Bönninghausenovo repertorium – C. M. Boger, M.D.

Dr. Franz von Bönninghausen se narodil v Holandsku, byl mladším současníkem Hahnemanna a jeho dílo patří k základním pilířům homeopatie, na nichž stavěly další generace. Jeho Repertorium je vůbec prvním tabulkovým seznamem symptomů a léků a jeho údaje jsou zahrnuty i v dnešních syntetických repertoriích.V Německu, ve Velké Británii i jinde je však mnoho homeopatů, kteří stále pracují (někteří z nich převážně nebo i výhradně) právě s tímto repertoriem. Lze zde připomenout přednášky R. Malcolma, M.D., děkana Faculty of Homeopathy, na Letní škole Homeopatické akademie, který  se velmi silně přihlásil k tomuto odkazu.

„Práce Clemense Marii Franze von Bönninghausen jsou mezi soubornými pracemi starých autorů co do logiky, filosofie a použitelnosti těmi nejkomplexnějšími a nejvlivnějšími – snad jen s výjimkou textů S. Hahnemanna“, píše ve své předmluvě k této knize  Herbert A. Roberts, M.D. (autor Repertoria pocitů a vjemů). A dodává: „Není patrně pečlivějšího studenta Bönninghausenova díla, než byl Dr. Cyrus Maxwell Boger…“. Tento známý americký lékař, autor materií medik, nicméně nemohl po zhruba půl století, které uplynulo od prvního vydání díla, přehlédnout fakt, že originální dílo zahrnuje jen ty léky, které byly známy do poloviny 19. století a nejsou zde obsaženy popisy dalších léků, zhotovených a odzkoušených později, mezi nimi třeba Lach., Tub., a mnoho dalších, hojně používaných v praxi. Bogerův přínos ke klasickému textu je v tom, že doplnil originální rubriky novějšími léky, přičemž struktura Bönninghausenova repertoria zůstala plně zachována. Rozsah díla se tím jen mírně zvýšil. Určitou zvláštností a také předností díla jsou stupně léků, mající čtyři, nikoliv tři hodnoty, jako má většina ostatních repertorií, což umožňuje jemnější rozlišení významu symptomu pro lék. Kapitoly jsou členěny z hlediska anatomie a funkcí, ale i podle patologie (Horečka), přičemž Mysl je řazena na první místo. Každá kapitola obsahuje podkapitoly modalit, vlivů zlepšujících a zhoršujících. Zajímavou pomůckou jsou Bogerovy úvodní texty stručně shrnující systém klasické homeopatické léčby.

Bönninghausenovo repertorium, které nedávno vyšlo, patří se svým tisícem stran mezi velká repertoria a vzhledem k délce používání je jedním z nejověřenějších zdrojů informací v homeopatii. Zasvěcený překlad Mgr. Adama Havlína nese známky toho, že se zde sešly znalosti homeopata s profesionalitou zkušeného překladatele.

Naši homeopaté tedy mají k dispozici další repertorium, vedle dosavadních šesti, přeložených do češtiny. V čem spočívá jeho odlišnost a přínos? Proč někteří současní homeopaté, mezi nimi i R. Malcolm, stále dávají předost právě tomuto repertoriu před těmi novějšími až nejnovějšími?

Boger ponechal původní znění rubrik i nemnohých podrubrik a pouze do nich opatrně přidával nově vyzkoušené léky. Tím se vyhnul komplikaci, jíž trpí ostatní novější a nejvíce ta zcela nová repertoria: neustálému narůstání počtu léků v hlavních rubrikách  a zároveň tvorbě a přidávání mnoha podrubrik s jedním nebo jen několika léky. Zatímco na velkých hlavních rubrikách moderních repertorií nelze obvykle případ postavit pro velké množství obsažených léků, specializované malé podrubriky zase naprostou většinu léků hlavní rubriky vylučují a neúměrně zužují výběr. Budeme-li tedy pracovat jen s velkými seznamy hlavních rubrik, nedojde ke spolehlivé selekci těch několika málo léků nejbližších případu. Pracujeme-li naopak jen s malými podrubrikami, vylučujeme mnoho léků, zahrnutých v hlavní rubrice. Tudíž moderní zastánci Bönninghausena říkají, že v něm mohou pohodlně používat hlavní rubriky, protože jsou k tomu původně určené a je v nich relativně málo léků. Například hlavní rubrika Hrudník, palpitace srdeční, má v Kentovi už přes 200 léků. Ale její podrubrika Stání při, dlouhý čas, obsahuje jen jeden lék. Pokud tedy vezmeme jen tuto podrubriku a pomineme tu hlavní, což je při práci s moderními repertorii nejčastější způsob, eliminujeme 199 ostatních léků, z nichž některé nicméně  tento podrubrikový symptom mohou mít také, ale ve výsledku se neobjeví. Bönninghausen /Boger však uvádí ve stejné hlavní rubrice jen 24 léků a podrubriku nemá žádnou. I když v něm podrubriku sem tam výjimečně najdeme, obsahuje obvykle jen údaj modality (stran, času atp.) nebo anatomického údaje, které se stále pevně váží ke smyslu hlavní rubriky. Rubriky Bönninghausena neobsahují tolik údajů  a detailů o patologii, jimiž jsou naopak naplněny rubriky současných repertorií a v nichž se lze snadno ztratit. Obecně Bönninghausenovo/Bogerovo repertorium pracuje mnohem více se základními  modalitami a generáliemi hlavních symptomů a nerozbíhá se do šíře patologických detailů. Ty nehrají při celostním předepisování hlavní roli a byly zaneseny do pozdějších repertorií jako výsledek narůstajících klinických zkušeností, ale někdy bez zřetele k přehlednosti a k usnadnění praktické práce s těmito tabulkami.

Repertorium je přehledné, jednoduché, a při ruční repertorizaci nevyžaduje tolik manuální námahy při vypisování léků v rubrice. Rubriky s více než třiceti léky jsou zde jen vzácné, obvyklejší je rozsah do dvaceti pěti léků, který u novějších repertorií označujeme za malý až střední. Zcela běžné jsou rubriky s osmi až deseti léky, nebo menší.

Je třeba si také uvědomit, že autoři moderních repertorií vycházeli z Bönninghausena tak, že někdy  měnili názvy rubrik a jejich strukturu. Čímž se mohli v některých případech vzdálit jejich původnímu smyslu. Takže právě originalita tu hraje významnou praktickou roli.

Toto repertorium může být užitečným a dokonce oblíbeným či preferovaným doplňkem k ostatním, modernějším až moderním, která již máme k dispozici, nedosahuje sice celkového objemu informace  syntetických repertorií, umí však přinést i něco navíc, zejména přehlednost a spolehlivost.