Calcarea carbonica

Tato starší žena ke mně začala chodit asi před dvěma lety. Poprvé přišla hlavně pro problémy s močením, krev v moči.

Stěžovala si na otok pravé nohy, mluvila o bolavém zubu vlevo nahoře, ale o mnoho víc mi toho neřekla. Byla silnější, špatně chodila, měla problémy v oblasti SI kloubů. Byla příjemná, mluvila o jídle – ráda si pochutnala, jídlo měla ráda. Připustila, že se snaží omezit pití kávy, měla dojem, že jí káva nedělá dobře, po kávě snad mívala krev v moči. Jiné příznaky mi neřekla nebo jen velmi neurčitě.

Trochu mluvila ještě o práci, kterou nechtěla opustit, ale která jí nesmírně vyčerpávala. Cítila se hodně unavená.

Dostala calcareu carbonicu 200C.

Při další návštěvě za měsíc byla již trochu hovornější. Zlepšil se otok pravé nohy, byl už jen kolem kotníku. Přiznala, že se hodně potí, asi nejvíc na hlavě, potí se i v noci. Myslela si, že je to hlavně pro její nadváhu.

Trochu se zlepšila bolest zad v okolí SI kloubů. Vyprávěla mi o svém těžkém životě, má dvě dcery, manžel už zemřel, ale mnoho radosti s ním nebylo, byl alkoholik.

Veliký problém pro ní je něco vyřídit, prosadit se. Byla hodně nervózní, nízké sebevědomí.

Při další kontrola za dva měsíce si stěžovala, že měla opět krev v moči, má pocit, že moč zapáchá. Zápach je jako stará bába, jako hnilobný. V mládí měla pištěl, prý to zapáchalo podobně. Jinak se celkově cítí lépe, není už tak unavená. Vyprávěla mi, jak úspěšně vyreklamovala zboží, které bylo závadné.

Pak mi najednou akutně volala o víkendu v květnu 2006, že hodně krvácí – nedovedla dost přesně popsat zda z rodidel nebo z močového měchýře. Doporučila jsem jí, ať hned volá sanitku a jede do nemocnice. V nemocnici určili diagnózu – rakovina močového měchýře, podezření na rakovinu čípku děložního – to se nakonec nepotvrdilo. Naplánovali jí chemoterapii a ozařování. Ještě před začátkem léčby dostala kadmium sulphuratum a calcareu carbonicu. Oba léky brala „plussingovým systémem podle dr. Ramakrishnana“. Léčbu snášela velmi dobře, téměř bez vedlejších účinků, část léčby mohla absolvovat i ambulantně. Cítila se dobře, někdy byla unavená.

Při kontrole na urologii po půl roce byla již bez onkologického nálezu. Dnes po roce je zcela v pořádku, onkologické markry jsou v normě, ona se cítí velmi dobře, pomalu dělá plány do budoucna.

Tohle je velmi hezký, pozitivní příběh, ale pro mne je nejdůležitější psychická proměna pacientky. Začala se zajímat o sebe, učí se, jak se mít ráda, mnohem víc se usmívá. Narovnala nejen tělo, ale i duši. Působí mnohem sebevědoměji než zpočátku a myslím si, že sama má mnohem větší radost ze života. Tato trpká zkušenost s nemocí jí hodně dala, ale ona byla ochotná brát to jako pozitivní zkušenost a poučit se z ní.