Autopatie, dcera homeopatie

Rozhovor s Ing. Janem Matyášem o zkušenostech s autopatií a homeopatií i o tom, jak se obě metody podobají, doplňují a liší a kdy kterou použít.

Protože se věnuješ jak homeopatii, tak autopatii, chtěla bych se zeptat, jakým způsobem obě metody kombinuješ.

Jeden z faktorů je samozřejmě vůle klienta. Když přichází s představou, že preferuje některou metodu, tak to pochopitelně zohledňuji. Spíš jde o to, že při homeopatii potřebujeme symptomy, na jejichž základě můžeme předepsat a část mých klientů už je natolik zasažena svými potížemi, sníženou vitalitou, že už nemají dostatek přirozených symptomů, podle nichž lze vybrat vhodný homeopatický lék. K tomu ještě dostávají od klasické medicíny léky, které utlumují projevy vitální reakce organismu. V těchto složitých případech autopatie dává velmi dobré výsledky. Jednak protože zvedne vitální reakce těla, tím se mohou zvýraznit symptomy vhodné pro navržení homeopatického léku, jednak se zlepšenou činností vitální síly část potíží, nebo dokonce všechny, odstraní. Dalo by se zjednodušeně říct, že autopatie může vyčistit obraz pro jednodušší homeopatické předepsání. Oproti tomu homeopatický lék nese informaci, co má organismus dělat a kam má nasměrovat svoje síly, svoji energii v procesu uzdravování.

Rozumím tomu správně, že rád začínáš autopatií, a pak pokračuješ homeopatickým předepsáním?

Nedělám to nějak cíleně. Pokud vidím jasné symptomy pro podání homeopatického léku, navrhnu ho hned. U jiných lidí, kteří si buď přejí autopatii, anebo jsou jejich potíže hodně závažné, třeba z hlediska úrovně zdraví se pohybují ve skupině, která už je homeopaticky velmi obtížně léčitelná, tam autopatie přichází na řadu spontánně jako první a případy, které bývají prakticky nevyléčitelné i pro zkušené homeopaty se potom podaří řešit.

V čem jsou si homeopatie a  autopatie podobné a v čem je mezi nimi rozdíl?

Autopatie, tím že je to napotencovaná vlastní informace člověka, zvyšuje jeho schopnost řešit problémy. Neříká, jak je má řešit, nevnáší tam novou informaci, prostě jen zlepší vnímání, energii a samo-ozdravné schopnosti organismu.

Homeopatie nezvyšuje vitalitu a energii, ale říká organismu, na co se má zaměřit. Organismus si uvědomí „Aha, tady dělám chybu“ a začíná to řešit. Teoreticky by se dalo říct, že v kombinaci autopatie a správného homeopatického léku se mohou složky podporovat, ale nepoužívám to z jednoduchého důvodu. Jednak působení dvou postupů najednou nejde rozlišit jednak se mohou vzájemně rušit.

V autopatii je ještě jeden druh působení, který je podobný působení homeopatických nosod. To jsou napotencované patologické produkty těla. Každý máme ve svém těle různé mikroorganismy, bakterie, viry nebo kvasinky v různém množství a jejich informace je také napotencována. Některé autopatické preparáty, především zahřívaná autopatie, působí jako nosoda z vlastních mikroorganismů, které nás kolonizují. Zlepšené samoozdravné schopnosti organismu po autopatii např. ze zahřívaného dechu vedou ke snížení nežádoucí mikrobiální zátěže v organismu nebo i odstranění autoimunitních poruch v těle, které jim jsou často přisuzovány. Tím mohou ustoupit i tzv. nevyléčitelné nemoci, často zánětlivého nebo autoimunitního charakteru. Není bez zajímavosti, že podle některých teorií jsou i psychické nemoci jako je schizofrenie nebo bipolární porucha částečně dávány za vinu infekčním agens, přesněji poškození mozku imunitní reakcí při řešení zánětů.

Mohl bys nám říct něco o svých zkušenostech s léčbou chronických zánětů?

Žijeme v době, kdy jsou akutní nemoci potlačovány, ať už prostřednictvím očkování, léků na snižování teploty, antibiotik atp. Znamená to, že většina dětí i dospělých postupně přichází o schopnost vytvořit horečku a v tu chvíli se ten fyzický organismus stává živnou půdou pro mikroorganismy kolem nás. V tu chvíli vzniká něco, čemu pracovně říkám chronický zánět. Jestli se projevuje jako ekzém, astma, záněty střev nebo i mnohem vážněji, to nehraje roli. Podstatné je, že v těchto případech autopatie dává výsledky, kterých homeopatie jen velmi těžko dosahuje. Organismus vyvolá ozdravnou reakci, může to doprovázet například rýma nebo přiměřená horečka, při které se i dlouhodobá zátěž v organismu odstraní. Tím se zbaví značné části zátěže, a potom, něco, co ho omezovalo dlouhou dobu, třeba záněty střev, ulcerózní kolitida nebo Crohnova choroba a podobné potíže, ustoupí.

Mohl bys popsat nějaký případ vyléčeného chronického zánětu ze své praxe?

Třeba mladý muž, který měl akutní dvouměsíční kolitidu, mnoho krvavých průjmů, nešlo to zastavit ani protizánětlivými léky, ani antibiotiky, ani kortikoidy, ale sedm dní po nasazení autopatie se vše upravilo. Okamžitě po nasazení autopatie se stav začal měnit, ale do sedmi dnů byla normální formovaná stolice bez krve a bez hlenu a od té doby zůstává stav nezměněn, tzn. sedm let je bez potíží.

Jindy mne navštívili rodiče tříletého děvčátka s Crohnovou chorobou. Do tří dnů po započetí autopatie krev ze stolice zmizela a nikdy se neobjevila. Začala však pracovat imunita a poté, co prodělala několikrát rýmu, mírnou teplotu, tak přestala být náchylná k běžným onemocněním, zlepšila se jí energie, přestala se bát ve školce. Celý vývoj trval několik měsíců, ale hlavní potíž se zlepšila velmi rychle. Na poslední autopatické konferenci o celé čtyřleté historii případu poreferovala její maminka.

Střevní záněty jako je Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a další obvykle reagují na autopatii velmi dobře. Autopatie vždy posiluje vitalitu člověka, nejde přímo o léčbu choroby, u někoho může být stav natolik pokročilý nebo vitalita natolik oslabená, že se podobně pozitivní výsledek ne vždy dostaví.

Mají chronické záněty tendenci se vracet i poté, co jimi klient již nějakou dobu netrpí?

To je věc, kterou na autopatii oceňuji. Skoro vždy chci, aby klienti pokračovali v autopatii i nějakou dobu poté, co jejich potíže ustoupí. Ty mohou ustoupit velmi rychle, ale aby se stav stabilizoval a aby se dořešily problémy stojící v pozadí těch potíží, to chce nějaký čas. Někdy to může trvat i několik měsíců, pak se potíže nevrací, anebo jen při velké zátěži, kolikrát až po mnoha letech. Několik takových případů jsem prezentoval na autopatických konferencích a seminářích autopatie pro pokročilé.

Problémy ve střevech často stojí za chronickými potížemi, jako jsou alergie nebo migrény. Koneckonců říká se, že imunita začíná ve střevech. Takže autopatie je při těchto potížích asi také hodně užitečná. Máš s tím nějaké zkušenosti?

Samozřejmě. Výjimečně reklama nelže, většina imunity opravdu pochází ze střev. Se zlepšením stavu střev rezonuje to, že se člověk současně začne cítit lépe, zlepší se mu energie. Podle čínské medicíny tlusté střevo souvisí s plícemi, takže se zlepšují potíže jako je astma. A to není žádná teorie, to je na mnoha případech ověřená praxe. Autopatie, opět především zahřívaný preparát z dechu, velmi dobře působí například u alergií, což je obzvláště na jaře velké téma. I když obecně platí, že mnohem lepší je začínat řešit tyto problémy někdy na podzim, aby měl organismus čas si to přes zimu v klidu zpracovat a potom do nové pylové sezóny vstoupil připraven.

Může být proces uzdravování i přesto, že bylo předepsáno vhodné homeopatikum, anebo doporučen správný autopatický preparát, blokován nevhodnými stravovacími návyky?

Homeopatie ani autopatie nevyžadují v první chvíli výrazné úpravy životního stylu. Samozřejmě, pokud už někdo je alergický na lepek, nebo jinou složku potravy, může dojít k relapsu a zlepšení stavu se nedostaví, tudíž tam úprava stravy vhodná je. Na druhou stranu pokud je podán vhodný homeopatický lék nebo vhodná autopatie, tak člověk spontánně upraví svoje potřeby. Mnohokrát se mi stalo, že klienti přestali pít nadměrné množství kávy, nebo spontánně přestala nadměrná chuť na sladké a stala se jen přiměřenou, v některých případech dokonce klienti přestali kouřit. Jeden případ mám ze včerejška, kdy paní tvrdila, že si nemohla zapálit, protože to „prostě nešlo“.

Platí u autopatie to samé jako u homeopatie, že se člověk má vystříhat kávy, máty a dalších antidot?

V tomhle je autopatie mnohem jednodušší, už jen proto, že se obecně častěji opakuje než homeopatický lék, a tak je mnohem méně náchylná na antidotaci, ale také tím, že autopatický preparát pochází přímo z osoby, která si jej dělá. To znamená, že působí jako přesný homeopatický, respektive autopatický preparát a není náchylná na antidotaci. Z hlediska homeopatie platí, že čím méně přesně je vybraný homeopatický lék, tím snadněji se antidotuje. Tam to může problém představovat a homeopat musí průběh sledovat a správně vyhodnocovat.

Co se týče výroby autopatického a homeopatického preparátu, je mezi nimi podobnost?

Dá se říci, že autopatický preparát lze vyrábět stejně jako homeopatický preparát, ale to je poměrně složité. Je mnohem snadnější použít autopatickou lahvičku, je to vhodnější pro domácí svépomoc. Obecně lze říci, že je možné vyrobit autopatický preparát triturací nebo Korsakovovou metodou, ale je to pracnější. Zatímco u homeopatického léku předpokládáme, že se jednou vyrobí a poté ze zásobního roztoku v lihu budou impregnovány cukrové kuličky, a tudíž bude použitelný dlouhodobě, tak u autopatického preparátu se připravuje vždy čerstvá informace o aktuálním stavu a neuchovává se.

Jaký homeopatický lék doporučuješ ve své praxi nejčastěji?

Homeopat musí vždy koukat na individuální symptomy. Přesto se v mé praxi nejčastěji ukazují symptomy vedoucí k homeopatiku Carcinosinu. V dnešní době to není nic překvapivého, protože Carcinosin je homeopatický lék, který pokrývá většinu chronických zánětů a autoimunitních reakcí organismu – astma, alergie a podobné věci. Je to asi nejčastěji působící lék u nespavosti, která je dána nadměrným předrážděním organismu, stresem. Hodí se u lidí, kteří jsou citliví, vnímaví a dnešní hektická doba s velkým množstvím komunikace, sociálními sítěmi, mobilními telefony s dostupností kdekoliv vyvolává situace přecitlivělosti, nadměrného vnímání. Také podněty, které se týkají zodpovědnosti v práci, vztahů nebo emocí, neumožní uvolnění a vznikají potíže se spánkem. Obecně je stres a nadměrná zátěž další znak, který ukazuje na tento homeopatický lék. Společnost se naučila maximalizovat zisky z jedince takzvaným managementem práce a tím pádem dostávat každého jednotlivce více a více pod tlak. Lék se proto hodí také pro lidi, kteří zdánlivě působí velmi odolně, ale sami cítí, že už to nemůžou vydržet, že je toho na ně moc. A jeden ze symptomů tohoto homeopatického léku je, že je zlepšen cestováním, kdy uteče od všech starostí a na chvilku se uvolní. Problém bývá, že se do nich za chvíli zpět vrací. Dalším symptomem je onemocnění z péče o blízké osoby – o stárnoucí rodiče, o dítě s mnoha potížemi, které současná medicína nedokáže vyléčit. V těchto případech je Carcinosin první volbou a předbíhá ostatní významné homeopatické léky.

Používá se tedy Carcinosin u případů rakoviny?

Jeho největší využití je mnohem dříve, než člověk upadne do takto závažných potíží. Tam, kde se objevují počáteční záněty, kde to organismus nezvládá, jako jsou třeba ekzémy u dětí, v mnoha případech vrátí organismu jeho stabilitu a nerozvine se závažnější patologie. Ale ano, u onkologických potíží samozřejmě taky, proto má takový název. Ostatně opět je to stav velkého stresu, strachů, neschopnosti dobré imunitní reakce…

V autopatii existuje také více druhů preparátů a metod podávání. Jaký způsob preferuješ?

V autopatii striktně individualizuji. Podávám vždy jen jeden preparát v jeden čas, nekombinuji je. I na přednáškách říkám, který preparát se k čemu hodí a to zatím považuji za určité slabé místo znalostí autopatických poradců, že nedokáží určit, který preparát je v dané situaci nejvhodnější. Autopatie má trošku nevýhodu v tom, že skoro vždy něco udělá. Dokonce, i když nezvolíme ten nejvhodnější přístup. Ale zvláště u komplikovanějších případů je potřeba najít ten nejpřesnější postup, aby se dosáhlo co nejrychlejšího zlepšení, a to jak na mentálně-emocionální rovině, tak té fyzické.

Doporučuješ autopatickou samoléčbu?

Autopatie je velmi vhodná k samoléčbě, ale je třeba dobře znát její principy. Zvlášť u případů, kde stojí v pozadí víc věcí, tak ten člověk na sebe nemá dostatečný náhled. Také proto, že je nemocný, nemá správný náhled. Jeho stav se nemusí vyvíjet tak dobře a rychle jako pod dohledem zkušeného autopatického poradce. Mnohokrát jsem viděl případy třeba i velmi dobré domácí svépomoci, která nicméně trvala 2 roky a já jsem zvyklý takových výsledků dosahovat s klienty během dvou, tří měsíců. Nebo naopak vynikající rychlé zlepšení, které ale nebylo dotaženo do fáze trvalého stabilního vyléčení. Roli hraje omezení ve znalostech, zkušenosti při sledování a vyhodnocení stavu, znalost úrovní zdraví.

V čem vidíš hlavní přínos autopatie?

Homeopatie je jedna z mála metod, která pracuje s vlastní vitální silou a dokáže stav člověka zlepšovat prostřednictvím stimulace vitální síly, nebo můžeme říct samo ozdravných procesů v těle –  to je při neustálém potlačování vitality vnějšími vlivy důležité. Nicméně homeopatie je relativně složitý systém a autopatie dosahuje stejných výsledků, v některých případech lepších, a je vhodná pro domácí svépomoc. Domnívám se, že dnes, kdy se ukazuje že alopatické léky selhávají, například antibiotika přestávají fungovat, je čím dál větší důležitost přikládána udržení zdraví, a to nikoliv doplňováním potravními doplňky nebo kompenzací léky, ale tím, že organismus začne správně fungovat. A to je to, co homeopatie i autopatie přináší.

Bylo pro tebe jako vystudovaného chemika, tzn. člověka studujícího prvky, molekuly a atomy, těžké přijmout principy fungování homeopatie a autopatie?

Je to výrazně lehčí než si třeba představit nekonečnost vesmíru. Stejně tak mnoho věcí, se kterými se běžně potkáváme, si nedovedeme vysvětlit, i když s nimi běžně pracujeme – princip života, času, gravitace… Možná vysvětlení homeopatie a autopatie neleží v rozsahu dosud známých vědomostí přírodovědných oborů o podstatě hmoty. Není to pro mě filosofický problém. Pragmaticky bez předsudků sleduji a vidím, zda postup funguje či nikoliv. O fungování autopatie i homeopatie jsem se přesvědčil mnohokrát. Ostatně na objevování a definování principů fungování autopatie se podílím prakticky od jejích počátků, k tomu musí člověk zůstat nestranným pozorovatelem.

www.janmatyas.cz