Druhé similimum

Peter Chappell

Překlad Mgr. Jana Vlková

Nakladatelství Alternativa připravuje české vydání knihy anglického homeopata o nové a převratné metodě léčení nemocí.

Peter Chappell byl jedním z prvních zahraničních učitelů, kteří u nás přednášeli už na začátku devadesátých let homeopatii, tehdy v naší zemi úplně nový obor léčby. Jeho knížka Homeopatická samoléčba, prvně vydaná v češtině nakladatelstvím Altgernativa v roce 1994, se do dnešní doby dočkala několika reprintů a značné obliby.

Před tím, než se Peter stal profesionálním homeopatem, působil jako počítačový expert a matematik. V posledních několika letech se mu podařilo obě profese sloučit a vytvořit zcela novou a původní metodu v rámci homeopatie. O této nové metodě, o její filosofii a hlavně praxi je nová kniha, která vyjde v nakladatelství Alternativa v březnu 2006. Z ní je následující ukázka. Podobně, jako vytvořil lék k potírání AIDS, podařilo se mu posléze stejnou metodikou a podle stejné filosofie připravit i léky (zvané PC remedies) na další chronické nemoci, nesoucí mýtickou nálepku nevyléčitelnosti. Cituji jen malou část podle abecedy: Alkoholismus, Alzheimerova choroba, arteriosklerosa, artritida, autismus, akné, anorexie, alergie… na seznamu je i roztroušená sklerosa, ekzém, chronický únavový syndrom, ptačí chřipka…, celkem zatím 99 nemocí. Nové preparáty jsou dostupné každému v internetovém obchodě renomované anglické lékárny Helios.

V září 2005 měl v rámci Homeopatické akademie v Praze přednášku Dr. Harry van der Zee, známý holandský lékař a šéfredaktor mezinárodního časopisu Homeopathic Links. Zde mluvil o nové Peterově metodě velmi uznale a z vlastní zkušenosti. Byl členem odborného týmu, který zkoumal účinnost Peterovy metody v Africe i jinde a ověřil ji. Uvítáme jej v Praze opět 13. a 14. 5., kdy pojedná znovu o zkušenostech s Peterovým novým systémem léčby.

Knížka Druhé similimum bude mít cca 400 stran a vyjde v březnu 2006.

Úryvek z knihy:

Kapitola 8

Léčba HIV a jeho důsledku, AIDS

V říjnu 2001, v době svých šedesátých narozenin, jsem odjel do Etiopie; chtěl jsem zjistit, zda mohu prostřednictvím homeopatie pomoci lidem nemocným AIDS. Nejdříve jsem používal individuální způsob léčby a to, co nyní označuji termínem „první simillimum“. A dosahoval jsem dobrých výsledků. Nestačilo mi však vyléčit tucty či dokonce stovky nemocných; mým záměrem bylo nalézt homeopatické řešení pro miliony Afričanů nakažených HIV/AIDS. Věděl jsem, že AIDS je pandemie a že pokud se podaří definovat genus epidemicus, měli bychom získat obraz, na který bude možné předepsat homeopatický lék pro všechny pacienty nemocné AIDS. Zde začalo mé pátrání, které nakonec vyústilo ve zcela novou metodu navrhování homeopatických léků na konkrétní nemoci.

Totalita HIV/AIDS

Prvním základním krokem při léčbě jakékoliv nemoci je pochopení její totality. V případě HIV/AIDS to znamená pochopit totalitu této epidemie.

Chronicita

Jedním z aspektů totality AIDS je chronicita. Z každého akutního symptomu se vyvine velmi chronický soubor přetrvávajících symptomů, neboť vzhledem k poškození mikroimunitního systému chybí síla k uzdravení. V důsledku oslabení imunity se objevují oportunní infekce. To může být poněkud zavádějící; existuje tu náchylnost k infekcím v minulosti i v současnosti, které však nesouvisejí přímo s HIV/AIDS. Přesto komplikují zvládání nemoci a uzdravení. V důsledku slabé imunity se často objeví např. primární dětská infekce – TBC s následnou kalcifikací, které se stanou první známkou onemocnění HIV/AIDS. Stejně tak se může vrátit, popř. projevit poprvé, např. herpetické infekční onemocnění. Externí amébová nákaza se může změnit v chronickou diareu, kdy organismus není schopen imunitní odezvy. Tyto oportunní infekce je třeba oddělit od symptomů vlastní nemoci, jinak bude obraz nejasný. Infekce mohou stav nemocného zhoršit, ale nepatří k symptomům nemoci. Souvisejí především s vlivem nemocí, kterým byl organismus vystaven v minulosti i v přítomnosti; s oslabením imunitního systému může dojít ke zhoršení jiných dříve prodělaných vážných nebo chronických nemocí, jako je astma, lepra, gonorea, syfilis apod.

CEED

Začínají se projevovat CEED (viz kapitola 7), často poprvé; objevují se jako kameny na břehu, když při odlivu opadne voda. Vidíme pak skutečný stav lidské konstituce – dosud skryté nemoci, přítomné v každém z nás, které náhle v plné síle vypuknou díky oslabení imunity vlivem viru HIV. Imunitní systém musí v té době denně zlikvidovat miliardy virů a počet T buněk působením viru značně klesne, takže člověku zbývá jen velmi malá fyzická imunita. Kameny, důsledky nevyléčených nemocí našich předků a nemocí, které do nás byly zasety očkováním, vystrkují své ošklivé hlavy, aby je každý mohl spatřit. Fyzicky se často naskýtá otřesný pohled, u většiny případů dochází v pozdějších stadiích AIDS ke znetvoření. Stav pacienta je často tak bolestný a nesnesitelný, že nejbližší svědkové – manželky, manželé, příbuzní, přátelé a děti – často volí raději sebevraždu, když na ně dojde řada.

HIV se přenáší krví, spermatem, poševním sekretem, mlékem při kojení a v menší míře též mozkomíšním mokem, kloubním mazem či plodovou vodou.

Symptomy AIDS ovlivňuje nejen působení nemocí předchozích generací, ale rovněž strava. V Etiopii je např. strava poměrně silně kořeněná, takže zcela obvyklým symptomem je zde vnitřní pocit pálení, který se však v jiných zemích nevyskytuje. Symptomy AIDS tedy rovněž odpovídají dané zemi a kultuře.

Mezi běžné základní symptomy AIDS u barevného obyvatelstva v Etiopii a jinde v Africe (na základě mého výzkumu) patří mimo jiné:

• Slabost, ztráta síly, neschopnost ujít větší vzdálenost, neschopnost pracovat
• Ztráta chuti k jídlu
• Ztráta dechové kapacity
• Úbytek váhy, nezávisle na chuti k jídlu
• Snížená schopnost uzdravení
• Chronicita

Symptomy, které následují později:

• Znovuobjevení starých infekcí a CEED – TBC, herpes (v závislosti na zemi)
• Náchylnost k novým nemocem
• Modalitou každého symptomu je přetrvávání/chronicita

Evidentní mentální symptomy následující po stanovení diagnózy:

• Obrovská panika
• Beznaděj
• Strach z umírání
• Velký strach o děti – kdo se o ně postará?

Jinými slovy – jedná se o osobní reakci na život ohrožující krizi podle individuálních typů léků, která by se objevila v jakékoli jiné život ohrožující krizi. Nesouvisí přímo s HIV/AIDS. Jedná se o důsledky, nikoli mentální symptomy nemoci.

Širší obraz onemocnění virem HIV by mohl zahrnovat rovněž následující symptomy:

• Skrytá infekce trvající pět až deset let
• Vznik onemocnění prostřednictvím sexu, jednoho z největších potěšení v životě a ústředního tématu mysli
• Postupné systematické ničení naší obranyschopnosti
• Nemoc se chrání vlastním stigmatem a potřebou zůstat v utajení až do té míry, že nemocný raději zemře hlady, než by riskoval prozrazení své nemoci kvůli získání podpory
• Převažujícím pocitem AIDS je nepochybně odmítnutí/utajení
• Můžeme dedukovat, že virus HIV chce, abychom proti němu bojovali, aby mohl zmutovat a stát se vzorcem genetického poškození s mnoha hlavami Hydry – tzn. miasmatem v jazyce homeopatie.
• Nemoc je velmi hojná, denně vytvoří u jedné osoby 10 000 000 000 virů a nakazí dalších 10 000 lidí
• Naučila se zničit naši imunitu, místo aby ji jen početně přemohla
• Stává se nesmrtelnou s tím, jak se z ní stává přetrvávající chronická pandemie
• Tato nemoc nás probouzí do naší sexuální reality, odhaluje, co má lidstvo pod povrchem, pokud jde o sexualitu. Ukazuje se, že puritánské a morální společnosti jsou ve skutečnosti zcela jiné.
• Ukazuje na potřebu změnit chování v osobních vztazích, potřebu vnést do vztahů upřímnost, věrnost, oddanost a lepší komunikaci
• Láme náboženská tabu, neboť je podrobuje přísné revizi a staví proti nim tvrdá fakta reality. Římskokatolické učení je v přímém rozporu s potřebami bezpečného sexu. Kněží stále kážou proti lidem nemocným AIDS a vykazují je z kostelů.
• Tato nemoc zřejmě vytváří evoluční vědomí, posunuje naše vědomí na jinou, jedinečnou úroveň
• Je to celé součástí naplňování božského plánu
• Nemoc nás evidentně nechce vyhladit, usiluje o soužití s námi jakýmkoliv možným způsobem
• Vystavuje na odiv nerovnosti v lidské společnosti, např. podvýživu v Africe

Netvrdím, že toto je kompletní popis totálního obrazu, spíše se jedná o ilustraci. Protože zatím sotva chápeme smysl a účel nemocí, nemůžeme v současnosti dost dobře namalovat celý jejich obraz. Podíváme-li se hlouběji, zjistíme, že nemoci jsou našimi partnery v životě, neboť vedou náš život k završení; v tom jsou pro nás nesmírně důležité.

Můžeme rovněž říci, že během našeho života obracejí naši pozornost k našim chybám, ukazují nám je pomocí slov a jazyka, kterým rozumíme. Nemoc, bolest, omezení, zánět, vyčerpání – následky našeho životního stylu a našich činů. Vzorec je velice jednoduchý: nejdříve dostáváme malá varování, která se zesilují tím víc, čím déle je přehlížíme; pak nastanou vážná omezení a nakonec se dostaví nemoc, která nese ono nezvratné poselství. Podle mých pozorování mají lidé velice nízkou emoční inteligenci a při každé příležitosti prožívají své prastaré úzkoprsé vzorce forem strachu z odmítnutí apod. Nejsou dost uvědomělí na to, aby si zvolili jednat jinak. Nemoci jsou v současnosti velmi nezbytným procesem a formou komunikace.

Nemoci nesou individuální poselství pro jednotlivce a globální poselství pro lidstvo. AIDS nám velmi jasně říká, že nechráněný sexuální kontakt není bez rizika. Není to morální lekce, je to zpráva o hygieně. Také je to zpráva o upřímnosti, oddanosti a důvěře. Gonorea ani syfilis nás to nenaučily, proto se nyní musíme učit prostřednictvím AIDS.

Podrobnější symptomy AIDS v Etiopii (většinou obecně platné):

• Pocit vnitřního pálení, všude, případně lokálně kdekoli. Obvyklým místem výskytu je zažívací systém.
• Svědění a pocit, že něco leze pod kůží, vedoucí ke škrábání kůže, kterému se pacient nemůže ubránit a které zanechává četné patrné povrchová rány, léze, hlavně na obličeji, pažích, spodní části nohou a trupu. Může dojít až k znetvoření.
• Systémová slabost, která postihuje hlavně kolena a klouby obecně.
• Jednotlivé části těla postihuje zvláštní lokální paralýza, která zdánlivě nemá žádné logické lékařské vysvětlení (např. neschopnost zvednout paže nebo pohnout nohama. Předpokládám, že se může jednat o lokální lymfatické otoky, které tlačí na nervy).
• Nejasný zrak a pocit, jako by přes oči byl film.
• Časté plísňové afekce jazyka a pochvy (jazyk může mít nejpozoruhodnější povlak, který se táhne hluboko do krku a do hrudi, a může vykazovat nejrůznější změny (zohavení). Toto je velice typické a domnívám se, že příčinou by mohlo být očkování (např. proti záškrtu) nebo chronické nemoci (např. Candida a kvasinkové infekce).
• Na počátku bývá často opar, který silně poukazuje na HIV/AIDS.
• Jednou z oportunních infekcí bývá průjmové onemocnění.
• Stejně obvyklá jako výše uvedené příznaky je bolest hlavy, k jejímž modalitám patří hlavně vytrvalost. Bývá spojena s horečkou a pocením nebo pálením v zažívacím ústrojí, což ukazuje na neštovice nebo očkování proti neštovicím, které mají naprosto stejné příznaky.
• Horečka a pocení se mohou vyskytnout zvlášť nebo společně.
• V pokročilejším stadiu onemocnění je obvyklé řídnutí a ztráta vlasů (což může být částečně způsobeno špatnou absorpcí živin).
• Často se vyskytuje rozsáhlé zduření lymfatických uzlin.
• Úbytek váhy.
• Celá řada různých individuálních symptomů, které jsou intenzivní, silné, poškozující, omezující a často neobvyklé.

Stigma

Mezi obyvatelstvem panuje značný strach z nemocného jedince, takže je obecně přehlížen nebo dokonce odmítán. Je to hluboké stigma, strach z nakažení vycházející z prapůvodního boje o přežití (to je charakteristika nevyléčené syfilis, která má hodně společného s AIDS). Nakažený jedinec je tedy zapuzen. Projevuje se zde primitivní instinkt („přežije ten nejsilnější“), primitivní, hluboko uložený, nepřemožitelný, nevědomý strach, který vyvolává kruté bezmyšlenkovité reakce. Typickým příkladem je, že nakažený jedinec nesmí vařit ani používat kuchyni, jsou mu vyhrazeny zvláštní talíře a hrnky atd. Služky přijdou o práci – často jsou stejně příliš slabé na to, aby ji dále vykonávaly. Nemocného nakonec vyhodí z domova. Reakce je stejná při každé nové morové ráně – podívejte se na reakce na SARS – a není těžké pochopit, že to je klíčový aspekt psychiky nemoci, který ji jedinečným způsobem definuje.

Jakmile se AIDS plně rozvine, život na ulici, extrémní chudoba, hlad a jeho přirozené důsledky směřují k rychlé smrti.

Tváří v tvář této hrozbě reaguje jedinec tím, že svůj stav udržuje v tajnosti, což se stane nutností, základním způsobem jeho přežití. To ho však odřízne od poskytovaných sociálních služeb a podpory a problém je, zvláště v terminálním stadiu, ještě horší.

Tyto informace snad plně stačí k tomu, abyste si udělali obrázek o totalitě vzorce nemoci. Rozhodl jsem se, že na základě toho, co o nemoci vím, navrhnu na daný stav lék.

Návrh léku

Jako hlavní koncept jsem při navržení léku použil zásadu „podobné tvoří podobné“. Lék jsem pak vytvořil následujícím postupem:

1. Zformoval jsem koncept podobnosti HIV na metafyzické úrovni na základě všech výše uvedených informací a na základě jeho vědomí, lásky, účelu, psychiky, působení v těle; tedy podobnost s HIV v jeho výše popsané totalitě, neboli simillimum.
2. Převedl jsem tento koncept do matematického vyjádření za použití větve abstraktní matematiky obdobné fraktálové matematice (která umožňuje jako jednu ze složek použít lásku). Jedná se o vyšší matematiku.
3. Toto vyjádření jsem redukoval na úroveň jednodušší matematiky tak, aby stále obsahovalo stejné základní dimenze.
4. Tento matematický vzorec jsem transformoval na elektrický signál jako při Fourierově transformaci; jedná se o standardní technologii.
5. Tento elektrický signál jsme vedl cívkou kolem feritového jádra tak, aby vzniklo magnetické pole; jedná se o standardní technologii.
6. V magnetickém poli, v mezeře feritového jádra, jsem potřásal nádobou s tekutinou (alkohol + voda); jedná se o standardní postup výroby homeopatických léků.

Tímto způsobem jsem vytvořil lék podobný HIV.

Zjistil jsem, že pokud se odstraní větší překážky léčby, funguje lék u většiny skutečných případů HIV, na všech čtyřech kontinentech, kde byl vyzkoušen. To znamená, že má původní myšlenka rozšíření dynamiky lásky, „podobné tvoří podobné“, je správná.

Vyrobil jsem PC1 pouze v mateřské tinktuře, protože cesta od duchovna směrem k hmotě je pohyb odshora dolů, zatímco potencování jde naopak od hmoty k éteričnu. Předpokládám, že mateřská tinktura je maximální síla, kterou můžeme získat. Mé dosavadní zkušenosti ukazují, že je dostatečná. Metoda denního opakování je pak velice efektivní a nemám důvod ji zpochybňovat. Jak uvidíte níže, jednoduchost použití byla jedním z mým kritérií při navrhování léku.

Nazval jsem lék PC1 (jsou to iniciály mého jména plus 1) – z několika důvodů. Nemohl jsem mu dát název substance, z níž byl vyroben, neboť jde o myšlenku. Dá se říct, že je to léčivá myšlenková forma HIV otisknutá do vody, ale to se od názvu PC1 moc neliší a já se chtěl z právních důvodů vyhnout názvu, který by obsahoval slova HIV/AIDS. V jedné zemi lék nazývají „Chappellova léčivá voda“.

Dodává se v lahvičkách o obsahu 250 nebo 500ml impregnované minerální vody nebo vody z přírodního vrtu s trochou alkoholu jako konzervantu.

Dále uvádím jednoduchý návod k použití, který jsem sestavil a několikrát obměnil v zájmu zjednodušení. Nejdůležitější je první řádek.

Návod k použití PC1 (pro Afriku)

• Denně udeřte lahvičkou pětkrát o tvrdý dřevěný povrch, aby došlo k aktivaci roztoku, pak vezměte jednu čajovou lžičku (úder probudí krystaly látky ve vodě, které během cca jednoho dne zase usnou).
• Podržte roztok pět vteřin v ústech
• Vezměte perorálně (ústy) jedenkrát denně
• Těsně před podáním a po podání léku alespoň pět minut nejezte ani nepijte, lepší je vydržet patnáct minut
• Nikdy nevracejte zbylou vodu zpět do lahvičky; došlo by ke kontaminaci
• Berte lék denně, dokud se nebudete cítit velmi dobře, alespoň po dobu jednoho měsíce nebo déle, pak přestaňte. Po dvou až třech měsících jsou obvykle účinky završeny.
• Uchovávejte PC1 uvnitř v domě/v bytě, na chladném místě, např. v ledničce, nevystavujte extrémnímu horku nebo přímému slunečnímu záření
• Na začátku léčby můžete téměř okamžitě zažít léčebnou krizi, která rychle přejde. Nic nedělejte, pokud váš stav není opravdu vážný; pokud by k tomu došlo, poraďte se s lékařem
• Opakujte léčbu PC1 po několika měsících nebo letech, pokud budete mít pocit, že se váš stav začal bez zjevného důvodu stabilně zhoršovat
• Není důležité brát lék vždy ve stejnou denní dobu, ale je to praktické
• Voda musí zůstat průzračná; jinak došlo ke kontaminaci a je třeba ji vyměnit (10% obsah alkoholu ve vodě nebo lahvička opatřená kapátkem by tomu měly zabránit, ale ne vždy jsou k dispozici)
• Musíte mít dostatek kvalitní stravy a čisté pitné vody

Informace pro osoby, které sledují a podporují proces léčby

Indikace zlepšení zdravotního stavu při podávání PC1:

• Chuť se vrátí k normálu
• Lepší dýchání
• Návrat síly
• Schopnost uzdravit se z akutních infekcí
• Návrat normální váhy, přírůstek váhy; toto je důležitým ukazatelem zlepšení zdravotního stavu, zvláště přírůstek svaloviny, nikoli tuku
• Vymizení všech obtíží, problémů, bolestí a symptomů pacienta; tyto postupně odcházejí jako přirozený důsledek zlepšení celkového zdravotního stavu, obvykle během několika týdnů
• Pacient se zase cítí dobře, má pocit naděje, štěstí, jasné mysli, vnitřního klidu a míru; ztrácejí se pocity bezmoci, paniky, strachu ze smrti a zoufalství. Tento stav je často první známkou uzdravení.

Můžeme snadno rozeznat několik stupňů imunity:

1. Pacient vůbec neonemocní = velice silný imunitní systém
2. Pacient onemocní a rychle se zase uzdraví = silný imunitní systém
3. Pacient onemocní a zase se uzdraví bez pomoci = dobrý imunitní systém
4. Pacient onemocní a potřebuje léky, aby se uzdravil = slabý imunitní systém
5. Pacient onemocní a nikdy se neuzdraví, ani s použitím různých léků = velice slabý imunitní systém

Toto jsou spolehlivé ukazatele síly imunitního systému. Kritéria uzdravení umožňují změřit sílu imunity a jsou možná nejspolehlivější a hlavně velice užitečná tam, kde nelze provádět žádné testy (většina oblastí Afriky).

Přibližné časové vodítko uzdravení:

Evidentní zlepšení chuti k jídlu, dýchání a celkové síly je obvykle patrné během týdne. Přírůstek váhy a zvýšená odolnost vůči infekcím se dostaví obvykle během několika týdnů. Čím větší je výskyt níže uvedených faktorů, tím déle trvá návrat zdraví.

Faktory ovlivňující délku procesu uzdravení:

• Chudoba
• Opakované infekční nemoci
• Jiné nemoci – gonorea, syfilis, hepatitida atd.
• Oslabující účinky – např. parazité; ty mohou „spolknout“ až polovinu imunitního systému; ztráta tělesných tekutin – krev, pot, průjem: čím větší ztráta, tím pomalejší uzdravení
• Strava: čím lepší strava a dostatek peněz na nákup jídla, tím rychleji nastane zlepšení. Nedostatek jídla a hladovění může zpomalit nebo dokonce zastavit proces uzdravení
• Neschopnost přijímat potravu z důvodu zažívacích problémů, ať jde o bolavé vředy v ústech nebo pálivé bolesti při jídle – je třeba řešit homeopaticky nebo dočasně paliativními prostředky klasické medicíny, aby léčba mohla začít
• Úroveň nemoci – lidem, jejichž stav je vážný, bude léčba trvat samozřejmě déle než lidem, kterým se daří poměrně dobře
• Délka nemoci – čím déle trvá nákaza, tím déle bude trvat léčba
• Věk – čím starší pacient, tím déle může trvat uzdravení. Děti mohou zareagovat ve stejný den, dokonce po první dávce
• Stres, zvláště emocionální, a trauma. Zůstat bez domova, být odmítnut rodinou a přáteli, být bez příjmu, bez opory; znásilnění, náboženský stres (např. z důvodu dvou silných náboženství v jednom domě), ztráta blízkých osob, situace sirotka, který nebyl na pohřbu rodičů nebo jehož rodiče zmizeli, oddělení od vlastních dětí, velký pocit viny (z nakažení jiné osoby), konstantní hrozba násilí – všechny tyto faktory mohou zpomalit uzdravení. Snažte se podobnou situaci pokud možno nějak řešit. Často hodně pomáhá začít žít s jinou nakaženou osobou nebo vyhledat poradnu.

Pokračujte s podáváním dlouhodobých léků

Pokud pacient bere pravidelně dlouhodobě klasické léky, např. na PCP, tuberkulózu, cukrovku apod., měl by je brát dál i v době léčby. PC1 ale podávejte v jinou denní dobu než klasický lék.

(Konec ukázky z knihy)