Cesta do nové země

Meduňka 7/2014

Přirozený zdroj zdraví

Líbilo by se vám v zemi, kde čtyřicet procent lidí trpí mentálními chorobami, úzkostí, depresí, nespavostí nebo demencí? Kde se deset procent dětí dusí s diagnosou astma a výskyt nemoci se za deset let zdvojnásobil, přičemž dál stoupá? Kde má skoro polovina dětí alergii? Kde každoročně počet autistických dětí stoupá o deset procent? Kde se rakovina šíří až o pět procent nových případů ročně, představuje již hlavní příčinu smrti a dostává ji jeden ze tří – před sto lety jeden ze sta? Kde se celá jedna čtvrtina obyvatelstva nechává každoročně hospitalizovat v naději, že tím dosáhne zdraví – ale počty nemocných dál stoupají? Kardiovaskulární choroby, bolesti kloubů, revma, migrény, chronické záněty, únava… Kdybyste se o takové zemi doslechla, asi byste raději cestovala na dovolenou někam jinam. Jenže v ní žijete. Jmenuje se Evropská unie. A uvnitř ní je naše malá Česká republika. USA jsou na tom podobně. Ta čísla, která jsem právě uvedl, jsou z různých lékařských studií a oficiálních statistik. Normálně se s nimi ale v novinách nebo v televizi nesetkáte. Jsou tabuizována v médiích a ukrytá v koutku. To, co vám o zdravotním stavu obyvatelstva ukáže televize, jsou především reklamy, třeba na přípravky proti lupům. Lupy jsou, jak to vypadá, hlavním zdravotním problémem současných lidí. Takže se cítíte se svými nezvládnutelnými zdravotními potížemi osamocena, vyloučena a nikdo vám nerozumí. Iluze o zdraví, prezentované médii a školstvím (o zdravotnictví nemluvě) tento nešťastný vývoj podporují. Jsou to materialistické iluze, zabraňující tomu, aby se lidé napojili na přirozený zdroj zdraví, který je každému vlastní a dostupný, ale o kterém nám ve škole nic neřekli.

Životní síla, prána, čchi

Už ve starověké Číně a Indii si lidé všimli, že člověk není zcela samostatnou jednotkou, ale je spojen s ostatními lidmi, s přírodou a s univerzem prostřednictvím subtilních energií, informačním tokem jemných vibrací. V Číně jim říkali čchi a v Indii prána. Zatímco znalost indických („arabských“) číslic a šachu k nám dospěla již před mnoha staletími, znalost těchto jemných energií se dostala do Evropy mnohem později. V Evropě dostaly název „životní síla“. Ta náš organizmus „… oživuje /……/ a udržuje všechny jeho části v obdivuhodně harmonickém souladu pocitů a činností…“, píše doktor Hahnemann ve svém Organonu, základním díle homeopatie. Pokud je tento jemný informační tok narušen, onemocníme. Pokud je obnoven, uzdravíme se. Na tomto prostém principu je založena nejen celá tradiční čínská a indická medicína, ale i evropská homeopatie, která se ovšem již dávno rozšířila do celého světa. Životní síla má vibrační strukturu, jako každý tok informací. Střídání jin a jang, + a -. Na tom je založen svět, jak tvrdí taoisté i dnešní fyzikové, a z čeho vycházejí například konstruktéři telefonů. Abychom mohli určitou informaci přijímat, musíme na ni být naladěni. Jako rádio nebo mobil. Náš vysílač je umístěn v jemné sféře, Platón mu říkal idea, švýcarský psycholog C.G. Jung archetyp, britský biolog R. Shaldrake morfické pole, kabalisté jej nazvali Adam Kadmon, buddhisté Avalokitešvara, zastánci křesťanské vědy Kristus, hinduisté Kršna. Ať už se podle různých tradic jmenuje jakkoliv, naše těla a mysli jsou na tento základní informační tok naladěna a podle něj se utvářejí a fungují. Pokud je rádio správně vyladěno, přijímá dobře signál a hraje čistě a krásně, hudba se všem líbí a je bez chyby. Jsme dobře naladění a máme dobrou náladu (naše řeč se intuitivně správně vyjadřuje). Pokud s naším tělem a myslí někdo špatně zachází, je to, jako byste do rádia vrazili loktem – rozladí se, a hudba je pak rušená, praská to a šumí, nedá se to ani poslouchat. Nastane celková rozladěnost. To se může našemu tělu a mysli snadno přihodit – chemikálie v potravinách, miliónkrát zvýšená expozice mikrovlnnému záření, léčiva, nečistoty v ovzduší, mediální manipulace, stres, konflikt, nejistota, všechny tyto a podobné vlivy nás rozlaďují, vzdalují od naší kreativní informace. Nemůžeme už správně přijímat naši tvořivou „hudbu sfér“, jak ji nazval slavný Pythagoras. Naše mysl a tělo se začnou bortit a těm jednotlivým stádiím našeho úpadku dávají pak lékaři různá jména, diagnosy. Dobrá zpráva však je, že naše těla a mysli můžeme naladit zpátky a vrátit je tím ke zdroji a ke zdraví.

Jak se správně naladit

V homeopatii to děláme tak, že hledáme v přírodě informaci, vibrační strukturu, podobnou té, kterou mají jemné energie člověka, jehož chceme léčit. Tomu se říká „zákon podobnosti“. Informaci, ukrytou například v rostlině, pak povýšíme ředěním do stejné úrovně, v jaké tyto naše jemné energie jsou. Následně jemnou informaci přeneseme (třeba formou pilulky, na kterou byl produkt vysokého ředění nakapán) do našeho tělesného systému s jeho meridiány a nádí, kudy mohou jemné energie proudit. Tím se náš systém vylaďuje zpět na frekvenci vyšší sféry, od níž byl téměř odpojen. Pak se vrací zdraví a postupně mizí chronické, z materialistického hlediska nevyléčitelné, nemoci. Aby však k tomuto procesu došlo, musí nastat rezonance, a proto musí být vybrán lék, zhotovený z nějakého minerálu, rostliny nebo z živočicha, s maximální přesností. Čím větší je přesnost předepsání, tím větší je rezonanční účinek, a tím efektivnější je léčba. Náhodně nebo nepřesně zvolený lék ale takový účinek nemá. Pokud je zvolen nesprávně či nahodile, žádné míchání či kombinování léků ani jejich četnější podávání ve větších dávkách nic nezmění na tom, že se dostaví jen částečný nebo žádný účinek. Naštěstí nám Samuel Hahnemann zanechal instrukce, jak přesně předepisovat jeden správný lék, a to individuálně, podle povahy konkrétního člověka, nejen podle jeho nemocí , a jak efektivně léčit a především vyléčit (mezi tím je podstatný rozdíl) i potíže dnešní doby.

Jak věci změnit

Moudrost dvou století homeopatie je dnes obsažena v desítkách svazků, čítajících i přes tisíc stran. Nejsou ani tak určeny ke čtení nebo k zapamatování, jako spíš k vyhledávání. A to se dá naučit poměrně rychle. S tímto rozsáhlým materiálem umí pracovat i speciální software, a tak mají dnešní homeopaté o něco méně práce, než jejich předchůdci. Je to celé o filosofii našeho pohledu na svět, na zdraví a nemoci. Jakmile přijmeme homeopatické stanovisko a začneme podle něj jednat, věci se začnou měnit. V rodině, kde působí maminka homeopatka, najednou děti přestávají chybět ve škole, mizí vyrážky, alergie a napjatá či smutná nálada. Zmizí astma i kloubní potíže u přátel paní, která je jinak právnička a léčí jen tak pro zábavu ve svém volném čase. Můžeme zvládnout vlastní potíže, například s homeopatickým ředěním své vlastní tělesné informace, a nemusíme o nich ani nikomu vyprávět. A lékař, který si připojil klasickou hahnemannovskou homeopatii do svého repertoáru, může najednou vidět, že se jeho pacienti uzdravují z chronických nemocí. To není teorie, takových lidí jsem potkal jako učitel Homeopatické akademie za posledních dvacet let stovky. Zdravotní úpadek, který je dnes údělem tolika lidí, lze obrátit. Jen vědět, jak na to. Je to cesta do nové a lepší země.