Dějiny homeopatie: Život Wilhelma Fleischmanna, MD (1798-1868)

Dr. Wilhelm Fleischmann MD byl rakouský ortodoxní lékař, jenž konvertoval k homeopatii. Byl profesorem v Nemocnici Šedých sester v Gumpendorfu, byl rytířem Říšského řádu Franze Josefa, papežského Řádu svatého Řehoře, královského záslužného bavorského Řádu sv. Michala, královského saského Albrechtova řádu, záslužného královského Řádu pruské koruny, obdržel Řád Ludwiga Luccy, byl členem Vídeňského kolegia mediků, Jednoty homeopatických lékařů v Německu a dalších odborných spolků. Zemřel 23. listopadu 1868 ve Vídni na zápal plic ve věku 70 let.

Život Dr. Fleischmanna je zároveň úzce spjat s historií Gumpendorfské nemocnice ve Vídni. V roce 1819 bylo praktikování homeopatie po celém Rakouském císařství zakázáno na návrh  Stiffta, osobního lékaře císaře. Jen díky Fleischmannovi se dosáhlo zrušení tohoto nespravedlivého zákazu. Dr. George Schmid byl prvním homeopatickým lékařem pověřeným vedením Nemocnice Milosrdných sester v Gumpendorfu na předměstí Vídně. Dr. Schmid se ujal vedení nemocnice v době, kdy se homeopatie poprvé začala v nemocnici praktikovat, v červenci 1833. Dr. Fleischmann po něm nastoupil v roce 1835. Léčilo se zde částečně homeopaticky a částečně alopaticky. Dr. Fleischmann říká:

„V lednu 1835 jsem měl plnou důvěru vedoucích nemocnice a hned na samém začátku jsem se zbavil všech drog, protože jsem si přál přispět do systému zkušebním obdobím s jednoznačnými výsledky, aby nedošlo při vyhodnocování výsledků mé léčby k nejasnostem. Pacienty jsem bez výjimky léčil homeopaticky. Když v roce 1836 opět vypukla epidemie cholery, s potěšením jsem zpravil o své léčbě ministra a vládu.  Kníže Kolowrat, jenž je vždy nakloněn pokroku a chrání vše, co je dobré a užitečné, se záležitosti vlídně ujal a velice brzy poté vydala Jeho Výsost nařízení ke zrušení statutu zakazujícího homeopatickou léčbu.“

„Tato nemocnice stojí uprostřed nezdravého předměstí, ale je v ní dbáno na dobrou hygienu. Je zde padesát čtyři postelí; Je zde také velká lékárna. Péči o nemocné mají na starosti Milosrdné sestry z řádu sv. Vincence z Pauly.“

Po třicet tři let v této nemocnici Dr. Fleischmann aktivně působil jako lékař. Na jejích odděleních studovali praktickou homeopatii lékaři z Anglie, Francie, Itálie, Německa a Ameriky. Pro studenta homeopatie byla návštěva Fleischmannovy nemocnice ve Vídni nepostradatelná zkušenost.

Ve svém projevu z roku 1855 Dr. Fleischmann vypráví historii svého uvedení do nemocnice. (viz. Brit. Jour. Hom., vol.14).  Spolu s Drs. Hampem, Watzkem a Wurmbem byl Dr. Fleischmann redaktorem Österreiche Zeitschrift für Homeopathie, mluvčím Jednoty vídeňských proverů, jejíž byl také raným členem. Byl velice uznáván mezi svými četnými přáteli. V roce 1860 byl rakouským císařem odměněn udělením rytířského kříže Řádu Franze Josefa. Od papeže získal Řád sv. Řehoře a další podobná ocenění z Bavorska, Saska a Pruska. Byl členem Kolegia lékařů ve Vídni, Jednoty německých homeopatických lékařů, čestným členem Britské homeopatické společnosti a mnoha dalších homeopatických spolků. Mnoho let trpěl dnou a jeho myšlenky se poprvé obrátily k homeopatii, když se vyléčil z prudkého záchvatu ischiasu.

Jiný autor píše, že Fleischmann ohledně svých potíží napsal Hahnemannovi a ten mu poradil, aby porovnal své symptomy s projevy léků, jejichž účinky nalezne v Materii Medice Puře, a zmínil několik léků, poznamenávajíce, že mezi nimi pravděpodobně nalezne similimum. Fleischmann poslechl jeho rady a vyléčil se.

Autor článku v British Journal of Homeopathy z ledna 1869 píše: Kdekoli se homeopatie rozšířila, tam zdomácnělo jméno Fleischmann. Jeho spojení s Nemocnicí Milosrdných sester ve Vídni v době vypuknutí cholery ve městě v roce 1836 mu poskytlo příležitost ukázat úspěchy při homeopatické léčbě této nemoci a dokázat, že jsou mnohem větší než výsledky klasické metody. Homeopatie tak získala v rakouských zemích pevné základy.

Dr. Fleischmann byl spojen s Gumpendorfskou nemocnicí do konce svého života a velké uspokojení mu přineslo i otevření dalších dvou nemocnic ve Vídni, kde byla léčba svěřena do rukou homeopatickým lékařům. Rozhodnutí ředitelů těchto nemocnic se odvíjelo od výsledků Fleischmannovy homeopatické léčby. Řada britských lékařů, jak homeopatických tak alopatických, svědomitě sledovala léčebné postupy tohoto uznávaného lékaře a navštěvovala každodenní vizity v příjemné a tiché nemocnici, jejíž řízení měl na starosti. Všechny lékaře přijímal vždy s jistou odměřenou zdvořilostí. Přestože spíše šetřil slovy, ke všem přistupoval s laskavostí a s naprostou vyrovnaností čelil dotazům ohledně své praxe zvídavých a často nepřátelských návštěvníků nemocnice.

Rapou uvádí, že v době, kdy vypukla cholera, přijali v Gumpendorfské nemocnici 732 případů – 488 se vyléčilo, 244 zemřelo, tedy úmrtnost 33%. Zatímco úmrtnost uváděná alopaty byla 70%. Tento výsledek byl o dost nižší než výsledky homeopatů z Čech a Maďarska a přikládal se nezkušenosti Fleischmanna, který se nezapojil do léčby při epidemii v roce 1832, a který v té době praktikoval homeopatii jen krátce. Jeho výsledky vedly ke zrušení nařízení z roku 1819 zakazujícímu homeopatii v Rakousku. Řada alopatických lékařů sledovala výsledky jeho léčby, mezi nimi vládní lékař Knoltz, jenž vyjádřil spokojenost s dobrými výsledky. Fleischmann zaujímá význačné místo mezi homeopaty a reformátory medicíny.

Během mého pobytu ve Vídni jsem zjistil, že nemocnice v Gumpendorfu si již získala dobré jméno léčbou plicních onemocnění. Kliniku navštěvovalo mnoho mladých mediků výhradně díky reputaci Dr. Fleischmanna, jenž dosáhl takového úspěchu při léčbě tohoto druhu onemocnění. V roce 1840 došlo ke dvěma úmrtím z padesáti případů zápalu plic. V roce 1841skončilo všech třicet sedm případů uzdravením. Rapou říká:

„V roce 1843 byla ve Vídni pod vedením Dr. Fleischmanna založena společnost zaměřená výhradně na studium léků. Skládala se ze zhruba třiceti členů, mnozí z nich mladí medici navštěvující Gumpendorf. Každý dostal neznámou substanci, kterou měl užívat v pravidelných dávkách, přičemž zaznamenával symptomy, které se projevily. Výsledky byly publikovány v časopise společnosti.“

Dr. Wm. Tod Helmuth tedy píše ve svém časopise Western Hom. Observer v únoru1869: … k službám, které Dr. Fleischmann pro homeopatii vykonal, patřilo zrušení omezení praxe vydané Rakouským císařstvím r. 1819, a to díky svědomitému zavedení homeopatických principů v Nemocnici Milosrdných sester v Gumpendorfu. Roku 1836 publikoval svou proslulou zprávu o léčbě cholery. Po třicet tři let působil Fleischmann v nemocnici a nejenže si získal přízeň pacientů, sester a vůbec všech spojených s touto charitou, ale vytvořil z ní školu, kde řada předních lékařů získala znalosti homeopatických principů i jejího praktického užití. Byl také členem komise ustanovené říšskou vládou k prozkoumání, zda je vhodné, aby homeopatičtí lékaři vydávali pacientům své vlastní léky, a podařilo se mu požadavky homeopatů prosadit.

Převzato z The Pioneers of Homeopathy , Thomas Lindsley Bradford, M. D.,    

přeložila Tereza Ledererová