Similimum z léčeného člověka

Počet chronicky nemocných v  EU nebo v USA stále roste, v současnosti je již velmi vzácné potkat někoho, kdo netrpí žádnou opakovanou nebo trvalou potíží, ať už je to dítě nebo dospělý. Od oslabené imunity, alergií, nespavosti a neplodnosti až po autoimunitní poruchy, deprese, autismus a psychózy. Nedovíme se to z televize ani z novin, ale je to naše osobní zkušenost a říkají to také statistiky. Ani homeopatie, známá tím, že často dokáže odstranit „nevyléčitelné“ potíže,  tomu nemohla  zabránit.

Praktikuji klasickou homeopatii 36 let a za tu dobu jsem mohl pozorovat zajímavý vývoj. V osmdesátých letech lidé reagovali velmi dobře i na  lék, který nemusel být zvolen zcela přesně podle „totality symptomů“, například jsem měl zkušenost s alergiky, kteří se velmi zlepšili a dlouhodobě přestali být závislí na alopatických přípravcích po Natrum muriaticum, přestože jejich celostní a psychický obraz tomuto léku nemusel vždy zcela odpovídat.  Ale, v průběhu devadesátých let a zejména po r. 2000 bylo k dosažení stejného výsledku nutné stále zpřesňovat výběr similima (o což jsem se ostatně vždy snažil). V současné době ale ani velmi přesně vybrané léky často nedosahují onoho dlouhodobého celostního efektu, který jsem pozoroval  před třiceti lety a který je popisován v dílech klasiků.  Je  dnes spíše výjimkou, a to nejen v mojí praxi, ale i v praxi současných známých světových učitelů homeopatie, které po dobu 26 let zvu k přednáškám na své Homeopatické akademii v Praze a mám s nimi dlouhodobý kontakt.  Důvody mohou být ve zhoršujícím se životním prostředí a v posledních patnácti letech i v prudce narůstajícím mikrovlnném záření, které je nyní  o mnoho řádů větší než v dobách před rokem 2000. Nezapomeňme, že homeopatické potence lze vyrobit i elektromagnetickým zářením  – na tomto principu pracují  známé elektroakupunkturní přístroje, remedymaker atp.  To znamená, že by toto silné vysokofrekvenční záření  mobilních telefonů a telefonních věží  mohlo mít i homeopatické antidotující účinky na naši léčbu.  Jak víme, lék, který není přesným similimem, lze snadno antidotovat. Čím je podobnější, tím méně lze jeho účinek zrušit.   Navíc se současní homeopaté, předepisující podle „totality smyptomů“, stále častěji setkávají s klienty, kteří zároveň s homeopatií užívají pravidelně vysoké  dávky kortikoidů, antibiotik a dalších chemických přípravků, což také neposiluje účinek homeopatických léků a je to vliv, který byl před desítkami let výrazně slabší než dnes.  36 let praktikování homeopatie mi tedy ukázalo, že k dosažení stejného výsledku je nyní nutné  předepisovat stále přesněji. Jiná cesta neexistuje. Similarita musí být stále dokonalejší a musí zahrnovat dokonce i změny v organizmech, způsobené rušivými civilizačními vlivy, které příroda vůbec nezná a neumí s nimi pracovat. Člověk typu Lycopodium, Calcarea carbonica nebo Lachesis není stejný, jako byl v 19. a 20. století. Je změněn dříve neznámými  okolními vlivy.

Některé nepříliš úspěšné případy homeopatické léčby mě v roce 2002 přiměly k tomu, abych se obrátil do historie homeopatie a poučil se z díla klasiků. V software Reference Works  jsem našel ve velkém objemu literatury řadu krátkých zmínek o vysoce efektivním působení „autonosod“  a „autoizopatických“ preparátů, prostředků vyrobených potencováním informace nikoliv z okolní přírody, například  z těl živočichů a rostlin, ale přímo z vlastní přírody pacienta, z jeho těla. První, kdo tuto techniku začal používat, byl samozřejmě, jak jinak, Samuel Hahnemann. Když už mu bylo přes osmdesát, dosáhl léčebného úspěchu u případu tuberkulosy pomocí homeopaticky potencované vlastní sliny pacienta a zanechal o tom písemnou zprávu¹.

To, co léčíme, není přímo tělo, ale porucha ve „spirituální“ (raději však používám slovo „jemnohmotné“) vitální síle – Organon, §12. Tělo každého člověka má nejbližší rezonanční vztah k jeho vitální síle, která tělo a mysl vytváří a udržuje. Similarita je zde dovedena k dokonalosti.  Tudíž, vezmeme-li informaci z těla  a naředíme ji potencováním do jemného stavu, v němž působí vitální síla, může tím být na principu rezonance tato vitální síla  posílena a vyléčena. Navíc, tělo obsahuje  také informaci o cizích vlivech, kterým bylo vystaveno, např. o elektromagnetickém záření nebo jedech z prostředí, což je z izopatického hlediska pro léčbu velmi důležité. Izopatie je napotencování a podání toho poškozujícího vlivu, který nemoc způsobil. Tak můžeme léčit špatné následky očkování, hadího kousnutí,  bakteriálních toxinů, otrav a podobně. S izopatií máme v homeopatii dlouhodobě dobré zkušenosti a byla o tom napsána i řada knih a článků. Autopatie tedy slučuje v jedné metodě , v jednom podání řadu homeopatických přístupů a její efekt je blízký působení konstitučního léku, předepsaného podle souhrnu symptomů. Zřetelně zde například můžeme vysledovat vývoj podle Heringových zákonů léčby, tedy to, že symptomy (včetně těch „nevyléčitelných“) ustupují ve směru zevnitř ven. Není to žádná krásná teorie ale reálný výsledek, který jsem pozoroval od prvních případů, kdy jsme použili, já i moji žáci, potencovanou slinu klienta a viděli postupné vyléčení celoživotních ekzémů, migrén, alergií,  depresí, artróz, nespavosti, neplodnosti, únavových syndromů, poruch štítné žlázy, menstruačních bolestí  a mnoha jiných dlouhodobých potíží, s nimiž bylo až dosud s neuspokojivými výsledky bojováno jak konvenčně, tak v řadě případů  i homeopaticky. Nazval jsem to autopatie, po vzoru Hahnemanna, který lék vyrobený přímo z pacienta pojmenoval Auto. V době začátku mé práce s autopatií  byly na internetu jen dva výskyty slova „autopathy“ v angličtině, jeden z nich úplně irelevantní. V němčině, španělštině a dalších jazycích toto slovo  na internetu ani ve slovnících vůbec nebylo.

Abych mohl tuto metodu standardně doporučovat svým klientům (zpočátku to byly jen  méně úspěšné homeopatické případy) navrhl jsem a začal používat autopatickou lahvičku. Skleněné průtokové zařízení, v němž si klient sám doma v koupelně potencuje svou slinu podle přiloženého jednoduchého návodu. Ukázalo se, že je to tak časově nenáročné a  jednoduché, že to nikdo nezkazil. Nezapomínejme, že Hahnemannova  laboratoř, kde vyráběl své nesmírně účinné léky, ani zdaleka svým vybavením a čistotou prostředí  nedosahovala kvalit dnešní průměrné koupelny. Jeho dobře zachovanou laboratoř v Kothenu jsem před pár lety navštívil – byla tam pec na dřevo a žádný odpad vody ani vodovod. Domácí příprava potencovaného autopatického preparátu trvá obvykle  jen pár minut a klient ji provádí buď jednorázově, nebo opakovaně, například jednou týdně, podle charakteru svých potíží. Potence preparátu se řídí množstvím vody, použitým k potencování. Z jednoho litru vody prolité AL vzniká potence 40 C, ze dvou litrů 80 C,  nejvyšší úspěšně použité potence byly z 250 litrů vody, čili 10M. Domácí výrobou autopatického preparátu jsem se přiblížil k Hahnemannově požadavku, aby homeopatické léky připravoval nikoliv farmaceut, ale lékař. V autopatii jsme to však přesunuli ještě dál, na klienta. A ukázalo se, že to má četné výhody, týkající se zejména kvality preparátu. I když je samozřejmě možné, aby preparát pro klienta připravil za jeho přítomnosti poradce v autopatii, nebo rodič dítěti.

Za čtrnáct let používání autopatie, pořádání kurzů o autopatii, jimiž prošlo  značné množství posluchačů a sdílení zkušeností  mnoha lidí například na pravidelných konferencích pořádaných v Praze, se autopatie rozvinula do podoby, kdy existuje několik druhů přípravy preparátu v autopatické lahvičce, vhodných pro různé stavy těla a mysli. Potencuje se nejen slina, ale také informace z dechu, ze stolice, a v neposlední řadě přímo z prány, z jemnohmotné informace obsažené v sedmé čakře nad hlavou léčené osoby. Poslední způsob přípravy se stal zvláště populární, pro svůj často okamžitý efekt psychického uvolnění a úlevy.  Při něm se voda v autopatické lahvičce drží dvě minuty v prostoru 7. čakry, takže odtud převezme jemnohmotnou informaci, a pak se ještě potencuje.  Ať už je preparát vyroben jakýmkoliv z uvedených způsobů, vždy se potence nakape na kůži v oblasti šesté, čelní čakry, která ji prostřednictvím meridiánů a nádí  rozvádí do celého organizmu. Je také možné přenést potencovanou informaci do čaker bezkontaktně.

Důležité rovněž  je, že se s autopatickými postupy  vrací homeopatie zpět ke své  původní spirituální filosofii, díky níž se tak rozšířila v Americe i v Evropě ve druhé polovině 19. století. Mnozí dnešní homeopaté ji buď ignorují, nebo popírají – a tím ji také činí nepochopitelnou v očích části veřejnosti a zranitelnou pro její materialistické odpůrce, neboť tak ztrácí filosofickou oporu.

Lidé užívající autopatii popisují někdy až euforické stavy,  během týdnů a měsíců ústup chronických potíží  a mnohdy i rychlý ústup akutních horečnatých onemocnění či jiných akutních stavů.  Rychlost léčby a schopnost obnovit zdraví je vždy individuálně určena nikoliv konvenčními diagnosami, ale  hlavně komplexním vnitřním skrytým stavem těla a duše, který nazývám karma.

Nerad bych se v tomto krátkém informačním článku dopouštěl jakýchkoliv zjednodušení, k čemuž stručná forma svádí. Napsal jsem o metodě dvě knihy,  Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii a Uzdrav se s autopatií, přičemž ta druhá je učebnicí a příručkou metody. V té první se více zabývám právě homeopatickými souvislostmi a tím, jak tato homeopatická metoda vznikla. Obě knihy  dohromady obsahují přes sto popisů případů chronických chorob, které byly autopatií vyléčeny. Mnoho dalších úspěšných případů vyléčení nevyléčitelných stavů bylo publikováno na www.autopatie.cz (www.autopathy.info), kde také uživatelé autopatie vyprávějí   na videu s anglickými podtitulky  o vyléčení svých dlouhodobých  chronických potíží, které před tím odolávaly jiným druhům konvenční i alternativní léčby .

Pro homeopaty, například i pro mě, je autopatie také velkou podporou účinku homeopatických léků, s nimiž může být podávána střídavě.  V knize Uzdrav se mám řadu takových případů.

Autopatie je zvlášť vhodná pro samoléčbu, protože nevyžaduje složité hledání similima v okolní přírodě a v knihách. Známe je předem, je v těle nebo ve vitální síle (práně)  léčené osoby. Setkávám se s lidmi, kteří si sami vyléčili dlouhodobé chronické potíže po přečtení knihy Uzdrav se  a s nikým svůj případ nekonzultovali. Většina lidí však dává předost konzultaci s vyškoleným odborníkem, který  absolvoval kurz autopatie.  Každoročně pořádám nejen přednáškové kurzy ale i webináře,  kde se účastníci rychle naučí  základy autopatické metody a v kombinaci s knihou mohou řešit úspěšně své případy.  Po ukončení třídílného kurzu a dvou dní praktických cvičení pak mohou  být publikováni, na základě své žádosti, na mapě poradců. Zatím je jich více než 400, někteří z nich působí i v USA, UK, Německu, Kanadě, Švýcarsku, Irsku a jiných zemích a jsou k nalezení na mapě poradců na stránkách Autopatie.cz.

Autopatie je pevně zakotvena v klasické homeopatii  a pokračuje v díle jejího zakladatele, kterému už nezbývalo dost času, aby se mohl této nové kapitole více věnovat. Je  tedy na našich generacích dál ji rozvíjet.

¹Rima Handley: Homeopatický příběh lásky (A Homeopathic Love Story)

————————————————

Článek byl prvně zveřejněn letos v červnu na britských stránkách Celever H.-the Mag, odkud jej iniciativně převzal do červencového čísla americký portál Hpathy.com