Carcinosin – klasický typ

Předesílám, že nejsem nijak kvalifikován zobecňovat, co je „klasický“ typ osobnosti Carcinosin. Zkusím v jednoduchosti popsat neodborně uchopený případ, kde v podstatě nic neladí se zákonitostmi konstituční homeopatické léčby. Ovšem až na jednu maličkost. A sice uzdravení. Připouštím i mocný placebo efekt. Ale proč ne? Není jedinou důležitou věcí ve hře právě ono uzdravení?

Nebudu zde nikoho poučovat o tom, kdo a co je Carcinosin. Je o něm dosti referencí včetně knihy CARCINOSIN od australského homeopata Dr. Philipa M. Baileyho. Nebudu obtěžovat základními hlubokými povahovými rysy. Stručně svými slovy: S notnou dávkou naivity a čistoty záměru chce pomáhat a tak drancuje své síly, jelikož nemilosrdně překračuje své energetické hranice, udiveně hledí vstříc drsnému světu jako slabozraký člověk, jemuž při přepadení spadly brýle…

V tomto referátku se (v rozporu se základním pravidlem konstituční homeopatie o nadřazenosti povahy a charakteru nad fyzickými symptomy) svéhlavě soustředím pouze na tělo! Carcinosin považuji (ve shodě s mnoha klasiky) za jeden z nejdůležitějších léků naší doby… a tedy o něm často přemýšlím i jej indikuji, mnohdy s úspěchem. Čistě pro sebe jsem si vytvořil onen „klasický“ typ Carcinosin. Inspirovala mne k němu právě fotografická příloha zmíněného díla Dr. Baileyho. Nacítil jsem jej, ty černé malé oči v úzkém tmavém obličeji… také mu, sám pro sebe říkám – rumunský typ. Přesněji řečeno rumunkerský. Rumunkerové je jedna z genetických větví Romů. Tytéž rysy lze vidět i u Albánců. Vím, že mám zvláštní schopnost (nevím, jak jsem k ní přišel) rozpoznávat příslušníky jednotlivých národů a to zejména mimoevropských. Nedělá mi např. potíže rozeznat Maročana od Alžířana či Tunisana, obyvatele Mexika od jeho souseda z Guatemaly, Panamy či Kolumbie. Z Kuby, Jamajky, rozeznám Kambodžana od Thajce či Barmánce (zejména Mona), Kazacha od Uzbeka, atd. Vnímám i rysy lidí z jednotlivých krajů naší roztomilé země… Samozřejmě, že musí jít o člověka s typickými rysy svého národa. Mají něco svérázného v očích a kolem nich. Jakýsi punc. Jako by měli na čele razítko: Made in Japan či Fabricado en Espaňa. Nedávno jsem na Karlově mostě viděl trojici Latinos, mladé manžele a starší ženu, asi matku mladíka. Byli jasní. Když jsem je míjel, nedalo mi to a zeptal jsem se: „Lima?“ Bezpečně jsem poznal peruánské rysy a vzhledem k tomu, že byla velká pravděpodobnost, že budou z hlavního města (zbytek andské země moc necestuje mimo jižní Ameriku), vsadil jsem na efekt překvapení, který se 100% vyplnil. „Sí, sí, sí!“, zdvihali ruce v údivu. Pak se rozhovořili a já rozuměl prd, tak jsem jen taktéž zdvihl ruce a odpochodoval jsem směr Malá Strana… tak si klidně mohli myslet, že v srdci starobylé Prahy potkali nějakého místního šamana…

Ale zpět k případu Carcinosina. Asi před 4 měsíci se u mě v ordinaci zjevila celkem zanedbaná cikánka, mladé děvče, Rumunkerka (olašští Romové vypadají jinak a mají spíše sklon k nadváze než podváze). Tato žena byla velmi hubená a říkala, že rychle hubne poslední dobou. Kašlala a přiznala, že hodně kouří. Přijela kvůli zvětšujícím se bolestivým útvarům pod kůží hrudníku včetně drobných ňader. Na plicích jsem slyšel vrzoty a pískoty. Silně se potila. Uvědomil jsem si, že je těžce nemocná. Patrně karcinom s rozsevem do uzlin. Obraz bídy, utrpení a beznaděje…

„Musíte okamžitě k vašemu lékaři. On vás pošle na další vyšetření“, říkám lehce vyděšen. „Já nikam nejdu“, ona na to se sklopenýma očima. „Matka mě posílá k vám…“ Znám její matku – je to Češka, která ji adoptovala, též u mne byla. „K tomu lékaři jděte, máte vážnou nemoc…ale taky si berte ode mě kuličky.“ Napsal jsem jí Carcinosin 200 s doporučením brát tři kuličky každých 14 dní. Před týdnem přijela na kontrolu, což už jsem ani nečekal. U žádného lékaře nebyla, po cikánsku se na to vyprdla. Kouří dál. Ale ty moje kuličky prý poctivě brala. Byl jsem v úžasu. Viditelně přibrala, měla větší vitalitu, dýchla normálně, bez poslechového nálezu, zakašlala si jako každý kuřák jen po ránu. Podkožní nádory se scvrkly na asi čtvrtinu původní hmoty a nic ji nebolelo.

Mám z tohoto případu, který samozřejmě není ještě uzavřen (dále Carcinosin 200 1x za tři týdny a kontrola u mě za tři měsíce) pocit, že jsem se strefil, jak se říká, do černého. Homeopatie je o PODOBNOSTI. Hledáme ten nejpodobnější lék typu člověka. Asi sehrál roli i podtyp Carcinosina. Na tyto případy používám Carcinosin Flaubert – to je jméno ženy v USA, která umírala na rakovinu prsu a z jejího nádoru byl původní biomateriál odebrán). Takže, abych to uzavřel. Nemocná patrně dostala homeopatickou informaci, dostatečně potencovanou, přesně odpovídající jejímu typu. A díky mé úchylce co nejpřesněji škatulkovat lidi, dostala „svůj“ lék. Carcinosinů je několik podtypů. Opakuji se: Homeopat by se měl ve výběru konstitučního léku řídit především hlubokou psychikou. Já se ale naopak řídil čistě hmotně. A vyplatilo se! Sotva bych se s ní domluvil na tom, zdali chce spasit svět… A ona asi intuitivně ty kuličky brala, ač její životospráva a přístup k povinnostem je skoro na nule. Takhle jednoduché to někdy může být. Ve hře musí být ale i další věcičky, na které se, bohužel, nedá příliš spoléhat…

Ron Wood

Chtěl jsem jen upozornit na jasný fyzický typ Carcinosin. Fotka je mírně rozklepnutá, ale výraz tváře je jasný. Nabízím ještě další fotku: Ron Wood, kytarista Rolling Stones. Je to také cikán (z delty Temže). A má onkologický proces plic. To je veřejně známo. Já bych mu dal totéž – kdyby se objevil v mé ordinaci. A udělal bych to klidně zadarminko, jelikož mám sociální cítění…