak praktickým využitím této metody. Analýza se vztahuje i na léky používané k ochraně proti různým nemocem, se kterými se mohou setkat cestovatelé na svých cestách po celém světě.

Odkazy na Homeoprofylaxi v literatuře

Nejužitečnější přehled literatury naleznete v knize od Dr P. Sankarana, kde podává odkazy na 92 homeopatů:

Sankaran, P 1971, Prophylactics in Homoeopathy. Hom. Medical Publishers

Další literatura:

Boenninghausen, C, 1849, ‘Brief Instructions for non-physicians concerning the prophylaxis and treatment of asiatic cholera’, Lesser Writings, Jain, 1986.

Burnett, J 1884, Vaccinosis and its Cure by Thuja; with Remarks on Homoeoprophylaxis, repub. WHL 1992.

Kent, J 1900, Lectures on Homoeopathic Philosophy, repub. Jain, 1954.

Close, S 1920, The Genius of Homoeopathy, repub. Jain 1991.

Shephard, D 1967, Homoeopathy in Epidemic Diseases, Health Science Press, 1981.

Speight, L 1982, Homoeopathy and Immunisation, Health Science Press.

Eizayaga, F, 1991, Treatise on Homoeopathic Medicine, E Marecel, Buenos Aires.