Bellova obrna podruhé

Kdysi jsem popsal kazuistiku faciální parézy, která vyšla v jednom homeopatickém časopise pod názvem Bellova obrna. Zřejmě je toto postižení dosti časté, neboť se mi postupně ozvala řada zájemců, žádajících informace o možnostech homeopatické léčby tohoto zdravotního problému. Zvláště poté, co se tento můj příspěvek objevil i v elektronické podobě na internetu, tak jak homeopatické časopisy postupně přecházely i na tuto formu.

Ve své praxi jsem léčil ještě dva další případy. Pokaždé byl potřebný jiný lék, což je dobrým příkladem individualizace v homeopatii. Po Cadmiu sulphuricu jsem u jiné pacientky úspěšně použil Belladonu (vysoká citlivost k chladu – onemocní po ostříhání vlasů!). V případě, o kterém se dnes chci zmínit, zabral další z široké nabídky našich homeopatických léků.

Pacient, 32 let

Navštívil mne tři dny poté, co ho toto onemocnění postihlo. Protože má kromě svého technického vzdělání i vzdělání fyzioterapeutické a také v tomto oboru občas pracuje, má o této problematice celkem jasno. Má vlastní zkušenosti s rehabilitací a rozcvičováním obličejových svalů u pacientů, takto postižených. Jak sám prohlásil, je si vědom toho, že rehabilitace tyto pacienty neléčí, pouze zajišťuje, aby chorobou postižené a ochablé svalové skupiny neatrofovaly. Protože jeho obvodní lékař právě nastupoval na dovolenou, odkázal ho s návštěvou až na svůj návrat s tím, že se stejně okamžitě nedá nic podniknout. Pacient se proto rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Vyhledal si informace na internetu a přes již zmiňovaný článek získal kontakt na mne.

Od tří měsíců má atopický ekzém, trvale léčený kortikoidy, z čehož má prý rozhozenou štítnou žlázu – trpí hypofunkcí. Ekzém je nyní stabilizovaný, tu a tam se někde občas objeví. Od mládí trpí silnou alergickou sennou rýmou, která ho pravidelně postihuje každý rok v červnu a červenci. Mívá při ní napuchlé sliznice, štípe ho na horním patře, kýchá, slzí mu oči, dře jej pod víčky, z nosu mu teče vodová rýma. Ráno mívá zalepené oči hnisem, potíže se horší teplem a zlepšují chladem. Na levém oku měl kdysi úraz, vysychá mu rohovka o on má obavy, aby se v souvislosti s tímto novým zdravotním problémem (nemůže kvůli ochrnutí mrkat) situace s okem ještě nezhoršila, že by mohl o oko přijít. Loni na podzim trpěl půl roku neustálým průjmem, míval 4–5krát za den náhlé nutkání s vodovou stolicí, bolestmi břicha ani jinými bolestmi však netrpěl. Myslí si, že to bylo ze stolního oleje. Ve druhé třídě měl údajně lehký zápal mozkových blan poté, co usnul na slunci – měl teplotu přes 40 °C a musel do nemocnice. Na gymnáziu míval vždy v červnu zvýšenou teplotu, někdy až 40 °C, z čehož se cítil unavený a měl sklon si lehnout. Přitom se nepotil a jiné problémy neměl, prý by to na něm bez teploměru nikdo nepoznal. Tento stav se opakoval po tři roky, pak vymizel. Potí se hodně, i v klidu, všude. Žízeň nemívá, ale když už se objeví, vypije velké množství tekutin najednou. Nesnáší horko, rád tráví čas na horách, kde není takové teplo. V 18 letech mu náhle vypadaly vlasy, řasy, obočí, nerostou mu vousy. Jeho současný problém se objevil z ničeho nic, podle něj úplně bez příčiny. Ten den bylo venku vedro, 32 °C ve stínu, on však byl celý den v klimatizované kanceláři, kde měli 27 °C. V poledne šel kousek do restaurace na oběd a tam si všiml prvních zvláštních pocitů. Cítil kovovou chuť na půlce jazyka, objevily se problémy se semknutím úst a začalo ho pálit oko. Do večera mu ochrnula levá půlka obličeje.

Případ je svou totalitou symptomů jasným případem léku Natrum muriatikum. Zkušení homeopaté pochopí bez zdůvodňování, nezkušení nechť si symtomy vyhledají v repertoriu, laikům nezbývá, než mi věřit. I mentální symptomy, vypozorované v průběhu rozhovoru, mi potvrdily správnost výběru léku. Pro úsporu času je zde tentokrát neuvádím, ač obvykle stavím právě na nich – v tomto případě však fyzické symptomy byly zcela dostatečně určující.

Podáno Natrum muriaticum 30C. Kontrola za čtyři týdny: příznaky parézy vymizely během necelého týdne, v průběhu kterého pacient pociťoval neustálé brnění a cukání obličejových svalů. Po čtrnácti dnech ukončil obličejovou rehabilitaci, kterou si sám naordinoval. Řekl mi, že by si možná nebyl jistý, že zlepšení bylo účinkem léku, všiml si však, že mu též vymizel ekzém na ruce, který jej už delší dobu obtěžoval. To jej přesvědčilo. Zmínil se o tom, že má nyní větší chuť k jídlu.

Dohodli jsme se na termínu kontroly za půl roku, kdy jsem hodlal podat preventivní dávku zcela jistě konstitučního léku pro další podporu léčby jeho senné rýmy. V dohodnutém termínu mi však pacient e-mailem sdělil: „Měl jsem se Vám po půl roce ozvat a domluvit si termín. Nejsem si jistý, zda je to nutné. Cítím se zdravější, než je mi příjemné. Začaly mi totiž růst vlasy a vousy a já se hrozně nerad holím. Rozhodnutí tedy nechám na Vás.“

Kontrolu jsem samozřejmě zrušil, proces harmonizace probíhá, není třeba do něj nijak zasahovat.