Autopatie

Meduňka

Autopatie je nová celostní metoda harmonizace organismu. V podstatě jde o použití vlastních tělesných tekutin či tkání pacienta při odstraňování potíží jeho těla i mysli.

STEJNÉ LÉČÍ STEJNÉ

Léčivé účinky vlastní moči byly známy v Indii již dávno. Také autovakcíny, používané třeba při léčbě alergií, působí na tomto principu. Zcela novou kvalitu však přinesl Hanhnemannův vynález homeopatického ředění substancí. Generace homeopatů totiž potvrdily, že zvláštním způsobem vysoko ředěná látka může výrazně zvýšit své léčivé schopnosti, ba že může léčit v takovém stavu i ta látka, která v surovém stavu žádné léčivé účinky nemá. Někteří američtí homeopaté devatenáctého století doporučovali homeopaticky potencované, vysoko zředěné lidské sekrety podle pravidla „equalia equalibus curantur“, stejné léčí stejné. Známý homeopatický lékař J. H. Allen z Indiany například vyjádřil v roce 1894 názor, že léčba stejného stejným „není ničím jiným než nejvyšší fází similima v tom nejvyšším slova smyslu.“ Místo aby bylo léčeno „podobné podobným“, což je základ homeopatie, léčilo se tedy také stejné stejným. Je však třeba říci, že použití „stejného“ bylo zaměřeno v historii homeopatie převážně symptomaticky, podle názvů a projevů lokálních nemocí a k celostní léčbě mělo většinou hodně daleko.

Jeden z nečetných záznamů minulosti o autopatické léčbě nám zanechal francouzský klasický homeopat Julian v knize Nosodes. Popisuje, že na dovolené, kde (jak omluvně vysvětluje) neměl k dispozici žádné léky, byl povolán k muži s ošklivým oparem. Píše: „Léze byla umístěna na levé straně tváře. Puchýřky a vředy se šířily na čelo, tvář a horní ret, sliznice levé nozdry a horní část patra byly také postiženy, stejně jako oteklé levé oční víčko s puchýři a spojivka.“ Měl horečku 38,8 °C a puls zrychlený. Nemocný trpěl nespavostí, zvracením a silnou bolestí hlavy. Dr. Julian připravil preparát z výtoku z vředu na patře. Potencoval jej ve vodě na 6. centesimální, čili velmi nízkou potenci, poslední potenci smísil s lihem. Tento preparát podával zpočátku každou půl hodinu. Nejdříve se bolesti zvýšily, ale druhý den již ustupovaly, zvracení přešlo a vrátil se dobrý spánek. Již druhý den se opar zmenšil na polovinu a zmizel otok. Za několik dní zbyly jen zdravě vypadající strupy.

TŘINÁCTÁ KOMNATA HOMEOPATIE

Velmi zajímavá je také zmínka francouzského lékaře Bon Hoa v článku o Carcinosinu pro British Homoeopathic Journal (česky v časopise Homeopatie). Jeho poznámka má pro tuto tematiku zcela typicky jen jednu větu: „Některým pacientům, kteří reagovali na Carcinosin, ale jejichž zlepšení trvalo jen krátce, byla ku prospěchu auto-izopatie, kdy podávám jedinou dávku Faryngeální hlen 30.“ Tato věta by si, když se nad ní zamyslíme, zasloužila rozvést do tlusté a úctyhodné knihy, která by mohla přinést mnoho prospěchu nemocným. Naznačuje totiž, že potencovaný, patrně obyčejný nepatologický vlastní hlen, přinášel celostní efekt na zdraví patrně většině osob, které jej užily.

Avšak – ještě nikdy v historii homeopatie, až dosud (jak napovídají zdroje jako software Reference Works nebo internet), nebyla v žádné práci, ať knižní, či časopisecké, autopatie soustavně pojednána. Zmínky o ní jsou vždy jen kusé. Vždy tvořila jakousi třináctou komnatu homeopatie, kam se vstupovalo jen opatrně a tajně. Je otázka, zda příčinou bylo to, že s ní až dodnes nikdo neměl systematickou zkušenost, že nebyla atraktivní výrobcům léků ani vydavatelům knih, že se zdála ve stoletích technické složitosti a komplikovanosti až příliš jednoduchá, nebo že nebyly správně použity zásady celostní léčby a proto docházelo k omylům a selháním. Možná to byly právě tyto vlivy, které bránily lidem, aby vyřešilili své chronické problémy – a možná i nějaké další důvody, nebo zcela jiné. Na tom nezáleží. Postačí, když řekneme, že nyní, na začátku Vodnářského věku a 21. století, konečně uzrála doba k tomuto nesmírně efektivnímu způsobu zlepšování zdraví, dávajícímu dříve zcela netušené možnosti.

Jedním z podstatných technických důvodů, proč nemohla být autopatie široce používána, byla vždy obtížná dostupnost preparátů, vyrobených z vlastních tělesných tekutin osoby, která měla být uzdravena. Autopatické preparáty z krve vyrábělo jen velmi málo lékáren v Anglii i jinde, a to se značnými omezeními. Např. v londýnské Ainsworths Pharmacy mi řekli, že mají dlouhou tradici ve výrobě těchto preparátů pro veterináře a jejich klienty. Sdělili mi rovněž některé své dlouholeté zkušenosti, například, že potence (stupeň ředění) preparátu má být pokud možno vysoká. Avšak – tyto preparáty nemohou zasílat za hranice, patrně v souvislosti se zpřísněnými pravidly ohledně virové bezpečnosti. O tom, že se tato léčba potencovanou vlastní tělesnou tekutinou v Anglii již dlouho úspěšně praktikuje u zvířat, svědčí i zmínka (opět stručná) ve Veterinární homeopatii Dr. Macleoda.

Homeopatie se zabývá hledáním takové substance v přírodě, např. v tělech rostlin a živočichů, která (povýšená specifickým ředěním vodou do jemnohmotné sféry) co nejvíce rezonuje s jemnohmotným (dle materialistů nehmotným) vibračním organizačním systémem, nadřazeným mysli i hmotnému tělu, Hahnemannovou dynamis, Kentovým a Swedenborgovým vnitřním člověkem. Substance, rezonující s tou jemnou kreativní částí člověka, která v každém okamžiku života průběžně vytváří a formuje mysl i hmotné tělo a jejíž porucha znamená nemoc a zvýšené utrpení. Čím je substance svou frekvenční charakteristikou blíže k pacientovi, tím úspěšnější je celostní léčba. Logicky z toho vyplývá, že vezmeme-li substanci nikoliv z hada (Lachesis) či ropuchy (Bufo), nebo z cizího lidského těla (Psorinum, Carcinosinum, Medorrhinum atd.), ale přímo z pacientova těla, a povýšíme ji ředěním vodou do jemnohmotné sféry, bude rezonance kreativního centra ( dynamis) s preparátem stoprocentní a je více než srovnatelná s působením velmi přesně vybraného homeopatického léku.

PŘÍKLAD Z PRAXE

Pětatřicetiletý štíhlý muž se strupovitou tváří pokrytou velkými zarudlými a místy mokvajícími fleky. Stejnou vyrážku odhalil i na prsou, na celých rukách, ramenech a zádech. Chronický ekzém svědil a nutil ke škrabání, občas se z těch intezívních nepříjemných, bolestných a nikdy nepřecházejících pocitů vyvinula zimnice s třesem. Řekl mi, že se to zhoršuje jakýmkoliv, i drobným psychickým stresem. Lékaře s touto potíží navštěvoval již od útlého dětství. Po pubertě zažil několik let bez ekzému, zato však se zhoršenou sennou rýmou, ale od dvaceti sedmi let byl opět nucen stát se klientem kožní kliniky. K tomu se v posledních letech přidružily bolesti v pravém podžebří — lékaři zjistili špatnou funkci žlučníku. Žlučník bolí stále častěji, zejména po česneku, tučné stravě nebo po přejedení. Mívá i velké záchvaty, které jej vyřazují na čas z běžného života. Jeden proběhl tři dny před návštěvou u mne. Při záchvatech má křeče v břiše, bolest kolem celého žaludku, nadýmání, průjem a k tomu zvýšenou teplotu, posledně to bylo 37,6 C.

Poté, co si doma s použitím zvláštní lahvičky vyrobil a jednorázově užil autopatický preparát z vlastní sliny o potenci C 200, stalo se toto: v prvním týdnu po užití se ekzém nepatrně zhoršil, v dalším týdnu ustoupil na obličeji. Po třech měsících přišel opět na kontrolu a oznámil, že už je delší dobu bez ekzému, který mírně přetrvává jen v loketních jamkách. Žlučník jej celou tu dobu nebolel, jen občas o něm ještě trochu ví při dietní chybě. Za dalšího půl roku byl zcela bez jakýchkoliv potíží a nedržel žádnou dietu – tento stav již trvá dva roky při jediném zopakování preparátu ve vyšší potenci.

V současné době již mohu mluvit o stovkách případů autopatie prováděné potencovanou slinou. Jde o lidi ve věku od dvou měsíců do 83 let. Vysoké procento případů vykazuje rychlé zlepšování chronických potíží jakéhokoliv charakteru. Jen velmi málo případů (odhadem pod deset procent) nevykázalo zřetelnou pozitivní reakci – pravděpodobně hlavně proto, že měly příliš krátké sledování při ovlivňování velmi hluboko zakořeněné a zastaralé nemoci, nebo kvůli velmi hrubé odchylce od návodu při osobní přípravě preparátu. Neznám žádnou jinou metodu s tak vysokou úspěšností. K tomu je třeba podotknout, že za mnou, jako za léčitelem, chodí už čtvrt století téměř výhradně lidé, u nichž konvenční (a často následně i alternativní) medicína při zvládání jejich dlouhodobých potíží neuspěla.

Pacient vykazuje vývoj jako při předepsání velmi přesně podaného homeopatického konstitučního léku. Někdy je poznatelné zhoršení v prvních týdnech po podání, které se mění ve zlepšování. Jindy nastane zlepšování okamžitě. Zřetelně je možné rozeznat působení v homeopatii ověřených Heringových zákonů, tj. potíže odcházejí směrem z centra ven, v opačném pořadí symptomů než v jakém se objevily, a také, u ekzémů, obvykle shora dolů. Vždy se také po čase začnou objevovat a rychle zase samy mizet některé staré symptomy. Děje se tak na cestě, na níž organismus prodělává staré stavy, když se postupně přelaďuje do původní, zdravé frekvence, schopné konstituovat zdravé orgány. Vývoj je vždy postupný, rychlost pozitivních změn hodně záleží na tom, jak dlouho daný člověk potížemi trpí a v jakém je celkovém stavu. Obecně lze snad říci, že na jeden rok trvání problému připadá minimálně jeden měsíc pozitivního vývoje, než se radikálně zlepší.

SLINA NESE CELOU INFORMACI

Opakování léčby se děje výhradně při zaznamenání příznaků relapsu, tedy navracení symptomů zpět k startovnímu špatnému stavu. Při známkách prvního poklesu je včas podán ve vyšší potenci, čímž je opět nastolena cesta vzhůru k harmonii a zlepšování potíží. Pro včasné rozpoznání relapsu si klient vede poznámky o svém celostním vývoji, zahrnující nejen pozorovaný a pociťovaný vývoj fyzických problémů, ale i mysli, emocí a dojmů a životní pohody. Poznámky předkládá při kontrole u poradce, nebo se, podle svých poznámek, kontroluje sám. Vývoj ovšem vždy probíhá kolísavě, a tak vyžaduje opakování léčby (preparátu) specifické znalosti, zejména v případech, kde jde o složité nebo vážné stavy.

Předpokladem k tomu, aby tato metoda mohla být úspěšně a standardně používána, je zvládnutí správného postupu pro přípravu osobního autopatického preparátu z vlastní sliny. Předávám svým klientům speciální skleněný nástroj (nazval jsem jej autopatická lahvička harmonie) a s ním asi stránkový návod, jak jednoduše, vlastními prostředky a přitom spolehlivě, dosáhnout potence vlastní sliny s použitím čisté vody. Podání je vždy jednorázové. Minimální doba působení jediného podání byla zatím tři měsíce i při užití nejnižší potence. Maximální pozorovaná doba pozitivního vývoje po jediném podání zatím přesahuje 18 měsíců. Užije se jednorázově čerstvý preparát okamžitě po skončení ředění.

V lahvičce harmonie probíhá potencování na průtokovém, tzv. fluxním, principu, používaném v homeopatii již přes sto let. Průkopníkem této metody byl Američan Dr. Bernhard Fincke, který jí ve své laboratoři produkoval i nejvyšší potence. Významný homeopat Dr. Kent o jeho lécích prohlásil, že je na ně „vždy spolehnutí“. Průtokové ředění užívají i někteří současní známí výrobci, protože s sebou přináší četné výhody a zvyšuje kvalitu preparátu. Pro dosažení velmi vysokých potencí je možné postavit lahvičku harmonie pod vodovodní kohoutek opatřený běžným kuchyňským uhlíkovým filtrem a dosáhnout během deseti minut velmi vysokých potencí 1M (C 1 000) a během 100 min. dokonce 10M (C 10 000). Čím vyšší je potence, tím hlouběji zasahuje jádro problému. Lahvička harmonie je určena pro jednorázové použití, aby při opakovaném použití nemohlo dojít k tzv. „křížové kontaminaci“ , smíšení frekvencí staré a nové potence. Z přípravy homeopatických léků je totiž známo, že sklo uchovává potenci, byť bylo zbaveno potencované kapaliny. Proto se i v homeopatických výrobnách používá vždy nové sklo.

Vhodné je začínat působení s potencemi do C 200 a při opakování preparátu potenci zvyšovat na dvojnásobek zvýšením objemu vody. Potence C 40 je pro zahájení harmonizace naprosto vhodná i u lidí nad 80 let s mnoha chronickými potížemi. Po jednorázovém podání nastává dlouhodobá pozitivní reakce, pozoroval jsem zatím nejméně tři a nejvíce devatenáct měsíců, po které se organismus vyvíjel postupně vlastními silami ke zdraví, bez potřeby dalšího opakování preparátu.

K potencování doporučuji zásadně vlastní sliny klienta, i když stejně tak by mohlo jít o moč, hlen, slzy, mateřské mléko či jinou, mikroorganismy nadměrně nekontaminovanou a relativně zdravou tělesnou tekutinu, nesoucí frekvenční otisk celku. Vhodnost sliny podtrhuje to, že vzniká mezi hrdelní čakrou a čakrou třetího oka, čili vysoko v jemnohmotném energetickém systému člověka. Proto je dobrou spojnicí mezi jemnohmotnou organizační sférou, nacházející se „nad“ sedmou čakrou, a lidským tělem. Poté, co jsem opustil používání moči a dalších tělesných tekutin ve prospěch sliny, jsem zpozoroval pronikavější působení. Slina nese informaci o celé vibrační struktuře systému těla a mysli.

JDE O SPIRITUÁLNÍ METODU

Odborné poradenství při autopatické harmonizaci je nutné zejména v případech vážných a dlouhodobých poruch. Nemocný potřebuje průvodce na nejednoduché cestě k uzdravení a volba vhodné potence i sledování případu s cílem podat preparát hned na začátku případného relapsu vyžadují znalost metody a specifického vývoje po podání. Proto pořádám v Praze na téma autopatie zvláštní kurzy.

Autopatie není homeopatie, přestože z ní jednoznačně vyrůstá. Nehledá similimum (lék podobný) a nepoužívá homeopatické léky. Má filozofii vycházející z myšlenek Hahnemanna, Swedenborga a Kenta. Při úvahách o autopatii mi hodně pomohlo studium buddhistického kánonu. Buddhisté vidí veškerý svět jevů včetně hmoty jako systém mentálních vysokofrekvenčních vibrací. Povýšením vlastní hmotné substance (sliny) do jemnohmotné, nadřazené sféry, která je vůči nižším frekvenčním sférám původní, vůdčí a kreativní, je na principu rezonance posílena slábnoucí kreativní sféra jedince a ta obnovuje v těle organizaci a pořádek. Neléčí ani lahvička harmonie, ba ani nehmotný preparát. Léčí výhradně spirituální organizační sféra, dynamis. Proto jsem přesvědčen, že podobně jako homeopatie v původním Hanemannově a Kentově pojetí, je autopatie čistě spirituální metodou a musí být chápána jako spirituální cesta k duchovnímu osvobození, jejímž vedlejším logickým produktem je i postupné zlepšování v hmotné a mentální sféře.

Autopatie může být použita i jako podpůrná metoda a neinterferuje s žádnými chemickými či jinými hmotnými preparáty. Jinou léčbu nenarušuje a nezpozoroval jsem, že by naopak mohla být vážně narušena např. užíváním chemických léčiv. Zatímco chemický lék působí jen v materiální sféře, autopatický preparát ovlivňuje to opravdu podstatné: spirituální či jemnohmotnou dimezi člověka.

Mezi pozitivními účinky na mentální a hmotné úrovni jsem pozoroval u svých klientů výrazné zlepšení či úplné uzdravení chronických potíží, jako bolestí hlavy, dušností, ekzémů, alergií, chronické únavy, poruch ledvin, jater, kloubů, střev, žlučníku, odstranění chronického strachu, úzkosti, nespavosti, srdečních arytmií atd. Škála léčitelných problémů pravděpodobně zahrnuje veškeré lidské utrpení, které vždy vyplývá z poklesu centrální frekvence jemnohmotného organizačního centra v člověku – a tím z postupného rozpadu zdravých původních struktur mysli a těla. Preparát může vrátit na principu rezonance toto jemnohmotné centrum do jeho původního harmonického stavu, v jakém bylo před počátkem všech nemocí. To pak samo postupem času zjednává pořádek podle svých vlastních možností a preferencí.

Samozřejmě, někdy jsou orgány silně změněny a životní síla je již slabá – i tady je ale možné dosáhnout určitých zlepšení. A pak je tu náš skrytý vnitřní stav. Každý máme své skladiště nečistot a překážek, kterému se někdy říká karma. Proto u někoho pozoruji přímo bleskovou úzdravnou reakci, zatímco u jiných se to jaksi vleče …

Je to metoda dostupná každému a vhodná jak pro odbornou poradenskou praxi, tak, zejména u lehkých chronických či akutních problémů, i k samoléčbě. Nevyžaduje žádnou schopnost diagnostikovat nemoci či určovat léky. Pod vlivem autopatického preparátu vše zařídí nehmotná řídící složka organismu. Je však nutné znát, jakými cestami působí „životní síla“, jaký je řád vývoje po užití vysoko potencované sliny. Proces harmonizace je často dosti složitý, mohou se vyskytnout i krize a především relapsy, tj. upadání do původního stavu ve chvíli, kdy účinnost preparátu začíná mizet. Základním úkolem poradce pak je vystihnout vhodný okamžik k podání další, vyšší potence vlastní sliny.

KDY POMÁHÁ AUTOPATIE?

Pokud chápeme autopatii jako doplňkovou metodu, pak přichází v úvahu všude tam, kde se případ nevyvíjí pod vlivem homeopatických léků optimálním způsobem, nebo tam, kde je obtížné nalézt přesný homeopatický lék, například u kojenců apod. Také tehdy, když je, z nejrůznějších důvodů, pacient závislý na velkém příjmu chemických léků. Při autopatii nebyl zpozorován podstatný rozdíl mezi vývojem lidí závislých a nezávislých na lécích. Jsou případy, např. při bronchiálním astmatu, kdy mohly být běžné léky vysazeny s klidným svědomím až poté, co byla potíž autopaticky odstraněna.

Pokud je autopatie použita jako základní metoda, má nejširší rejstřík možností při zlepšování a odstraňování dlouhodobých problémů. Osvědčila se např. i při zvládání akutních horečnatých potíží – k podstatné úlevě docházelo obvykle do 24 hodin po užití vysoko ředěného preparátu z vlastní sliny.

Autopatie je málo prozkoumaná metoda, donedávna praktikovaná jen náhodně, na základě neutříděných a částečných znalostí. Teprve začátek Vodnářského věku nám dává poznat netušené možnosti, spočívající ve využití vlastností čisté vody při přenosu jemnohmotné informace, zakódované v našich vlastních tělech. Informace, která oslovuje spirituální sféru člověka, nastoluje harmonii a mírní utrpení.